Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, rusáci, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Lotyšsko, krví vykoupená země

Dějiny Lotyšska

 

Prolog: Orwell se obával těch, kteří by zakázali knihy. Huxley se obával, že by nebyl důvod knihy zakazovat, protože by nebyl nikdo, kdo by chtěl nějakou číst.

  • Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával těch, kteří by nám jich dali tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu.
  • Orwell se obával toho, že by byla pravda před námi skryta. Huxley se obával toho, že by pravda utonula v moři bezvýznamnosti.
  • Orwell se obával, že se staneme nesvobodnou kulturou. Huxley se obával, že se staneme kulturou zcela zaujatou obdobou smyslových filmů, heče peče a her s odstředivým míčem.

Jak Huxley poznamenal v Brave New World Revisited, že zastánci občanských svobod a racionalisté, kteří vždy varují před tyranií, zapomněli na téměř nekonečnou lidskou touhu po rozptýlení. A Huxley dodává, že v románu 1984 jsou lidé ovládáni způsobovanou bolestí, zatímco v Konci civilizace jsou ovládáni způsobovanou rozkoší. Ve zkratce:

  • Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.

 

Součástí pobaltí je Latvia – Lotyšsko

Lotyšsko je neuvěřitelně čistá a upravená země s nekonečnými lesy, přírodně je velice příjemná a poutavá, má několik Národních parků a úžasnými mořskými pláže, originální kuchyni, řezbářskou tradicc, bohatou historii a je plné příjemnými lidmi.

 

Riga v roce 1547

 

Od dob, kdy byly pobaltské státy posledními výspami pohanství na kontinentu, přitahovaly pozornost Křižáků, trpěly pod nadvládou Němců, Švédů, Poláků a hlavně Rusů dosáhly lichotivého přízviska „Švýcarsko východu". Přibližte si dnes s námi jeho, mnohdy velmi krutou a pohnutou, historii.

 

Legendární dějiny

Území dnešního Lotyšska bylo osídleno už v 10. tisíciletí př. n. l.. V první polovině 3. tisíciletí př. Kr. sem přišly starobaltské kmeny, předkové dnešních Lotyšů. Na počátku této éry se stalo území dnešního Lotyšska známou obchodní křižovatkou. Slavná „cesta od Vikingů k Řekům“, zmiňovaná ve starých kronikách, vedla ze Skandinávie přes lotyšské území podél řeky Daugavy do starého Ruska a Byzantské říše.

 

Lotyši v 11.-13. století

 

Tehdejší obyvatelé Lotyšska se aktivně podíleli na obchodním ruchu. Na evropském kontinentu bylo lotyšské pobřeží známo jako místo, kde se získává jantar. Ve středověku i dříve měl jantar mnohde větší cenu než zlato. Lotyšský jantar byl znám dokonce až v tak vzdálených zemích jako staré Řecko a Říše římská.

V 10. století n. l. začali Lotyši vytvářet jakési kmenové útvary. Postupně se rozvinuly čtyři odlišné lotyšské kmenové kultury: Kuršové, Latgalové, Sélové a Zemgalové (lotyšsky: kurši, latgaļi, sēļi, zemgaļi). Největší z nich byl latgalský kmen, jenž byl ve svém sociálně-politickém vývoji nejúspěšnější. Život Kuršů ve 12. a 13. století byl plný vpádů na cizí území, plenění a loupení.

Na západním břehu Baltského moře vešli ve známost jako pobaltští Vikingové. Sélové a Zemgalové byli v téže době známi jako mírumilovní a schopní rolníci.

 

Pod německou vládou

Pro svou strategickou geografickou polohu bylo lotyšské území vždy vystaveno vpádům jiných národů a tato skutečnost určovala osudy Lotyšska a jeho obyvatel.

Na konci 12. století Lotyšsko navštěvovali stále častěji západoevropští obchodníci, kteří se podél nejdelší lotyšské řeky Daugavy vydávali na obchodní cesty do Ruska. Na samém konci století sem dorazili němečtí kupci a s nimi přicestovali i hlasatelé křesťanské víry, kteří se pokoušeli obrátit pohanské Lotyše a ugrofinské kmeny na křesťanství.

Lotyši přestupovali na novou, odlišnou víru a přijímali její praktiky neochotně, stavěli se zejména proti obřadu křtu. Zprávy o tom se dostaly k papeži v Římě a zde padlo rozhodnutí, že do Lotyšska bude vyslána křížová výprava, aby zjednala nápravu.

