Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, rusáci, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Maďarsko není Orbánovo

Maďarsko nedáme, Rusku ho prodáme – za ruský plyn!

 

Motto: Je cesta moudrosti a cesta nevědomosti. Jsou od sebe odděleny a vedou k různým cílům. Setrvávajíce v nevědomosti a považující se za moudré a učené, bloudí hlupáci sem a tam jako slepci vedení slepcem… Nacikétas

Kde se vzali maďaři v Evropě?

Maďaři byli kočovné kmeny ugrofinského původu, které utiskovali v jejich tzv. staré vlasti (Atelkuz) Pečeněhové, a proto pronikli pod vedením náčelníka Arpáda koncem 9. století do Karpatské kotliny.

Živili se většinou kočovným chovem dobytka a především vedli kořistnické války. Jejich dobytek totiž nemohl ve zdejších chladnějším podmínkách zůstat po celý rok na pastvinách, některé kusy pomrzly a proto ho před další zimou raději porazili.

Zásoby masa jim však do jara nevydržely a kočovní Maďaři nepěstovali obilí. Proto vymáhali naturální dávky od domácího, zemědělského obyvatelstva. Jedna kořistnická výprava za druhou směřovala na území Bavorska i Velkomoravské říše.

Počátkem 10. století zanikla Velkomoravská říše a náčelník Arpád se poté stal pánem části Podunajské nížiny. Po upevnění moci podnikali dalších výboje, a to i do značně vzdálených zemí, na Balkán do Byzance i Francie.

Roku 955 však byli Maďaři katastrofálně poraženi v bitvě na Lechu vojsky východofranského krále Oty I. Velikého s přispěním českých oddílů knížete Boleslava I. Poté přestávali loupit a začali přecházet k usedlému způsobu života.

Koncem 10. století si náčelník Gejza z Arpádova rodu podřídil (nebo také odstranil) ostatní maďarské vůdce a vytvořil jednotné uherské knížectví. Jeho hlavním městem se stala Ostřihom.

Krátce před svou smrtí se nechal Gejza pokřtít. Jeho syn Štěpán I. (vládl 997–1038) byl roku 1000 korunován se souhlasem papeže i císaře uherským králem. Poté nechal zřídit v Ostřihomi arcibiskupství. Obojí byl nevídaný úspěch, uvážíme-li, jak dlouho čekaly na podobné povýšení české země. Štěpán byl později prohlášen za svatého.

Nájezdy Maďarů do Evropy v 10. století


Uherské království ve středověku

Uherské království bylo v 11.–15. století jedním z nejrozlehlejších a nejmocnějších států střední a jihovýchodní Evropy. Vedle vlastních Uher, jejichž součástí bylo Slovensko, zahrnovalo také Chorvatské království (personální unie 1102), Sedmihradsko (dnes součást Rumunska) a část srbských území včetně Bělehradu. K slibnému hospodářskému rozvoji země přispívala bohatá naleziště zlata a stříbra, které se těžilo v Banské Štiavnici, Banské Bystrici a v Kremnici. Zde se také razily proslulé uherské zlaté dukáty.

Uherští králové často soupeřili s českými panovníky. Po vymření Arpádovců (1301) se Přemyslovci dokonce nakrátko ujali v Uhrách vlády. Koncem 14. století se uherským králem stal díky zdařilé dynastické politice Karla IV. jeho mladší syn Zikmund Lucemburský (vládl 1387–1437) a jeho vláda byla vcelku úspěšná.

Království v té době však ohrozili poprvé Turci.

Za panování nezletilého Zikmundova vnuka Ladislava Pohrobka (vládl 1444–1457) se stal správcem Uher mocný magnát János Hunyadi. Usiloval především o to, aby zabezpečil zemi před tureckým nebezpečím. Osmanům připravil několik porážek a ubránil před nimi významnou pohraniční pevnost Bělehrad.

Po Ladislavově předčasné smrti si v Uhrách zvolili za krále Hunyadiho syna Matyáše Korvína (vládl 1457–1490), který se stal jedním z nejvýznamnějších uherských panovníků. Jeho ctižádostivé plány, zaměřené na dosažení vlády v českém království a dokonce také císařské korunovace, ho však odváděly od stále naléhavější potřeby čelit stupňujícím se tureckým útokům.

Rozsah moci Přemyslovců na přelomu 13. a 14. století


Po smrti Matyáše Korvína se v roce 1490 stal uherským králem český panovník Vladislav Jagellonský. Vladislav i jeho syn Ludvík Jagellonský pak trávili více času právě v Uhersku. Nedlouhou vládu Jagellonců ukončila smrt českého a uherského krále Ludvíka v bitvě u Moháče v roce 1526.

Uherské království v novověku

Po bitvě u Moháče (1526) vypukla občanská válka (1527–1538) mezi Habsburky (Ferdinandem I.) a sedmihradským vévodou Janem Zápolským.

