Atllanka

Nebyla uložena žádná novinka

Lotyšsko, krví vykoupená země

Dějiny Lotyšska

 

Orwell se obával těch, kteří by zakázali knihy. Huxley se obával, že by nebyl důvod knihy zakazovat, protože by nebyl nikdo, kdo by chtěl nějakou číst. Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával těch, kteří by nám jich dali tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu. Orwell se obával toho, že by byla pravda před námi skryta. Huxley se obával toho, že by pravda utonula v moři bezvýznamnosti.

Orwell se obával, že se staneme nesvobodnou kulturou. Huxley se obával, že se staneme kulturou zcela zaujatou obdobou smyslových filmů, heče peče a her s odstředivým míčem. Jak Huxley poznamenal v Brave New World Revisited, zastánci občanských svobod a racionalisté, kteří vždy varují před tyranií, zapomněli na téměř nekonečnou lidskou touhu po rozptýlení. Huxley dodává, že v 1984 jsou lidé ovládáni způsobovanou bolestí. V Konci civilizace jsou ovládáni způsobovanou rozkoší. Ve zkratce, Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.

 

Součástí pobaltí je Latvia – Lotyšsko

Lotyšsko je neuvěřitelně čistá a upravená země s nekonečnými lesy, přírodně je velice příjemná a poutavá, má několik Národních parků a úžasnými mořskými pláže, originální kuchyni, řezbářskou tradicc, bohatou historii a je plné příjemnými lidmi.

 

Riga v roce 1547

 

Od dob, kdy byly pobaltské státy posledními výspami pohanství na kontinentu, přitahovaly pozornost Křižáků, trpěly pod nadvládou Němců, Švédů, Poláků a hlavně Rusů dosáhly lichotivého přízviska „Švýcarsko východu". Přibližte si dnes s námi jeho, mnohdy velmi krutou a pohnutou, historii.

 

Legendární dějiny

Území dnešního Lotyšska bylo osídleno už v 10. tisíciletí př. n. l.. V první polovině 3. tisíciletí př. Kr. sem přišly starobaltské kmeny, předkové dnešních Lotyšů. Na počátku této éry se stalo území dnešního Lotyšska známou obchodní křižovatkou. Slavná „cesta od Vikingů k Řekům“, zmiňovaná ve starých kronikách, vedla ze Skandinávie přes lotyšské území podél řeky Daugavy do starého Ruska a Byzantské říše.

 

Lotyši v 11.-13. století

 

Tehdejší obyvatelé Lotyšska se aktivně podíleli na obchodním ruchu. Na evropském kontinentu bylo lotyšské pobřeží známo jako místo, kde se získává jantar. Ve středověku i dříve měl jantar mnohde větší cenu než zlato. Lotyšský jantar byl znám dokonce až v tak vzdálených zemích jako staré Řecko a Říše římská. V 10. století n. l. začali Lotyši vytvářet jakési kmenové útvary. Postupně se rozvinuly čtyři odlišné lotyšské kmenové kultury: Kuršové, Latgalové, Sélové a Zemgalové (lotyšsky: kurši, latgaļi, sēļi, zemgaļi). Největší z nich byl latgalský kmen, jenž byl ve svém sociálně-politickém vývoji nejúspěšnější. Život Kuršů ve 12. a 13. století byl plný vpádů na cizí území, plenění a loupení.

Na západním břehu Baltského moře vešli ve známost jako pobaltští Vikingové. Sélové a Zemgalové byli v téže době známi jako mírumilovní a schopní rolníci.

 

Pod německou vládou

Pro svou strategickou geografickou polohu bylo lotyšské území vždy vystaveno vpádům jiných národů a tato skutečnost určovala osudy Lotyšska a jeho obyvatel.

Na konci 12. století Lotyšsko navštěvovali stále častěji západoevropští obchodníci, kteří se podél nejdelší lotyšské řeky Daugavy vydávali na obchodní cesty do Ruska. Na samém konci století sem dorazili němečtí kupci a s nimi přicestovali i hlasatelé křesťanské víry, kteří se pokoušeli obrátit pohanské Lotyše a ugrofinské kmeny na křesťanství. Lotyši přestupovali na novou, odlišnou víru a přijímali její praktiky neochotně, stavěli se zejména proti obřadu křtu. Zprávy o tom se dostaly k papeži v Římě a zde padlo rozhodnutí, že do Lotyšska bude vyslána křížová výprava, aby zjednala nápravu.

 

Pečeť zakladatele Rigy biskupa Alberta, rok 1225

 

Němci založili v roce 1201 Rigu, která se časem stala největším a nejpůvabnějším městem v jižní části Baltského moře. Příchodem německých křižáků ovšem začaly upadat lotyšské kmenové útvary.

Ve 13. století vznikl pod německou vládou feudální svaz známý jako Livonsko. Livonsko zahrnovalo dnešní Lotyšsko a Estonsko. V roce 1282 byla Riga, a později též Cēsis, Limbaži, Koknese a Valmiera, začleněna do severoněmecké obchodní společnosti Hansy. Od této chvíle se Riga stala důležitou obchodní křižovatkou mezi západem a východem. Riga, centrum východního Pobaltí, si tedy vytvořila těsné kulturní vztahy se západní Evropou.