 

Pečeť zakladatele Rigy biskupa Alberta, rok 1225

 

Němci založili v roce 1201 Rigu, která se časem stala největším a nejpůvabnějším městem v jižní části Baltského moře. Příchodem německých křižáků ovšem začaly upadat lotyšské kmenové útvary.

Ve 13. století vznikl pod německou vládou feudální svaz známý jako Livonsko. Livonsko zahrnovalo dnešní Lotyšsko a Estonsko.

 

Lotyšské oblečení v Livonsku

 

V roce 1282 byla Riga, a později též Cēsis, Limbaži, Koknese a Valmiera, začleněna do severoněmecké obchodní společnosti Hansy. Od této chvíle se Riga stala důležitou obchodní křižovatkou mezi západem a východem. Riga, centrum východního Pobaltí, si tedy vytvořila těsné kulturní vztahy se západní Evropou.

 

Pod polskou a švédskou nadvládou

16. století bylo pro obyvatele Lotyšska dobou velkých změn, vyvolaných reformací a zhroucením livonského státu. Po takzvané Livonské válce (1558–1583) se dnešní území Lotyšska dostalo pod polsko-litevskou nadvládu. Luteránská víra se prosadila v Kurzeme, Zemgale a Vidzeme, římskokatolická si ovšem udržela dominantní postavení v Latgale – zůstalo tomu tak dodnes.

 

Rižský přístav v roce 1650. Nakládání sleďů

 

V 17. století zažilo Kuronské vévodství, jedna z částí Livonska, významný hospodářský vzestup. Získalo dvě kolonie – ostrov u ústí řeky Gambie (v Africe) a ostrov Tobago (v Karibském moři). Názvy z této doby zde zůstaly zachovány dodnes.

Po polsko-švédské válce (1600–1629) se Riga roku 1621 dostala pod švédské panství, stala se největším a nejrozvinutějším švédským městem. V této době bylo Vidzeme známo jako „švédská obilnice“, poněvadž zásobovala pšenicí největší část švédského království.

Konsolidace lotyšského národa se odehrála v 17. století. Splynutím Kuršů, Latgalů, Sélů, Zemgalů a Lívů (Ugrofinové, v Lotyšsku jsou nazýváni: líbieši) se vytvořil kulturně sjednocený národ, jenž mluví společným jazykem – Lotyši (lotyšsky: latvieši).

 

Pod ruskou nadvládou

Na začátku 18. století vypukla Severní válka. Příčina této války je bezprostředně spjata s lotyšským územím a územními požadavky carského Ruska, jehož jedním z cílů bylo získat slavné a bohaté město Rigu. V roce 1710 se ruskému carovi Petru I. podařilo dobýt Vidzeme. Přes Vidzeme a Rigu získalo Rusko volný průchod do Evropy. Do konce století bylo celé území Lotyšska pod ruskou správou.

Na konci 18. století se rychle rozvíjel průmysl a rostl počet obyvatel. Lotyšsko se stalo nejvyspělejší oblastí Ruska.

Na začátku 19. století se v lotyšském národě začalo probouzet silné národní cítění, podobně jako na mnoha jiných místech Evropy v té době. Začaly se tisknout první noviny v lotyštině a došlo k aktivnímu kulturnímu rozvoji.

 

Krišjānis Barons (1835–1923), významný představitel lotyšského národního obrození a sběratel dain – lotyšských lidových písní. Některé dainy jsou až tisíc let staré.

 

Druhá polovina 19. století je dobou národního obrození – nejaktivnější členové lotyšského sociálního a kulturního života, takzvaní mladolotyši (lotyšsky: jaunlatvieši), vyžadovali stejná práva, jaká měly jiné národy.

 

Boj za nezávislost

Idea nezávislého Lotyšska se zrodila na začátku 20. století. Během první světové války tato myšlenka zesílila. První světová válka Lotyše a lotyšské území zasáhla bezprostředně. Stateční lotyšští střelci (lotyšsky: latviešu strēlnieki), bojovali v této válce na ruské straně a svou odvahou si vysloužili uznání široko daleko v Evropě. Poválečné zmatky byly vhodnou příležitostí pro vznik nezávislého státu.

 

Akt vyhlášení nezávislého Lotyšska 18. listopadu 1918

 

Nezávislost vyhlásilo Lotyšsko krátce po ukončení první světové války – 18. listopadu 1918. První, kdo nezávislé Lotyšsko uznal, bylo sovětské Rusko, které se navždy zřeklo vlády a nároků na lotyšské území. Další jeho postup ovšem dokázal, že to byly pouze prázdné sliby.