V roce 1541 Uhersko ztratilo početná území: území od Bělehradu po Budapešť připadlo Osmanské říši, z východní části se stalo Sedmihradsko – téměř nezávislý stát, který byl vazalem Osmanské říše – a zbylé území, tedy (Horní Uhry, Burgenland, západní Chorvatsko a západní pruh dnešního Maďarska) s jádrem na území dnešního Slovenska pod názvem „královské Uhersko“ připadlo Habsburkům.

Rozdělení Uherska na jednotlivé celky se měnilo v souvislosti s tím, jak se vyvíjely jednotlivé střety mezi Osmany a Habsburky, eventuálně se Sedmihradskem. Teprve až ke konci 17. století se začala osmanská část Uher zmenšovat.

K opětovnému sjednocení Uherska došlo roku 1691 (připojením Sedmihradska), resp. v roce 1699 Karlovickým mírem, nebo také roku 1718 dobytím posledních území v jihovýchodním Maďarsku od Turků. Uherské království bylo spojeno personální unií s českým královstvím a dědičnými habsburskými zeměmi.

Maďarská revoluce 1848–1849

Rakouská monarchie se pomalu začala stávat neudržitelnou ve stavu, v jakém byla. V březnu 1848 vypuklo v Budapešti, pod vlivem únorové revoluce ve Francii, povstání. Zde se poprvé objevil jasně formulovaný požadavek na vydání ústavy, vzhledem k tomu, že se revoluce rozšířila i do Vídně a dalších měst byla vydána dubnová ústava, dále byla zrušena cenzura, byl nucen odstoupit z politického výsluní Metternich a byla provedena řada dalších ústupků.

Sándor Petőfi recituje Nemzeti dal (Národní píseň) 15. března 1848 při vystoupení lidu v Pešti – autor obrazu Mihály Zichy


V květnu došlo k dalšímu povstání, během nějž vláda zavedla všeobecné a tajné volební právo, zrušila dubnovou ústavu a svolala ústavodárný sněm. Ten později zrušil poddanství. Provedené reformy však nebyly dostatečné a proto vypuklo v říjnu další povstání, během něhož byla vláda i ústavodárné shromáždění nucena opustit Vídeň a přesídlit na Moravu a byla povolána armáda, která dobyla Vídeň.

Dne 2. prosince 1848 byl donucen císař Ferdinand I. abdikovat

Abdikací Ferdinanda I. se stal novým císařem František Josef I., což situaci v zemi uklidnilo, roku 1849 byla vydána tzv. oktrojovaná ústava. Tato ústava však byla zrušena k 1. lednu 1852.

Klíčovou postavou prvních let vlády Františka Josefa I. byl Alexander Bach, po němž je toto období nazýváno Bachův absolutismus. Ten je spojen s řadou reforem, které měly za cíl zmodernizovat habsburskou monarchii.

Nejprve došlo k zrušení cechovních omezení, což umožnilo rozvoj průmyslu. Tato změna vedla k zakládání tzv. živnostenských komor, které fungovaly na moderních principech. Rozvoj průmyslu však vyžadoval další změny a již v roce 1856 se ukázalo jako nezbytné změnit úvěrovou a finanční politiku, což vyvolalo vznik banky Creditanstalt.

Vnitřní situace monarchie nebyla stabilizovaná a kromě finančních problémů se začínala výrazněji otevírat i národnostní problematika, což vedlo císaře 20. října 1860 k vydání tzv. říjnového diplomu, kde bylo přislíbeno řešení této problematiky novou ústavou.

Ústava byla vydána v únoru 1861, ale nesplnila očekávání do ní vkládané a došlo k nespokojenosti prakticky všech národností, vyjma Němců. Na nejsilnější odpor narazila nová ústava v Uhersku, které požadovalo návrat ústavy z roku 1848. Nakonec Maďaři prosadili dualistickou koncepci státu a termín Rakousko-Uhersko, který dle ústavy z prosince 1867, měl společnou osobu panovníka, zahraniční politiku, armádu a finance (tzv. Rakousko-uherské vyrovnání).

V dalších otázkách existovala značná suverenita těchto dvou národů. Každých deset let docházelo ke stanovení poměru financování společných výdajů, což vedlo k poměrně ostrým sporům.

První světová válka

Po roce 1910 se celkově stupňovalo napětí v celé Evropě, 28. června 1914 spáchali srbští studenti v Bosně úspěšný atentát na Františka Ferdinanda d’Este. Rakousko-Uhersko poté vyhlásilo Srbsku ultimátum a zajistilo si pro případnou válku podporu Německa. Srbsko požadavky rakouského ultimáta téměř zcela přijalo, ale jelikož nebyly přijaty zcela, přerušilo Rakousko-Uhersko 23. července jednání a vyhlásilo částečnou mobilizaci a poté, 28. července i válku.

Tímto vyhlášením začala první světová válka, při které se dostala do konfliktu prakticky celá Evropa.

Karel I. při korunovaci

V Rakousku-Uhersku se v průběhu války projevily všechny jeho problémy. Jedním z největších problémů byla národní nejednotnost a špatná ekonomická situace, válka Rakousko-Uhersko vyčerpávala více než jiné země a to se bylo nuceno orientovat stále více na Německo, což vzbuzovalo nelibost u neněmeckých národů monarchie.

