Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Göring - Zachránce mnoha Židů

Není bratr jako bratr

 

Motto: Holocaust představuje čisté zlo, které se vzpírá pochopení a které se vzpírá uvěření, které však nade vší pochybnost existovalo. Ono zlo přebývá mezi námi a vždy může být znovu probuzeno, vinu na holocaustu nesou i ti, kteří jen pasivně přihlíželi…

 

Dva bratři – dvě cesty

Albert Göring se narodil v roce 1900 v Mauterndorf v rodině guvernéra Německé jihozápadní Afriky (nyní Namibie) Heinrichu Ernstu Göringovi a Františce Tiefenbrunnové. Oba bratři se od sebe značně lišili. Zatímco Hermann se světle modrýma očima byl odvážný a plný energie, zasmušilý hnědooký Albert vypadal spíše tajemně. Jeho nápadná podobnost s kmotrem baronem Hermannem von Epensteinem a velmi neobratně skrývaná náklonnost Albertovy matky k tomuto rodinnému příteli, vedla některé pozorovatele k názoru, že baron Epenstein je Albertovi nejen kmotrem, ale i pravým otcem.

 

 

Na rozdíl od Hermanna, který podlehl nacistické ideologii velmi brzy, jeho bratr nacismus odsuzoval. Z tohoto důvodu se v roce 1930 rozešli a Albert se přestěhoval do Rakouska. Uchytil se ve filmové společnosti Tobis-Sascha, kde se postupně vypracoval na ředitele. Po obsazení Rakouska nacistickým Německem v březnu 1938 se zdálo, že bude mít kvůli svým protihitlerovským výrokům značné potíže, avšak Hermann ho před zásahem gestapa ochránil.

 

Zachránce Škodovky

O rok na to, po nuceném rozpadu ČSR, se nad mnohými českými podniky začala stahovat mračna. Německé koncerny chtěly zlikvidovat konkurenci a takový osud měl postihnout i plzeňskou Škodovku, kde byla prozatím dosazena německá vojenská správa.

 

 

Tehdy obeznámil ředitele správní rady Viléma Hromádku a generálního ředitele Alberta Vamberského pan Bruno Seletzky (dlouholetý obchodní zástupce Škodovky v Rumunsku) se svým spásným nápadem:

  • Jmenujte obchodním ředitelem pro Balkán Alberta Göringa, mladšího bratra říšského ministra letectví, který momentálně vede německou filmovou společnost TobisKlangfilm v Římě. Albert je Rakušan a známý antinacista, myslím, že nám pomůže.

 

Ačkoli se Hromádkův nápad Vamberskému zpočátku nijak moc nezamlouval, vždyť o zmíněném muži vůbec nic nevěděli, přece se ho nakonec rozhodli oslovit a Albert Göring nabízenou funkci přijal. Po čase dokonce začal zastupovat i Zbrojovku Brno, se kterou byla Škodovka ve Zbrojní unii. O pár měsíců na to se oba závody staly součástí velkého německého koncernu, a jejich likvidace byla zažehnána.

Chování nového obchodního ředitele pro Balkán bylo opravdu značně odlišné od toho, na co si již čeští zaměstnanci u Němců zvykli. Tak například je nikdy nezdravil nacistickým pozdravem „Heil Hitler!“, ale používal tradiční německý pozdrav „Grüss Gott!“.

Rovněž dost často veřejně kritizoval Hitlera a další nacisty. K Čechům se choval velmi přátelsky a vždy je, pokud možno, varoval před fanatickými hitlerovci o kterých se vyjadřoval jako o zločincích.

Vzhledem k tomu, že byl bratrem mocného muže Třetí říše, dostával se při různých příležitostech k velmi cenným tajným informacím. Týkaly se například názorů nejvyšších nacistických pohlavárů, vojenských plánů, zbrojní výroby a pod.