Mezinárodní společenství uznalo nezávislost Lotyšska 26. ledna 1921. V témže roce se Lotyšsko stalo členem Ligy národů a plně se zařadilo mezi demokratické státy. V této době bylo Lotyšsko po celém světě známo jako země, která dbá na práva menšin a věnuje jim zvláštní pozornost. V oblasti menšinových práv se Lotyšsko často dávalo za vzor jiným státům. Začal hospodářský rozkvět a ve 30. letech mělo Lotyšsko jednu z nejvyšších životních úrovní v Evropě.

 

Kārlis Ulmanis, první lotyšský ministerský předseda (1918–1921, 1931, 1934–1940) a poslední lotyšský prezident před okupací Lotyšska (1936–1940)

 

Ztráta nezávislosti

Po podepsání tzv. Paktu Molotov-Ribbentrop 23. srpna 1939 Lotyšsko připadlo do sféry strategických zájmů SSSR. V souladu s touto protiprávnou smlouvou sovětská armáda 17. června 1940 začala okupovat Lotyšsko.

Během noci z 13. na 14. června 1941 byly desítky tisíc obyvatel Lotyšska násilně deportovány na Sibiř. Třicet pět tisíc lidí bylo vystaveno sovětským represím v prvním roce sovětské okupace.

Na začátku druhé světové války Lotyšsko obsadila německá okupační vojska. V této době bylo v nacistických koncentračních táborech zavražděno 90% židovského obyvatelstva Lotyšska. V roce 1944 v Lotyšsku probíhaly těžké boje mezi německými a sovětskými vojsky, SSSR nakonec získalo převahu.

V průběhu války obě okupační armády odváděly Lotyše do svých řad a tak zvyšovaly lidské ztráty národa. V roce 1944 se část území Lotyšska dostala opět pod sovětskou okupační správu. Okamžitě začala obnova předválečného pořádku.

První poválečný rok poznamenaly neutěšené a ponuré události v životě lotyšského národa. Poválečná sovětská okupační moc proti Lotyšům uplatňovala represe a genocidu.

Sto dvacet tisíc obyvatel Lotyšska bylo uvězněno nebo deportováno do sovětských koncentračních táborů. Sto třicet tisíc lidí před sovětskou armádou uprchlo na Západ. 25. března 1949 bylo 43 000 venkovanů při drastické represivní akci deportováno na Sibiř. V Lotyšsku začala rozsáhlá rusifikační kampaň – aby se ztížilo užívání lotyštiny, byla učiněna řada administrativních překážek.

 

Nucená kolektivizace. Traktory stěhují tradiční rolnickou usedlost do družstevní vesnice (do kolchozu), 1951

 

V poválečném období bylo Lotyšsko donuceno přijmout metody sovětského zemědělství a ve 20. a 30. letech byla záměrně likvidována rozvinutá ekonomická infrastruktura. Venkovu byla vnucena kolektivizace.

Poněvadž Lotyšsko stále ještě mělo dobrou infrastrukturu a vzdělané odborníky, v Moskvě se rozhodlo, že některé ze sovětských nejpokročilejších továren budou mít základnu v Lotyšsku. Aby tyto továrny mohly být uvedeny do provozu, zemi zaplavili ruští dělníci, jejichž počet výrazně snížil podíl rodilých Lotyšů.

Na konci 80. let tvořili Lotyši 50% obyvatelstva, avšak před druhou světovou válkou tvořili 75% (v současnosti je celkový počet obyvatel 2,375 milionů).

 

Obnova nezávislosti

Liberalizace komunistického režimu v SSSR začala v polovině 80. let. V Lotyšsku se okamžitě objevilo několik masových sociálně-politických organizací, které využily této příležitosti – Lidová fronta (Tautas Fronte), Hnutí za národní nezávislost Lotyšska (Latvijas Nacionālās neatkarības kustība), Občanský kongres (Pilsoņu kongress). Tyto organizace byly pro obnovu státní nezávislosti.

23. srpna 1989 uplynulo 50 let od podepsání protiprávního Paktu Molotov-Ribbentrop. Aby obrátili pozornost světa na osud pobaltských států, Lotyši, Litevci a Estonci utvořili lidský řetěz v délce 600 kilometrů z Tallinnu přes Rigu do Vilniusu. Symbolicky tak vyjádřili společné přání pobaltských států obnovit nezávislost.