Po smrti Františka Josefa I., nastoupil na trůn Karel I., jeho politika však nedokázala najít cestu k novým národním snahám. V již zoufalé situaci se pokusil vyhlásit 16. října 1918 federaci, ale ještě v průběhu října se začalo Rakousko-Uhersko rozpadat a 1. listopadu zprostil Karel I. uherskou vládu přísahy věrnosti.

První Maďarská republika

Historie novodobého Maďarska se začala psát dne 16. listopadu 1918, kdy byla vyhlášena První Maďarská republika. Jakožto nástupnický stát Uherska ztratilo Maďarsko po první světové válce celých 71,5 % území bývalých Uher, včetně řady oblastí s většinovou maďarskou populací. Tato situace představovala pro Maďary trauma srovnatelné s tím, co Češi pociťovali o 20 let později po Mnichovské dohodě. Tento fakt v meziválečné době určoval vztahy Maďarska k sousedním zemím s maďarskými menšinami a významně je ovlivňuje dodnes.

Maďarská republika rad – sovětská

Maďarská sovětská republika, maďarsky Magyarországi Tanácsköztársaság, byla krátkým státním útvarem existujícím od 21. března do 1. srpna 1919. Jednalo se o komunistický stát s diktaturou proletariátu, který vznikl z Maďarské demokratické republiky.

V čele Maďarské republiky rad stál komunista Béla Kun

Revoluční vláda znárodnila továrny, doly a banky. Konfiskovala půdu nad 57 hektarů a řídila Maďarskou Rudou armádu. Vláda rovněž prosazovala zestátnění kultury a školství, zavedla stanné právo a revoluční teror s fyzickou likvidací odpůrců (450 osob).

Nespokojeny s tímto vývojem vystoupily proti MRR státy budoucí Malé dohody a zahájily společnou intervenci – Rumunské království 16. dubna, ČSR 27. dubna. Maďarská Rudá armáda přešla dne 20. května do protiútoku a obsadila území jižního Slovenska, kde vytvořila 16. června Slovenskou republiku rad.

Československé vojsko proti této ofenzívě na území ČSR zakročilo a okupované území bylo získáno zpět. Do protiofenzivy se zapojily i české spolky Sokol a DTJ. Sokolové vyslali 4 prapory a DTJ jednu rotu. Rozhodující v boji s maďarskými útočníky byla bitva o Zvolen.

Rumunská vojska následně obsadila Budapešť a 1. srpna 1919 předala Maďarská republika rad vládu do rukou sociálních demokratů. Počátkem listopadu se rumunská vojska stáhla zpět na své území a 16. listopadu 1919 vstoupil v čele národní armády do Budapešti bývalý admirál rakousko-uherského námořnictva Miklós Horthy. Situace byla stabilizována 1. března 1920, kdy parlament vyhlásil Maďarské království.

Maďarské království

Když padla komunistická Maďarská republika rad, nastalo v Maďarsku období politické nestability a soupeření o moc. Situace se stabilizovala po volbách v lednu 1920. Vítězně z bojů vyšly Malorolnická strana a Strana křesťansko-národního sjednocení. Prvním úkolem vlády bylo stanovit formu státního zřízení a zvolit hlavu státu. 1. března 1920 maďarské národní shromáždění (kde měly výraznou převahu konzervativní síly) vyhlásilo Maďarské království.

Shromáždění se ale rozhodlo nepovolat posledního rakouského císaře Karla I., který měl na uherskou korunu legitimní nárok. Místo něj byl prohlášen admirál ve výslužbě a válečný hrdina Miklós Horthy za regenta Maďarského království, a to na neomezenou dobu.

Trianonská smlouva

Trianonskou smlouvou, podepsanou 4. června 1920, byly stanoveny nové hranice Maďarska jakožto nástupnického státu Uherska. Maďarsko ztratilo celých 71,5 % svého území. Území bylo rozděleno mezi státy sousedící s Maďarským královstvím:

  • Československá republika – Slovensko, Podkarpatská Rus
  • Rumunsko Rumunské království – Sedmihradsko (Transylvánie), Banát
  • Království SHS – Království chorvatsko-slavonské, Vojvodina, Banát
  • Rakousko – Burgenland

Podpisem smlouvy se Maďarské království také zavázalo k platbě válečných reparací, k zachování vlastní suverenity, nesmělo se již nikdy spojit s Rakouske a velikost jeho armády nesměla překročit 35 000 mužů.

Ztráta území a obyvatel, (každý čtvrtý Maďar se ocitnul na území cizího státu) vedla ke zhoršení ekonomické a hospodářské situace. Maďarské království přišlo o všechny solné doly, o všechny doly těžící drahé kovy a o 90 % veškerých lesů v bývalých Uhrách.