 

 

 

Český odboj měl o ně pochopitelně zájem. Naštěstí, s jejich získáváním nebyly žádné problémy, protože Albert Göring o nich při různých příležitostech s českými kolegy otevřeně mluvil. Stačilo jen pozorně naslouchat.

Názory na to, proč to dělal, se různí. Vilém Hromádka později tvrdil, že Albert je takovýmto způsobem informoval záměrně, neboť předpokládal, že všichni Češi musí být nutně nějakým způsobem spojeni s odbojem. Jiní se domnívali, že se takto vychloubal, což se vůbec nezdá pravděpodobné, neboť jeho odpor k nacismu byl všeobecně znám.

Albert Göring však nezůstal jen u slovního deklarování svého antinacistického postoje. Když v roce 1940 hrozilo zatčení řediteli brněnské Zbrojovky Janu Morávkovi, který byl podezřelý ze spolupráce s odbojem, Albert promtně zasáhl a přeložil jej do Bukurešťské pobočky Škodovky, čímž ho dostal z dosahu gestapa.

Během války Albert služebně cestoval po celé Evropě. Často pobýval i ve Vídni, kde se stal kmotrem Tatiany Otzoup Guliaeff, dcery herečky němého filmu Alexandry Sorinové a filmového producenta Sergeje Otzoupa, svých dobrých přátel.

 

Tatiana si na něj vzpomínala jako na zábavného muže:

  • Kdykoli šel s námi nakupovat a my jsme sehnali co jsme potřebovali pozdravil při odchodu Grüss Gott! Ale pokud nějaké zboží nebylo k sehnání, vyšlo z něj vždy sarkastické, Heil Hitler!

 

Jiný pamětník zase vzpomíná na historku, která se odehrála v rumunské Bukurešti. Dva nacističtí oficíři poznali na balkoně stojícího Alberta jako bratra Hermanna Göringa a okamžitě ho pozdravili Heil Hitler!, načež Albert chladně odsekl: Vlezte mi na hrb!

 

 

Koncem roku 1941 bylo zatčeno gestapem pět vedoucích pracovníků exportní firmy Omnipol, která byla součástí koncernu Škoda. Za vším stál tehdejší ředitel Hans Febrans, příslušník špionážní služby SD, kterému uvedení zaměstnanci překáželi v pochybných finančních transakcích, a proto se jich chtěl udáním zbavit. Všech pět vedoucích bylo obviněno ze spolupráce s nepřátelskou cizinou, a to na základě fotografie z pražského veletrhu z roku 1938, kde byli zachyceni společně s členy britské filiálky. Navíc jeden z nich byl židovského původu, pro který před válkou emigroval z Německa.

Albert Göring napsal okamžitě list státnímu ministru KH Frankovi, ve kterém uvedl, že důvody pro obžalobu jsou smyšlené, vždyť fotografie pocházela ještě z předprotektorátní doby!

 

Když se ani po dvou měsících nic nedělo, šel přímo za Reinhardem Heydrichem, zástupcem říšského protektora, kterému oznámil:

  • Pane generále, můj bratr, říšský maršál Hermann Göring, přikázal, aby byly všechny spisy podezřelých zaslané ihned k řádnému prošetření do Berlína nebo abyste ty lidi okamžitě propustili! – Do měsíce byla pětice na svobodě…

 

Čeští představitelé závodu však zůstávali i nadále trnem v oku svých německých kolegů a tak se v krátké době na to ocitl v ohrožení Adolf Vamberský, Josef Modrý a Václav Beneš. Gestapo u nich provedlo domovní prohlídku, kvůli údajnému skrývání zbraní a Vamberský se obrátil na Alberta Göringa, který ihned vycestoval do Berlína a od svého bratra si nechal podepsat list pro Heydricha, v němž se vyzdvihuje Vamberského nepostradatelnost, zvláště pokud jde o zbrojní výrobu. Gestapo se nakonec stáhlo.