 

Masové demonstrace za obnovu nezávislosti na začátku roku 1991

 

Pozoruhodný krok k obnově nezávislosti byl učiněn 4. května 1990. Nejvyšší sovět Lotyšské SSR schválil Deklaraci o obnově nezávislosti, která stanovila přechodné období. 21. srpna 1991 parlament odhlasoval ukončení přechodného období a tím konečně obnovil předválečnou nezávislost Lotyšska. V září roku 1991 byla tato nezávislost uznána SSSR.

Brzy po obnovení nezávislosti se Lotyšsko stalo členem Organizace spojených národů a rychle se vrátilo do rodiny demokratických států světa. V roce 1992 bylo Lotyšsko přijato do Mezinárodního měnového fondu a v roce 1994 se připojilo k programu NATO Partnerství pro mír a podepsalo dohodu o volném obchodu s Evropskou unií. Lotyšsko se stalo členem Rady Evropy a uchazečem o členství v Evropské unii a v Západoevropské unii. Lotyšsko je prvním pobaltským státem, přijatým do Světové obchodní organizace.

Koncem roku 1999 v Helsinkách hlavy států a vlád Evropské unie pozvali Lotyšsko, aby začalo přístupová jednání do EU. V roce 2004 se hlavní cíle lotyšské zahraniční politiky, členství v Evropské unii a NATO, naplnily.

Zdroje: © Text: Raimonds Cerūzis, Fotografie a ilustrace: Lotyšská akademická knihovna, Lotyšské muzeum fotografie L. Pīgozne, V. Rīdzenieks, A. Tenass.

 

Jak Sovětský svaz brutálně anektoval celé Pobaltí

Sovětské velení vyčlenilo pro okupaci Pobaltí mohutné uskupení, jemuž zdejší slabé ozbrojené síly neměly sebemenší šanci čelit: tři armády, osm střeleckých, dva jezdecké a jeden mechanizovaný sbor, 28 střeleckých, dvě motostřelecké a pět jezdeckých divizí, 12 tankových, jednu střelecko kulometnou, jednu jezdeckou a tři vzdušné výsadkové brigády, 476 043 vojáků, 6563 děl a minometů, 2873 tanků, 570 obrněných automobilů, 21 237 aut a 1914 letounů.

Kromě toho lidový komisariát vnitra (NKVD) připravil pro pobaltské tažení jeden operativní pluk a 105., 106. a 107. pohraniční oddíl, soustředěné v Grodnu. Připočteme-li k tomu sbory dislokované již od podzimu 1939 v Pobaltí (65 589 vojáků, 647 děl a minometů, 1065 tanků, 150 obrněných automobilů, 5579 aut a 526 letounů), vzrostou sovětské síly na 541 915 vojáků, 7210 děl a minometů, 3938 tanků, 720 obrněných automobilů, 26 816 aut, 18 rychlých bombardovacích, tři dálkové bombardovací, pět těžkých a tři lehké bombardovací, dva bitevní a 15 stíhacích leteckých pluků, čítajících 2516 letounů.

Do 21. června 1940 sovětská vojska v podstatě ukončila okupaci Pobaltí. Ačkoli nenarazila na organizovaný ozbrojený odpor, ztratila podle neúplných údajů obsažených v knize Michaila Melťuchova Stalinova promarněná šance, z níž pochází rovněž mnoho následujících statistik, 58 mrtvých, z nichž 15 připadlo na sebevraždy, 28 osob zahynulo a 15 utonulo, a 158 bylo raněných.

Volební fraška a sovětizace

Po sesazení nepohodlných vlád proběhly ve třech pobaltských republikách „volby bez volby“, nápadně připomínající volby v Korejské lidově demokratické republice. V Litvě se jich zúčastnilo 1 386 569 oprávněných voličů, tj. 95,51 %. Pro kandidáty Svazu pracujícího lidu hlasovalo 1 375 349 voličů (99,19 %). Voleb do II. státní dumy Estonska se zúčastnilo 591 030 voličů (84,1 %). Pro kandidáty Svazu pracujícího lidu hlasovalo 548 631 voličů (92,8 %). V Lotyšsku se voleb zúčastnilo 1 246 214 voličů (94,8 %). Pro kandidáty Bloku pracujícího lidu jich hlasovalo 1 155 807 (97,8 %).

Jedenadvacátého července vznikly Estonská, Litevská a Lotyšská sovětská socialistická republika, jež požádaly o přijetí do „bratrského“ svazku SSSR. Litvě rusáci toto „přání“ splnili 3. srpna, Lotyšsku 5. a Estonsku 6. srpna.