Vláda Pála Telekiho provedla v prosinci 1920 slibovanou pozemkovou reformu, kolem 400 tisíc bezzemků dostalo v průměru 3 akry půdy. Roku 1921 byl vydán zákon o účinnější ochraně pořádku ve státě, který byl namířen především proti komunistům a pravicovým extrémistům. Tento zákon poslal imo jiné do vězení i budoucí vůdce Maďarska, Mátyáse Rákosiho a Ference Szálasiho.

Již v říjnu 1921 se Karel I. opět pokusil získat trůn Maďarského království. 20. října přiletěl ze Švýcarska letadlem a následujícího dne sestavil v Šoproni prozatímní vládu a přejal vrchní velení nad vojskem plukovníka Antonína Lehára (bratra známého skladatele Franze Lehára).

22. října jeho „Královská armáda“ vyrazila vlakem na Budapešť. Cesta se změnila v triumfální pochod: Na nádražích jej vítaly davy lidí, vojenské posádky, které dostaly příkaz krále zadržet, se přidávaly na jeho stranu, železničáři, kteří dostali příkaz demontovat na trati koleje, to však odmítli udělat.

23. října Karlova armáda dorazila k Budapešti na předměstí Büdaörs. Horthy byl zaskočen a kvůli nedostatku jiných možností se uchýlil k tomu, že nechal rozdat zbraně studentům, kterým namluvil, že na město táhne československá armáda. Druhému restauračnímu pokusu se však stala osudnou zrada jednoho z Karlových velitelů, generála Hegedüse. Jeho přičiněním dostaly při vyjednávání o příměří Horthyho jednotky výhodnější pozice a následně dohodnuté příměří porušily.

Vládní vojska pod vedením budoucího premiéra Gyuly Gömböse tak nakonec porazila královu armádu a Karel byl za asistence Dohodových mocností deportován ze země do exilu na ostrov Madeira, kde o pár měsíců později zemřel na zápal plic.

Pál Teleki pak byl nucen rezignovat a čistky zaměřené proti legitimistům a podporovatelům Habsburků se rozběhly v politických i vojenských kruzích. Do křesla předsedy vlády se 14. dubna 1921 posadil István Bethlen. Aby už nemohlo docházet k podobným pokusům a také na nátlak západních mocností, přijalo národní shromáždění dne 6. listopadu 1921 zákon o detronizaci Habsburků.

Obnova politické stability ovšem souvisela s úspěšnou rekonstrukcí maďarského hospodářství. Tomu měla napomoci půjčka od Společnosti národů. Maďarské království získalo od Itálie a Spojeného království částku 250 milionů zlatých korun. V roce 1925 byly zahájeny průzkumné práce u nalezišť bauxitu v Zadunají a u Veszprému. K posílení stabilizace došlo se zavedením nové měny pengő 1. ledna 1927.

Dne 5. dubna 1927 byla podepsána maďarsko-italská smlouva o vzájemném přátelství a spolupráci. Maďarské království se tak vymanilo z mezinárodní izolace, avšak roku 1929 maďarské hospodářství těžce zasáhla Velká hospodářská krize. Zpočátku došlo k výraznému poklesu cen zemědělských produktů. Následovalo propouštění z továren. Nespokojenost obyvatel vyvrcholila 1. září 1930 masovou demonstrací v Budapešti, která byla potlačena střelbou policejních sborů.

Tento vývoj nahrával levicovým organizacím, angažovat se začala ilegální komunistická strana. István Bethlen po 10 letech působení rezignoval a regent Miklós Horthy jmenoval premiérem Gyulu Károlyiho.

Gyula Károlyi zastával tento post jen krátce, 1. října 1932 byl na jeho místo dosazen pravicový extrémista Gyula Gömbös. Ten v rozhlase představil svůj program o 95 bodech nazvaný Národní pracovní plán. Následně po návštěvách Gömböse v Itálii a Německu podepsalo v březnu 1934 Maďarské království spolu s Rakouskem a Itálií tzv. Římské protokoly.

Na domácí politické scéně vedl Gyula Gömbös, který zvítězil i v předčasných volbách konaných roku 1935. Polovina poslanců parlamentu se hlásila ke krajní pravici. Fašistický fanatik Ferenc Szálasi založil ve stejném roce Nemzeti Akaratnak Pártja – Strana národní vůle.

V říjnu 1936 Gyula Gömbös umírá a na jeho místo je jmenován konzervativec Kálmán Darányi, který se několikrát pokusil potlačit nacizující tendence v zemi. V dubnu 1937 nechal zatknout Szálasiho a zakázal jeho stranu, když se objevily důkazy o připravovaném nacistickém převratu. Jenomže Szálasi byl brzy propuštěn a 23. října založil novou Maďarskou národně socialistickou stranu, nazývanou Strana Šípových křížů. Následně byl v červnu 1938 Szálasi opět uvězněn.

Kálmán Darányi vyhlásil 5. března 1938 Györský program s cílem přezbrojit armádu a zvýšit její početní stav. Následně byl 13. května premiér odvolán. Jeho nástupcem se stal finanční expert Béla Imrédy. 20. srpna 1938 se v Maďarském království konaly velkolepé oslavy u příležitosti 900. výročí smrti krále Štěpána I. Uherského.

