Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, rusáci, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Komunistické peklo XIV. část

Závěr – Vzpomínky na Lojzíka

 

Motto: Není vhodné mít svůj vlastní názor, jsou s ním potíže, tím pádem mě státní prokurátor šoupnul za mříže. A to proto jen, že jsem měl svou zem tak rád, dělí nás ostnatý drát..

A tady náš příběh náhle končí

Když jsem já přišla na svět, Lojzovi pomalu končil čtvrtý rok kriminálu. Zřejmě někdy v té době ho odvezli do Leopoldova, kde strávil dalších osm let.

Přesto, že se můj strýc na základě amnestie prezidenta republiky (Antonína Novotného) vrátil domů až na jaře roku 1962, moje první vzpomínka na něho je starší. Dnes už se nemám koho zeptat, nevím zda mě dospělí vzali s sebou do Leopoldova vícekrát, ale útržky vzpomínek na jednu návštěvu mi v hlavě zůstaly dodnes. Jely jsme tam s maminkou a babičkou vlakem.

 

 

Z jejich podání znám historku, jak v bratislavské nádražní restauraci, právě když nám přinesli sliepku v polievke zachrčel rozhlas, ať cestující neprodleně nastoupí do zpožděného vlaku č… Moje chůvy popadly zavazadla i mě a úprkem se hnaly na nástupiště. Sedly do kupé a zírají, jak v malé ručce svírám tu sliepku z polievky, kterou jsem prý v rychlosti stihla vylovit.

 

 

V mé paměti zůstala pěšinka vedoucí k obrovské pevnosti. U cesty stál nějaký domek, kde se odevzdávaly balíčky. Maminka s babičkou, pokud měl Lojza povolenou návštěvu, sháněly citrony a nevím co ještě, ale pak se klidně stalo, že bachař řekl, že Macek si balíček nezaslouží a nepřevzal jej… Nebo převzal, ale nepředal.

Pamatuji si, jak jsme procházely obrovskou železnou bránou a pak další. A na přepážku, za kterou strýc seděl. Bachař dovolil, abych si Lojzovi sedla na klín. Měl na sobě takové škrábavé oblečení, myslím, že tomu vojáci říkali kopřiváky a před sebou položenou čepici lodičku. Pak už si pamatuji až leopoldovské nádraží. Maminka s babičkou vždy vzpomínaly, že prý mi daly do ruky čokoládu s tím, že ji nesmím jíst, ale dávat kousnout Lojzovi. Na to si nevzpomínám, asi to pro mě nebyla žádná křivda.

 

 

Pamatuji se také, jak mi později babička vyprávěla, že když soudruh prezident nechtěl dát jejímu synovi milost, ze zoufalství se dopisem obrátila na Nikitu Sergejeviče Chruščova. Samozřejmě, že Československá socialistická pošta dopis zadržela a babičku si předvolali estébáci.

Když strýce pustili, rozjel se k nám do Zlína. Babička od dědy odešla asi v osmačtyřicátém a žila na jižní Moravě. Děda ve Zlíně založil novou rodinu. Vyženil dvě děti a mojí nové babičce se narodila dvojčata jen o tři týdny mladší než já.

Dědeček vychovával tehdy čtyři děti, dělal domovníka na ONV a je těžké jej dnes odsuzovat za to, že se někdy v padesátých letech svého syna – vlastizrádce zřekl. Estébáci rodinu neinformovali o pravých důvodech zatčení, dědovi prý řekli, že jeho syn chtěl střílet do lidí, žen i dětí! Pro Lojzíka to byla moc těžká rána.

Po svém návratu řešil velké dilema, jestli se má se svým otcem sejít, nebo ne. Ale nakonec to dopadlo dobře. Cestu si k sobě navzájem brzy našli.

 

 

Lojza, který se z Leopoldova vrátil s dluhy, zprvu bydlel u nás, a můj otec jej přivedl do Dopravního podniku. Tam pracoval jako elektrikář vrchního vedení (tzn. trolejí). Zakrátko se ale zamiloval. Se svou ženou se usadili v Pardubicích, kde dřeli, aby si svépomocí postavili byt. Nikdy nezapomenu, jak jsme s ním, maminkou a bráchou v 67. roce stanovali i spali i pod širákem v Orlických horách.