Militarizace a debakl

Sovětské vedení zahájilo horečným tempem posilování své vojenské přítomnosti na strategicky důležitém severozápadním směru. Vznikl Pobaltský vojenský okruh, později přejmenovaný na Pobaltský zvláštní vojenský okruh, jehož stav vzrostl z pěti sborů, 15 divizí, tří brigád, 173 014 vojáků, 3242 děl a minometů, 1025 tanků, 257 obrněných automobilů, 8883 aut a 675 letounů k 1. srpnu 1940 na 10 sborů, 25 divizí, čtyři brigády, 369 702 vojáky, 7019 děl a minometů, 1549 tanků, 394 obrněných automobilů, 19 111 aut a 1344 letounů k osudovému, 22. červnu 1941.

Proti němu stojící německá skupina armád „Sever“ čítala na počátku operace „Barbarossa“ 30 divizí, 792 900 vojáků, 8348 děl a minometů, 635 tanků, 56 samohybných děl a 679 bojových letounů.

Během obranné operace v Litvě a Lotyšsku (pobaltská strategická obranná operace), probíhající od 22. června do 9. července 1941, utrpěl Severozápadní front, jak se po vypuknutí války Pobaltský zvláštní vojenský okruh přejmenoval, drtivou porážku. Již 1. července Němci obsadili Rigu. Severozápadní front ztratil podle oficiální historicko-statistické studie Bez razítka „Přísně tajné“, vydané v Moskvě roku 1993, spolu s Baltským loďstvem 88 486 vojáků, 341 000 pěchotních zbraní, 2523 tanků, 3561 děl a minometů a 990 bojových letounů.

Protivník měl jen 19 854 vojáků (poměr 4,5:1). I. I. Ivlev, jenž se danou problematikou dlouhodobě zabývá, však vyčíslil v knize Umyli se krví?, vydané v Moskvě roku 2012, ztráty Severozápadního frontu do 9. července 1941 na 260 298 vojáků, z nichž 246 961 byly trvalé (mrtví, zajatí a nezvěstní) a na 13 337 zdravotnické ztráty (ranění, nemocní, popálení), tedy třikrát víc než kolektivem generálplukovníka G. F. Krivošejeva uváděných 87 208. Do 1. srpna jeho ztráty vzrostly na 377 469 osob, což je 6,6 krát víc, než hlásil plukovník V. Kaširskij (57 207 osob za čtyřicet dní bojové činnosti)!

Represe

Sedmnáctého srpna 1940 vydal lidový komisař obrany SSSR Semjon Konstantinovič Timošenko rozkaz o zachování pobaltských armád, jež se ovšem přejmenovaly: Estonský sbor na 22. střelecký sbor, Lotyšský na 24. a Litevský na 29. střelecký sbor, každý po 15 142 osobách. Zároveň začal průvodní jev sovětizace stalinského období, represe.

Čtrnáctého června 1941, osm dní před přepadením Sovětského svazu nacistickým Německem, zahájily bezpečnostní orgány dalekosáhlou „očistu“ nově získaných území. V hlášení lidového komisariátu státní bezpečnosti (NKGB) SSSR ze 17. června 1941 stálo:

  • V Litvě bylo zatčeno 5664 osob, vysídleno 10 187, celkem podniknuta represívní opatření proti 15 851 osobám.
  • V Lotyšsku bylo zatčeno 5625 osob, vysídleno 9546, celkem podniknuta represívní opatření proti 15 171 osobám.
  • V Estonsku bylo zatčeno 3178 osob, vysídleno 5978, celkem podniknuta represívní opatření proti 9156 osobám.

Celkem ve všech třech republikách bylo zatčeno 14 467 osob, vysídleno 25 711, celkem podniknuta represívní opatření proti 40 178 osobám.