 

Pod polskou a švédskou nadvládou

16. století bylo pro obyvatele Lotyšska dobou velkých změn, vyvolaných reformací a zhroucením livonského státu. Po takzvané Livonské válce (1558–1583) se dnešní území Lotyšska dostalo pod polsko-litevskou nadvládu. Luteránská víra se prosadila v Kurzeme, Zemgale a Vidzeme, římskokatolická si ovšem udržela dominantní postavení v Latgale – zůstalo tomu tak dodnes.

 

Rižský přístav v roce 1650. Nakládání sleďů

 

V 17. století zažilo Kuronské vévodství, jedna z částí Livonska, významný hospodářský vzestup. Získalo dvě kolonie – ostrov u ústí řeky Gambie (v Africe) a ostrov Tobago (v Karibském moři). Názvy z této doby zde zůstaly zachovány dodnes. Po polsko-švédské válce (1600–1629) se Riga roku 1621 dostala pod švédské panství, stala se největším a nejrozvinutějším švédským městem. V této době bylo Vidzeme známo jako „švédská obilnice“, poněvadž zásobovala pšenicí největší část švédského království.

Konsolidace lotyšského národa se odehrála v 17. století. Splynutím Kuršů, Latgalů, Sélů, Zemgalů a Lívů (Ugrofinové, v Lotyšsku jsou nazýváni: líbieši) se vytvořil kulturně sjednocený národ, jenž mluví společným jazykem – Lotyši (lotyšsky: latvieši).

 

Pod ruskou nadvládou

Na začátku 18. století vypukla Severní válka. Příčina této války je bezprostředně spjata s lotyšským územím a územními požadavky carského Ruska, jehož jedním z cílů bylo získat slavné a bohaté město Rigu. V roce 1710 se ruskému carovi Petru I. podařilo dobýt Vidzeme. Přes Vidzeme a Rigu získalo Rusko volný průchod do Evropy. Do konce století bylo celé území Lotyšska pod ruskou správou.

Na konci 18. století se rychle rozvíjel průmysl a rostl počet obyvatel. Lotyšsko se stalo nejvyspělejší oblastí Ruska.

Na začátku 19. století se v lotyšském národě začalo probouzet silné národní cítění, podobně jako na mnoha jiných místech Evropy v té době. Začaly se tisknout první noviny v lotyštině a došlo k aktivnímu kulturnímu rozvoji.

 

Krišjānis Barons (1835–1923), významný představitel lotyšského národního obrození a sběratel dain – lotyšských lidových písní. Některé dainy jsou až tisíc let staré.

 

Druhá polovina 19. století je dobou národního obrození – nejaktivnější členové lotyšského sociálního a kulturního života, takzvaní mladolotyši (lotyšsky: jaunlatvieši), vyžadovali stejná práva, jaká měly jiné národy.

 

Boj za nezávislost

Idea nezávislého Lotyšska se zrodila na začátku 20. století. Během první světové války tato myšlenka zesílila. První světová válka Lotyše a lotyšské území zasáhla bezprostředně. Stateční lotyšští střelci (lotyšsky: latviešu strēlnieki), bojovali v této válce na ruské straně a svou odvahou si vysloužili uznání široko daleko v Evropě. Poválečné zmatky byly vhodnou příležitostí pro vznik nezávislého státu.

 

Akt vyhlášení nezávislého Lotyšska 18. listopadu 1918

 

Nezávislost vyhlásilo Lotyšsko krátce po ukončení první světové války – 18. listopadu 1918. První, kdo nezávislé Lotyšsko uznal, bylo sovětské Rusko, které se navždy zřeklo vlády a nároků na lotyšské území. Další jeho postup ovšem dokázal, že to byly pouze prázdné sliby.

Mezinárodní společenství uznalo nezávislost Lotyšska 26. ledna 1921. V témže roce se Lotyšsko stalo členem Ligy národů a plně se zařadilo mezi demokratické státy. V této době bylo Lotyšsko po celém světě známo jako země, která dbá na práva menšin a věnuje jim zvláštní pozornost. V oblasti menšinových práv se Lotyšsko často dávalo za vzor jiným státům. Začal hospodářský rozkvět a ve 30. letech mělo Lotyšsko jednu z nejvyšších životních úrovní v Evropě.

 

Kārlis Ulmanis, první lotyšský ministerský předseda (1918–1921, 1931, 1934–1940) a poslední lotyšský prezident před okupací Lotyšska (1936–1940)

 

Ztráta nezávislosti

Po podepsání tzv. Paktu Molotov-Ribbentrop 23. srpna 1939 Lotyšsko připadlo do sféry strategických zájmů SSSR. V souladu s touto protiprávnou smlouvou sovětská armáda 17. června 1940 okupovala Lotyšsko. Během noci z 13. na 14. června 1941 byly desítky tisíc obyvatel Lotyšska násilně deportovány na Sibiř. Třicet pět tisíc lidí bylo vystaveno sovětským represím v prvním roce sovětské okupace.