Béla Imrédy vedl československo-maďarské jednání konané 8. října 1938 v Komárně, které skončilo neúspěchem. V důsledku Mnichovské dohody podepsané 29. září 1938 získalo Maďarské království 2. listopadu 1938 Vídeňskou arbitráží území o rozloze 12 000 km². Jednalo se o jižní část Slovenska obydlenou především Maďary a část Podkarpatské Rusi. Tu následně v březnu 1939 zabralo celou.

V únoru 1939 se ujal vlády již podruhé Pál Teleki s úmyslem podpořit konzervativně nacionální politiku na úkor fašistických extrémistů.

II. světová válka

Začátku druhé světové války, tedy útoku Třetí říše na Polsko, se Maďarské království neúčastnilo, naopak vyhlásilo neutralitu a přijalo na své území více než 100 000 uprchlíků z Polska. Někteří z nich v zemi zůstali, část pokračovala přes Jugoslávii na západ.

V roce 1940 se Maďarské království chystalo vojensky napadnout Rumunské království a získat zpět území Sedmihradska (Transylvánie), obydlené Maďary. Část území o rozloze 43 000 km² Maďarskému království připadla 30. srpna 1940, na základě Druhé vídeňské arbitráže.

Szálasi byl předčasně propuštěn a ihned se postavil do vedení Šípových křížů. Maďarské království se dne 20. listopadu, společně se Slovenským státem a Rumunskem, připojilo ke státům Osy.

Koncem března 1941 Hitler požadoval jednak umožnění volného průchodu německé armády přes území Maďarského království a jednak účast maďarských vojsk na vpádu do Jugoslávie. Maďarští politici stáli před složitým rozhodnutím. Buď ustoupí Němcům, poruší tak tři týdny starou smlouvu s Jugoslávií a definitivně přeruší poslední vazby se západními mocnostmi, nebo na druhou stranu získají nazpět část území obývané Maďary.

Premiér Pál Teleki se pod vahou odpovědnosti zhroutil a 3. dubna 1941 se zastřelil. Jeho nástupce László Bárdossy, bývalý vyslanec v Berlíně, nařídil 11. dubna téhož roku pochod maďarské armády do Jugoslávie.

Počet obyvatel Maďarského království se od roku 1920 téměř zdvojnásobil a území se rozšířilo z 93 000 km² na 171 000 km². Ovšem za tyto zisky muselo Maďarská království zaplatit větší účastí ve válečných taženích.

Dne 26. června 1941 shodily maskované německé letouny, které se vydávaly za sovětské, bomby na Košice. Regent Miklós Horthy následně vyhlásil válku Sovětskému svazu.

Miklós Horthy

Ke konci roku 1941 zastavila Rudá armáda postup německých vojsk u Moskvy a Německo požadovalo po všech svých satelitech, včetně Maďarského království, větší vojenskou účast.

V lednu 1942, na přímý rozkaz několika maďarských důstojníků, byl v regionu Bačka, který je součástí Vojvodiny, zavražděn velký počet srbských a židovských civilistů a jejich těla posléze naházena do Dunaje a Tisy.

9. března 1942 byl dosavadní premiér László Bárdossy nahrazen konzervativním zemědělským odborníkem Miklósem Kállayem.

V létě 1942 byla na východní frontu poslána další maďarská armáda, posílená o trestné prapory, v nich byly především aktivisté ilegální komunistické strany, odpůrci režimu apod. Výběžek donské fronty byl prodlouženým křídlem stalingradského bojiště.

U Stalingradu chtěl Hitler rozhodnout válku ve svůj prospěch. Donská fronta měla podle jeho názoru podřadný význam, proto tam byla posílána vojska Itálie, Maďarska a Rumunska, podporovaná německým dělostřelectvem a německým polním četnictvem.

Německé dělostřelectvo mělo držet v šachu sovětské dělostřelectvo a hlavním úkolem německého polního četnictva bylo hlídat italská, maďarská a rumunská vojska. Pokud mělo německé polní četnictvo podezření ze zbabělosti či nespolehlivosti satelitních jednotek, potrestalo je jedním ze čtyř trestů:

  • Trest prvního stupně – německé polní četnictvo uzavřelo veškeré příjezdové cesty k podezřelým útvarům. Zabránilo tak zásobování potravinami, léčivy a municí.
  • Trest druhého stupně – německé polní četnictvo zatklo šest, dvanáct, osmnáct nebo dvacet čtyři podezřelých vojáků a pověsili je za ruce před palebné postavení na dobře viditelné místo.
  • Trest třetího stupně – německé polní četnictvo zatklo velitele podezřelého útvaru a na jeho místo dosadilo německého velitele, který se postaral o to, aby útvar dostal nesplnitelné bojové úkoly.
  • Trest čtvrtého stupně – německé dělostřelectvo jakoby omylem zničilo svou palbou podezřelé satelitní jednotky.