 

 

Z toho ve třech republikách dohromady:

  • a) zatčeno 5420 aktivních členů kontrarevolučních nacionalistických organizací, vysídleno 11 038 členů jejich rodin;
  • b) zatčeni 1603 bývalí příslušníci ochranky, četníci, policisté a vězeňští dozorci, vysídleno 3240 členů jejich rodin;
  • c) zatčeno 3236 bývalých velkostatkářů, továrníků a úředníků bývalého státního aparátu Litvy, Lotyšska a Estonska, vysídleno 7124 členů jejich rodin;
  • d) zatčeno 643 bývalých důstojníků polské, lotyšské, litevské, estonské a bílé armády nesloužících v teritoriálních sborech, na něž existovaly kompromitující materiály, vysídleno 1649 členů jejich rodin;
  • e) zatčeno 27 členů rodin účastníků kontrarevolučních organizací odsouzených k nejvyššímu trestu, vysídleno 465 osob;
  • f) zatčeno 56 osob, jež přijely z Německa v rámci repatriace, jakož i Němců, kteří se zapsali na repatriaci a z různých příčin neodjeli do Německa, na něž existuje kompromitující materiál, vysídleno 105 osob;
  • g) zatčeno 337 uprchlíků z bývalého Polska, kteří odmítli přijmout sovětské občanství, vysídleno 1330 osob;
  • h) zatčeno 2162 osob zločineckého elementu;
  • ch) vysídleno 760 prostitutek zaregistrovaných v bývalých policejních orgánech Litvy, Lotyšska a Estonska a nyní pokračujících v provozování prostituce;
  • i) zatčeno 933 bývalých důstojníků litevské, lotyšské a estonské armády sloužících v teritoriálních sborech Rudé armády, na něž existoval kompromitující materiál, z toho 285 v Litvě, 424 v Lotyšsku a 224 v Estonsku…

Podle příručky Vadima Viktoroviče Erlichmana Ztráty obyvatelstva ve XX. století, vydané v Moskvě roku 2004, v letech 1940–1941 noví mocipáni navíc popravili a zabili po dvou tisících osobách v Estonsku a Lotyšsku a 2500 v Litvě. Ve vězení a táborech zemřelo 4000 Estonců a po 3000 Lotyšů a Litevců. Během deportací a ve vyhnanství zahynulo po 2000 Estonců a Lotyšů a 2500 Litevců. Není tedy divu, že například v Lotyšsku se pro toto období vžilo označení „strašný rok“.

Značná část Rusů vítala anexi Pobaltí jako odstranění dějinné nespravedlnosti, jež se Rusku stala po první světové válce, kdy přišlo o rozsáhlá území někdejší carské říše, která v 18. století ovládla postupně celé Pobaltí.

Jenže Baltové smýšleli jinak a po přepadení SSSR vítali Němce jako osvoboditele, neboť jim v porovnání s ročními zkušenostmi se sovětskými okupanty připadali jako menší zlo. Míra kolaborace dosáhla netušených rozměrů. Němci dokonce zformovali z Lotyšů dvě divize zbraní SS a z Estonců jednu. Skvrnou na chování zejména Litevců a Lotyšů je ovšem jejich aktivní účast na hromadném vyvražďování židovského obyvatelstva, jež prostě vinili z podílu na sovětských represích.

Po německé porážce v Pobaltí následovala další vlna represí, na něž Estonci, Litevci a Lotyši reagovali partyzánským bojem v lesích (tzv. lesní bratři), zabíjením prosovětských aktivistů a příslušníků sovětské moci a ničením kolchozního majetku. Organizovaný odboj trval nejdéle v Litvě.

Po celou dobu existence sovětské moci představovalo Pobaltí její nejméně spolehlivý článek a zde také po liberalizaci poměrů za Gorbačovovy perestrojky zazněly nejsilněji hlasy volající po odtržení od SSSR a obnovení nezávislosti, což se v roce 1991 stalo. Rusko jako nástupnický stát SSSR muselo vyklidit své zdejší základny, což pronikavě zhoršilo jeho geostrategickou situaci.

Slabý článek NATO?

Estonsko, Litva a Lotyšsko sice k velké nelibosti Moskvy vstoupily do NATO, jenže se stále více ukazuje, že právě tyto tři pobaltské republiky jsou Achillovou patou Severoatlantické aliance. Armádní generál Petr Pavel, bývalý náčelník generálního štábu Armády České republiky a později předseda Vojenského výboru NATO, na bezpečnostní konferenci varoval, že Rusko by je dokázalo obsadit za dva dny, aniž by NATO mělo šanci takový útok odvrátit. Dodejme, že čtyři české gripeny střežící v rámci rotace jejich vzdušný prostor, neboť Pobaltí nemá nadzvukové letouny.

zpracovalo Statll 2015

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

Nezapomeňte také navštívit náš archiv textů

 


««« Předchozí text: Stalin? Tisíc poprav denně! Následující text: Bavorská sovětská republika »»»

Atllanka | Středa 29. 06. 2022, 13.25 | Politika, Historie, Genocida | trvalý odkaz | vytisknout | 8819x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jsem robot?