 

Tento žid nepatří do koncentráku

Avšak v Němci okupované Evropě byli v největším nebezpečí především Židé, mezi nimiž měl Albert Göring mnoho přátel a známých. O to hůře na něj doléhalo stupňované násilí a teror vůči nim. Proto se rozhodl pomáhat, jak to jen půjde. Zaměřil se zejména na získávání cestovních dokladů, bez kterých nabyla z nacistické Evropy možnost úniku.

 

Franz Lehár a Albert List

 

Osud tomu chtěl, že v rámci těchto aktivit pomohl i Franzi Lehárovi, jehož manželka byla Židovka a slavný umělec mu později věnoval, jako poděkování, skladbu složenou na jeho počest.

 

Kvůli záchraně Židů a ostatních pronásledovaných nejednou navštívil svého staršího bratra se slovy:

  • Hermanne, jsi velký a mocný muž, a já zde mám Žida, který je dobrým Židem a v žádném případě nepatří do koncentračního tábora. Nemohl bys jen jednoduše podepsat tento papír?

 

Říšský maršál mu na to většinou odpověděl:

  • Dobrá, ale je to naposledy, co to pro tebe dělám! Více mi sem s takovými požadavky nechoď!

 

A co myslíte? Za měsíc byl za ním Albert znovu… Takto se mu podařilo zachránit desítky lidí a to jen proto, že Hermannovi dělalo dobře předvádět svou moc před mladším bratříčkem.

 

Ne vždy se však Albert spoléhal pouze na bratra. Lidi z koncentráku se pokoušel dostávat ven i na vlastní pěst:

  • Je doloženo, že přinejmenším jednou se mu podařil husarský kousek, když poslal do jednoho z koncentráků několik náklaďáků s tvrzením, že potřebuje pracovní síly do podniku. Cesta vězňů, které mu esesáci naložili do aut, netrvala déle než k nejbližšímu lesu, kde byli všichni puštěni na svobodu.

 

Jeho osobní lékař László Kovács ve svých memoárech vzpomíná, jak jednou před ním Albert řekl:

  • Postavím se Hitlerovi, mému bratrovi i celé nacistické straně… Vzápětí na to založil bankovní konto ve švýcarském Bernu, kam prostřednictvím Kovácse posílal peníze určené na pomoc Židům prchajících do neutrálního Portugalska.

 

Gestapo útočí

Fakt, že byl bratrem jednoho z nejmocnějších mužů Třetí říše, vytvářel kolem Albertovy osoby slušný ochranný štít. Gestapu a dalším nacistickým mocenským složkám však právě proto ležel pořádně v žaludku a hledali vhodnou záminku jak se ho zbavit.

 

 

Osudnou se mu měla stát jeho záliba v ženách. Albert Göring měl totiž u něžného pohlaví značný úspěch. Ženy dokázal upoutat nejen svým vzezřením vysokého štíhlého elegána s černými vousy, ale i uměl je i zaujmout jako veselý a vtipný společník.

Na jednom z večírků konaných na švýcarském konzulátě se seznámil s Češkou Miladou Klazarovou a v roce 1942 se rozhodl, že se s ní ožení. Heydrich zuřil a dal dokonce rozkaz k provedení domovní prohlídky v Miladině bytě.

 

Albert tehdy ihned odcestoval do Berlína za Hermannem, aby si stěžoval, ten mu však vyčítal, že stále jen dělá jemu i Německu problémy, načež mu jeho mladší bratr odpověděl:

  • Nejsem členem nacistické strany a můžu si tedy dělat co chci, zvlášť, když jde o ty nejintimnější a nejsoukromější věci. – Tento argument Hermann uznal a přikázal Heydrichovi, aby se do toho co dělá Albert více nevměšoval.