Když byla dne 12. ledna 1943 zahájena sovětská ofenzíva na Donu, umrzly ve čtyřicetistupňových mrazech tisíce honvédů. Navíc následně uposlechl velitel maďarských honvédů Gusztáv Jány nesmyslný rozkaz od Hitlera, aby maďarská armáda během ústupu kladla odpor a zpomalila tak Rudou armádu. Německá vojska mezitím stihla uprchnout. Výsledkem tohoto nesmyslného rozkazu bylo 40 000 padlých, 35 000 zraněných a 60 000 zajatých honvédů.

Mezitím se Kállayova vláda snažila od roku 1942 vést tajná jednání se Spojenci. První pokusy začaly již v létě v Turecku, Švédsku a Švýcarsku, Britskou vládu ovšem tato jednání nezajímala. Na konci roku 1942 vláda Spojeného království informovala o svém postoji vlády Spojených států a Sovětského svazu.

Prvním úspěchem bylo několik setkání maďarské delegace (vedené Albertem Szent-Györgyiem) s britskými diplomaty v Istanbulu. Podle podmínek z 9. září 1943 mělo Maďarské království snížit hospodářskou a vojenskou pomoc poskytovanou Německu, stáhnout své jednotky z území Sovětského svazu a v okamžiku, kdy armády Spojenců dosáhnou maďarských hranic, vyhlásit válku Německu.

Kállay podmínky přijal, vše ovšem záviselo na tom, zda vstoupí spojenecké jednotky do Maďarského království přes Balkán nebo Itálii a hlavně, jestli před Rudou armádou nebo po ní. Maďarské království požadovalo, aby v případě vyhlášení války Německu bylo okupováno vojsky Spojených států a Spojeného království, nikoli Rudou armádou Sovětského svazu.

Když ale bylo rozhodnuto, že se vojska USA a Spojeného království vylodí v Normandii a východní část střední Evropy osvobodí Rudá armáda, bylo od těchto plánů upuštěno. Kromě toho vstoupila maďarská vláda do kontaktu s princem Ottou Habsbursko-Lotrinským, synem posledního maďarského krále Karla I., a požádala ho, aby po skončení války stanul v čele případné federace podunajských národů.

Kállay zmocnil Ottu Habsbursko-Lotrinského, aby vystupoval jako hlava státu Maďarského království, jakmile Horthy odstoupí, k čemuž ovšem nedošlo.

Nicméně německá tajná služba věděla o Kállayových mírových plánech a Hitler na Horthym požadoval jeho odvolání. To regent odmítl. Z toho důvodu se v Berlíně začaly připravovat plány na přímou okupaci Maďarského království. Horthy byl pozván na vyjednávání do Klessheimu (dnes Rakousko), kde byl Němci dočasně zajat, aby nemohl vydat rozkaz k odporu.

Hitler naléhal, aby okupaci povolil. Horthy nejprve odmítal, ale po výhrůžkách se podvolil. Na rozkaz náčelníka generálního štábu nekladla maďarská armáda dne 19. března 1944 okupačním silám žádný odpor, byla to tzv. Operace Margarethe.

Následně byl Miklós Kállay odvolán a na jeho místo nastoupil bývalý vyslanec v Berlíně Döme Sztójay. Ten sestavil novou vládu výhradně z politiků krajní pravice a zakázal opoziční strany. V hospodářské oblasti vláda schválila zvýšení vývozu potravin a surovin do Německa. Namísto stažení maďarských jednotek byly na frontu poslány další divize. Odpovědí na tyto kroky bylo bombardování Budapešti angloamerickými vzdušnými silami. První velký bombový útok postihl hlavní město 3. dubna 1944, následovalo dalších 19 náletů.

Až do této doby chránil Židy v Maďarském království před fyzickou likvidací zákon. Od 29. března 1944 začalo však platit nařízení, které nutilo Židy nosit žlutou hvězdu. Člověk toho vyznání už také nemohl dále vykonávat povolání učitele, lékaře či advokáta. Židé byli shromažďováni v ghettech a následně transportováni do Osvětimi.

První takový transport vyjel 15. května 1944. Do konce června jich bylo z venkova deportováno asi 440 000, z nichž 320 000 se domů nikdy nevrátilo.

Horthy tyto deportace po několika měsících, na nátlak světových osobností reagující na svědectví dvou uprchlých vězňů, počátkem července 1944 zastavil. Tímto činem zachránil život 200 000 budapešťských Židů. Až do této doby Horthy údajně stále věřil tomu, že Židé jsou posíláni do táborů na nucenou práci a po jejím skončení se vrátí zpátky do Maďarska.

Na počátku srpna 1944 se Rudá armáda po mohutné ofenzívě dostala k linii Karpat. Nastalo to, čeho se Horthy a všichni přední politici obávali. Před hranicemi stála sovětská vojska, zatímco angloamerické jednotky byly daleko. Současně s průlomem fronty byla v Bukurešti svržena Antonescova vláda, Rumunsko požádalo o příměří a jeho armáda se postavila proti Německu.