Na začátku druhé světové války Lotyšsko obsadila německá okupační vojska. V této době bylo v nacistických koncentračních táborech zavražděno 90% židovského obyvatelstva Lotyšska. V roce 1944 v Lotyšsku probíhaly těžké boje mezi německými a sovětskými vojsky, SSSR získalo převahu. V průběhu války obě okupační armády odváděly Lotyše do svých řad a tak zvyšovaly lidské ztráty národa. V roce 1944 se část území Lotyšska dostala opět pod sovětskou okupační správu. Okamžitě začala obnova předválečného pořádku.

První poválečný rok poznamenaly neutěšené a ponuré události v životě lotyšského národa. Poválečná sovětská okupační moc proti Lotyšům uplatňovala represe a genocidu. Sto dvacet tisíc obyvatel Lotyšska bylo uvězněno nebo deportováno do sovětských koncentračních táborů. Sto třicet tisíc lidí před sovětskou armádou uprchlo na Západ. 25. března 1949 bylo 43 000 venkovanů při drastické represivní akci deportováno na Sibiř. V Lotyšsku začala rozsáhlá rusifikační kampaň – aby se ztížilo užívání lotyštiny, byla učiněna řada administrativních překážek.

 

Nucená kolektivizace. Traktory stěhují tradiční rolnickou usedlost do družstevní vesnice (do kolchozu), 1951

 

V poválečném období bylo Lotyšsko donuceno přijmout metody sovětského zemědělství a ve 20. a 30. letech byla záměrně likvidována rozvinutá ekonomická infrastruktura. Venkovu byla vnucena kolektivizace.

Poněvadž Lotyšsko stále ještě mělo dobrou infrastrukturu a vzdělané odborníky, v Moskvě se rozhodlo, že některé ze sovětských nejpokročilejších továren budou mít základnu v Lotyšsku. Aby tyto továrny mohly být uvedeny do provozu, zemi zaplavili ruští dělníci, jejichž počet výrazně snížil podíl rodilých Lotyšů. Na konci 80. let tvořili Lotyši 50% obyvatelstva, avšak před druhou světovou válkou tvořili 75% (v současnosti je celkový počet obyvatel 2,375 milionů).

 

Obnova nezávislosti

Liberalizace komunistického režimu v SSSR začala v polovině 80. let. V Lotyšsku se okamžitě objevilo několik masových sociálně-politických organizací, které využily této příležitosti – Lidová fronta (Tautas Fronte), Hnutí za národní nezávislost Lotyšska (Latvijas Nacionālās neatkarības kustība), Občanský kongres (Pilsoņu kongress). Tyto organizace byly pro obnovu státní nezávislosti.

23. srpna 1989 uplynulo 50 let od podepsání protiprávního Paktu Molotov-Ribbentrop. Aby obrátili pozornost světa na osud pobaltských států, Lotyši, Litevci a Estonci utvořili lidský řetěz v délce 600 kilometrů z Tallinnu přes Rigu do Vilniusu. Symbolicky tak vyjádřili společné přání pobaltských států obnovit nezávislost.

 

Masové demonstrace za obnovu nezávislosti na začátku roku 1991

 

Pozoruhodný krok k obnově nezávislosti byl učiněn 4. května 1990. Nejvyšší sovět Lotyšské SSR schválil Deklaraci o obnově nezávislosti, která stanovila přechodné období. 21. srpna 1991 parlament odhlasoval ukončení přechodného období a tím obnovil předválečnou nezávislost Lotyšska. V září 1991 byla nezávislost uznána SSSR.

Brzy po obnovení nezávislosti se Lotyšsko stalo členem Organizace spojených národů a rychle se vrátilo do rodiny demokratických států světa. V roce 1992 bylo Lotyšsko přijato do Mezinárodního měnového fondu a v roce 1994 se připojilo k programu NATO Partnerství pro mír a podepsalo dohodu o volném obchodu s Evropskou unií. Lotyšsko se stalo členem Rady Evropy a uchazečem o členství v Evropské unii a v Západoevropské unii. Lotyšsko je prvním pobaltským státem, přijatým do Světové obchodní organizace.

Koncem roku 1999 v Helsinkách hlavy států a vlád Evropské unie pozvali Lotyšsko, aby začalo přístupová jednání do EU. V roce 2004 se hlavní cíle lotyšské zahraniční politiky, členství v Evropské unii a NATO, naplnily.

Zpracovalo Statll 2015

 

Zdroje:

© Text: Raimonds Cerūzis, Fotografie a ilustrace: Lotyšská akademická knihovna, Lotyšské muzeum fotografie L. Pīgozne, V. Rīdzenieks, A. Tenass.

© Lotyšský institut 2004

 

Související texty:

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u vrchnosti tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo

 

 

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

««« Předchozí text: Gaza - Země Židům ukradená Následující text: Amazing Grace nejen od Božského Káji »»»

Atllanka | Neděle 8. 09. 2019, 13.25 | Politika, Historie, Genocida | trvalý odkaz | vytisknout | 7824x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Nelze přidávat nové komentáře.