 

Gestapo se však nevzdávalo a ve svých útocích proti Albertovi pokračovalo i nadále. Rok po svatbě mu chtěli nacisté odebrat pas, ale neuspěli. V srpnu 1944 si K. H. Frank stěžoval Heinrichu Himmlerovi:

  • Albert Göring je defétista nejhoršího druhu, z Rumunska se vrátil s hrůzným zprávami. Měli bychom ho zatknout a dopravit do Berlína.

 

Ale všemi obávaný Himmler se neodvážil sáhnout na bratra říšského maršála. O dva měsíce později však nastala situace o něco nebezpečnější.

 

Albertova pražská sekretářka Auer von Randensteinová udala vlastního šéfa gestapu, že se prý chystá utéct do Švýcarska, jelikož si vyzvedl 774 tisíc říšských marek.

  • Vede protistátní řeči a zřejmě chystá i atentát na svého bratra – dodala v udání Randensteinová.

 

Gestapo se neodhodlalo zasáhnout samo, a tak Alberta jen sledovalo a udání poslalo K. H. Frankovi. Materiál putoval do centrály říšské bezpečnosti RSHA, odkud se dostal až ke generálovi Bodenschtzovi, blízkému příteli Hermanna Göringa. Ten opět ve prospěch svého bratra zasáhl a udavačská sekretářka byla, jako pomlouvačná lhářka, propuštěna.

 

 

Když se v roce 1944 Albert Göring dozvěděl o vyhlazování Židů v Polsku, napsal Hermannovi dopis, v němž proti tomuto zvěrstvu razantně protestoval. Dopis se nevysvětleným způsobem dostal do rukou Heinricha Himmlera, a ten dal Alberta zatknout. Hermannovi trvalo několik dní, než se mu bratra z vězení podařilo dostat.

 

V roce 1945 musel Hermann rovněž vyvinout nemálo úsilí, aby bratra povytahoval z nejrůznějších problémů.

  • Na jedné večeři v Bukurešti, kde byl i německý vyslanec Manfred Killinger, Albert před celou společností prohlásil, že si s vrahem k jednomu stolu nesedne. Killinger stál totiž v roce 1922 za vraždou německého ministra zahraničních věcí Walthera Rathenaua.

 

Po porážce Hitlera

Po porážce Třetí říše se Albert Göring dobrovolně vzdal americkým orgánům v Rakousku. Pro Američany byl podle jména a příbuzenských vazeb automaticky zralý na obžalobu před norimberský tribunálem, a tak jej okamžitě zatkli.

Nejprve ho drželi ve věznici pro válečné zločince, pouhé jedno patro nad celou, v níž byl umístěn jeho starší bratr. Později byl převezen do věznice pro civilisty v Darmstadtu, aby jej po více než roce předali československé justici. Ta ho však byla nucena, pod tlakem výpovědí svědků a důkazů, v březnu 1947 osvobodit.

Život Alberta Göringa v poválečných dobách nebyl nejlehčí. Jeho příjmení, které bylo spojováno s nenáviděným Hermannem mu způsobovalo mezi lidmi mnoho problémů, a Albert dokonce po jistý čas ani nemohl najít práci.

Nakonec zemřel, jak to tak u většiny hrdinných, charakterních a hrdých lidí bývá, všemi zapomenut v roce 1966 v Mnichově.

Jeho bratr Hermann, dopadl však mnohem hůř. Byl spolu se svými soukmenovci souzen jako válečný zločinec mezinárodním tribunálem v Norimberku a odsouzen k trestu smrti oběšením, kterému se však zbaběle vyhnul, když noc před popravou rozkousl ampuli s jedem.

 

 

Ze zdroje volně přeložila Anna Gulden, zpracovala A.A.  

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo

 

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Jaroslav Hutka a Samopal Následující text: Komunismus je stále více IN 1.část »»»

Atllanka | Čtvrtek 28. 01. 2010, 15.40 | Nacismus, Osobnosti, Videa | trvalý odkaz | vytisknout | 5560x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Nelze přidávat nové komentáře.