Horthy odvolal vládu, začal sestavovat novou a současně zahájil jednání se Sovětským svazem. Dle předběžného příměří z 11. října 1944 se Maďarské království mělo vzdát území získaného po roce 1938 a vyhlásit válku Německu.

Tento riskantní krok byl ovšem špatně připraven a když Horthy vyhlásil v rozhlasu příměří se Spojenci o den dříve, než bylo dohodnuto, tj. 15. října 1944, reagovali na to nacisté vysláním nechvalně proslaveného SS komanda vedeného Ottou Skorzenym do Budapěšti a unesli Horthyho syna. Horthy byl nucen své prohlášení vzít zpět. Následně mu byla odebrána moc regenta Maďarského království a byl převezen do „ochranné vazby“ do Německa. Hlavou státu se stal jako „Vůdce národa“ vůdce Šípových křížů Ferenc Szálasi.

Vláda národní jednoty

Po nacistickém převratu došlo k dalšímu vraždění a pronásledování Židů. Během akcí Šípových křížů přišla o život asi polovina z celkových 200 000 členů budapešťské židovské komunity.

Maďarský stát v té době již čelil blížící se okupaci Sovětským svazem, což přinášelo demolici maďarské infrastruktury ze strany ustupující armády Třetí říše. Dne 13. února 1945, po dvouměsíčním obléhání, byla Budapešť dobyta vojsky Rudé armády. 4. dubna 1945 po dlouhotrvajících a těžkých bojích dovršila Rudá armáda osvobození maďarského území. Tento den se později v Maďarské lidové republice stal státním svátkem.

Existence novodobého Maďarského království končí vyhlášením Druhé Maďarské republiky dne 1. února 1946. Jelikož bylo Maďarsko osvobozeno sovětskou Rudou armádou, odehrával se poválečný vývoj v plné režii Sovětského svazu. Vše vyvrcholilo 15. srpna 1949, kdy byla vyhlášena MLR.

V listopadových volbách v roce 1945 zvítězila Független Kisgazda Párt (Strana nezávislých malorolníků) se ziskem 59,90 % hlasů. MKP vedená Matyášem Rákosim obdržela důvěru pouze 17 % lidí.

Sovětský maršál Vorošilov však odmítl vládu samotné FKgP a sám ustanovil koaliční vládu s komunisty, kteří poté drželi několik klíčových pozic.

Druhá Maďarská republika

Po vyhlášení Druhé Maďarské republiky měly již od počátku nově utvářené orgány státní správy lidově demokratický charakter. Prvním prezidentem byl zvolen Zoltán Tildy, člen Független Kisgazda Párt a přívrženec Sovětského svazu, naopak premiérem se stal Ferenc Nagy rovněž z FKgP, ale stoupenec západní demokracie.

Došlo k postupnému znárodňování dolů a bank. Tehdejší ministr vnitra, komunista László Rajk, nechal jen ze státního aparátu od května do října 1946 propustit více než 60 000 tzv. pravicových živlů.

Mezinárodní suverenita a státní hranice byly obnoveny pařížskou mírovou smlouvou 10. února 1947 a také vyvrcholila štvavá kampaň komunistů proti tajemníkovi FKgP Bélovi Kovácsovi jeho zatčením sovětskou vojenskou policií a odvlečením do SSSR. V květnu téhož roku byl nucen premiér Ferenc Nagy, pod výhrůžkou obvinění ze spiknutí, odstoupit z funkce a následně emigrovat.

V roce 1947 se opět konaly volby, ve kterých zvítězila koalice v čele s MKP. Ta se dne 12. června 1948 sloučila s MSZDP do jednotné MDP – Magyar Dolgozók Pártja – Maďarská strana pracujících. Jejím generálním tajemníkem se stal Mátyás Rákosi. Krátce na to došlo k likvidaci antikomunistické opozice.

V březnu 1948 došlo k dalšímu masivnímu znárodňování, tentokrát všech podniků nad 100 zaměstnanců. Započala kolektivizace zemědělství a soustava direktivně řízeného plánovaného hospodářství.

V květnu 1949 proběhly volby již na základě jednotné kandidátky Maďarské lidové fronty, kterou již volilo 95 % obyvatel. No a 15. srpna 1949 byla vyhlášena Maďarská lidová republika, jejíž ústava, přijatá 20. srpna, byla sestavena podle vzoru ústavy SSSR z roku 1936. Maďaři tak měli na dlouhou dobu vymalováno.

Maďarská lidová republika – Rákosiho éra

Rákosi, který se stal vůdcem MLR, začal vyžadovat od svých spolustraníků z MDP naprostou poslušnost. Jeho největším rivalem byl László Rajk, který se stal ministrem zahraničí. Toho se však už v září 1949 Rákosi zbavil tím, že ho dohnal k soudu, kde se ve vykonstruovaném procesu musel přiznat k tomu, že byl agentem Miklóse Horthyho, Lva Trockého, Josipa Broze Tita a veškerého západního imperialismu. Rajk byl samozřejmě shledán vinným a následně popraven.