Lojzík se v předokupační uvolněné době stal předsedou K231. Shromažďoval materiály o bachařích a vyšetřovatelích. Pak přišel srpen 1968. A samozřejmě mu nezbývalo nic jiného, než okamžitá emigrace.

 

 

Lojzík i přes vábení kamaráda mukla, který se usadil ve Spojených státech, zůstal s manželkou v sousedním Rakousku. Znovu začínali od nuly. Dokonce ani německy neuměli. Zprvu bydleli ve Vídni v jedné maličké komůrce. Pak v 1+1, společné WC na chodbě. Lojzík montoval, myslím, že se tomu říká, rozvaděče. Prostě byly to takové veliké skříně plné různobarevných drátů…

Koupili si pozemek na kraji malé vesničky nedaleko Tullnu. Na něm nejdříve vyrostla garáž, která sloužila také jako přístřeší a azyl, když potřebovali vypadnout z vídeňského chaosu. Následně tam vlastníma rukama postavili domek, aby měli kam odejít až budou v důchodu. Někdy zajeli k Dunaji, na jehož protějším slovenském břehu čekávali a mávali děd s babičkou.

 

 

Napřed rodinu na 12 let rozdělil ostnatý drát vězení, pak na 21 let ostnatý drát železné opony. Až po revoluci jsem se dozvěděla mnohé podrobnosti ze života v leopoldovské pevnosti. Lojza si moc vážil osobností, které se jemu, mladému klukovi, v Leopoldově věnovaly. Naučil se několik cizích jazyků (zákon schválnosti – nebyla mezi nimi němčina) a po večerech studoval humanitní obory. Učiteli mu byli starší vzdělaní muklové, pomůckami kousky toaletního papíru a inkoustová tužka.

 

 

Nechci nikoho z vás rozčílit zveřejněním Lojzových vzpomínek na lakomého mukla Gustáva Husáka či na spoluvězně z řad duchovních, ani názorů na církev, jak si je pamatuji z jeho ústního podání. A on sám nám o tom už nic nepoví. Začátkem loňského roku odešel z mého života už potřetí, tentokrát opravdu naposledy. Komunističtí sadisti z řad rozhořčené dělnické třídy na něj sice byli krátcí, ale dohnal jej jejich smolinec a zlomila zákeřná leukémie.

 

 

Dokud mu to zdraví ještě dovolovalo, jezdil do České republiky na všechna muklovská setkání, ale Rakousku zůstával nesmírně vděčný, cítil se tam neobyčejně svobodně a jako doma. Je mi moc líto, že se nedočkal toho, o co tak usiloval – aby jména jeho zavražděných kamarádů byla zvěčněna na pamětní desce v Jáchymově. Snažil se jednat s panem starostou, ale nikam to (možná jen zatím?) nevedlo.

O tom, že byl Lojzík zlínským patriotem svědčí polistopadová SPZ jeho auta, jak ji zachytili i všímaví novináři:

 

 

Nevím, co se hodí napsat na úplný konec. Bylo by příliš patetické zakončit voláním po obezřetnosti a nepodceňování rozpínavosti veřejně vystupujících i skrytých komunistů? Možná ano. Proto jen prosba – nikdy nezapomínejte na to, co jste prožili, slyšeli z vyprávění a nebo jen z pera očitých svědků – pamětníků, četli. Děkuji vám.

 

zpracovalo st@tll 2013

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..


Vaše případné komentáře se na našem webu zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před tím dnešním šíleným reklamním spamem… Klidně naše texty komentujte, či se ptejte na to, co vás zajímá, vždy vám odpovíme.


Nezapomeňte také navštívit náš archiv textů

 


««« Předchozí text: Manipulace, provokace, dezinformace 4.část Následující text: Karel Schwarzenberg »»»

Atllanka | Sobota 5. 01. 2013, 16.37 | EU, Politika, Česko | trvalý odkaz | vytisknout | 2159x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jsem robot?