Rákosi se nadále snažil co nejvíce upevnit svoji moc. Kolem 2 tisíc lidí nechal popravit a přes 100 tisíc bylo uvězněno. Přibližně 200 tisíc členů strany, kteří se vůči této politice postavili, bylo ze strany vyloučeno. Vypukly vykonstruované soudní procesy s náboženskými činiteli, s bojovníky z druhé světové války a také s odpůrci režimu.

Jeden za druhým byli odsuzováni a mučeni nevinní lidé za směšné a vymyšlené zločiny. Příslušníci ÁVH (tajná policie) rozhodovali o osudech a životech statisíců lidí.

V srpnu 1952 byl Rákosi zvolen Národním shromážděním do funkce Předsedy Rady ministrů. Ovšem po smrti Stalina v březnu 1953 byl na přímý rozkaz nového vůdce SSSR N. Chruščova v červnu odvolán a novým premiérem se stal Imre Nagy. Avšak zarytý stalinista Rakosi zůstal nadále Generálním tajemníkem MDP a po další tři roky soupeřil s Imre Nagyem o moc.

Imre Nagy představoval nový směr, zrušil státní kontrolu nad médii a podpořil veřejnou diskusi o politické a ekonomické reformě. Nechal také z vězení propustit antikomunisty a začal mluvit o svobodných volbách a vystoupení MLR z Varšavské smlouvy. Již v roce 1955 veřejně mluvil o možnosti Maďarska přijmout status neutrality podle rakouského vzoru.

V březnu´55 Rákosi jménem ÚV MDP obvinil Nagye z revizionismu, protisocialistického nacionalismu a zodpovědnosti za špatnou hospodářskou situaci v zemi. Zaprodaný tisk tento útok podpořil a 18. dubna byl po jednotném hlasování Národního shromáždění sesazen ze svého postu a nahrazen Andrásem Hegedüsem.

Pod jeho vedením se stala MLR jedním ze zakládajících členů Varšavské smlouvy. Krátce na to, co Nikita Chruščov vystoupil proti kultu osobnosti, byl již v červenci 1956 přímo na vyšší sovětský rozkaz Rákosi odvolán ze všech svých stranických funkcí (oficiálně „ze zdravotních důvodů“) a následně poslán do SSSR na „léčení“. Již 18. července 1956 byl do funkce generálního tajemníka MDP zvolen Rákosiho přítel Ernő Gerő.

V té době se však v MLR množily demonstrace obyvatel proti komunistickému režimu. Tlak veřejnosti si vynutil 6. října 1956 důstojný pohřeb László Rajka a dalších nespravedlivě popravených. Objevil se i požadavek na okamžitý odchod sovětských vojsk, veřejný soud s Mátyášem Rákosim a povolání Imre Nagye do čela vlády. Na síle nabíraly také požadavky na svobodné volby, zrušení cenzury a důkladnou rehabilitaci nespravedlivě odsouzených.

Maďarské povstání

Povstání vypuklo 23. října, kdy poklidná demonstrace solidarity s Polskem přerostla ve spontánní výbuch odporu obyvatelstva proti autoritářskému stalinskému režimu. Ve večerních hodinách padly u budovy rozhlasu první výstřely.

Od druhé hodiny ranní následujícího dne vyrazila sovětská vojska do budapešťských ulic. Došlo k prvním bojům mezi maďarskými povstalci a sovětskými okupanty.

25. října proběhla před budovou parlamentu obrovská demonstrace za odstoupení Ernőho Gerőa. Příslušníci tajné policie ÁVH ukrytí na střechách začali střílet do bezbranného davu. Imre Nagy později představil novou vládu, v níž figurovali i někteří bývalí vůdcové pravicové FKgP jako Zoltán Tildy a Béla Kovács.

Dalšího dne 28. října označil povstání za národně demokratické hnutí a odmítl slovo kontrarevoluce. 30. října se sovětské jednotky začaly stahovat z hlavního města, zároveň se však sovětské velení tajně připravovalo na další ozbrojený útok.

31. října Sověti rozhodli o potlačení revoluce vojenskou cestou

Když byl Imre Nagy informován o aktivizaci sovětských jednotek, naléhal na OSN a 1. listopadu vyhlásil neutralitu Maďarska a vystoupení z Varšavské smlouvy. Za rozbřesku 4. listopadu však začala ofenzíva proti hlavnímu městu. Zuřivé boje povstalců pokračovaly v Budapešti i v dalších městech asi týden. János Kádár přijel 7. listopadu, v čele své promoskevské vlády, na sovětských tancích do Budapešti. Boje trvaly až do 11. listopadu.

Zákulisní šarvátky mezi moskevskými a reformními držiteli komunistické moci trvaly i po potlačení reformních snah Nagyho vlády – od tzv. tání v Moskvě po Stalinově smrti v roce 1953 do nucené Nagyho rezignace v dubnu 1955.

Kádárova éra

Vládní strana MDP se pod vedením Jánose Kádára přetransformovala na Maďarskou socialistickou dělnickou stranu a nechala popravit Imre Nagyho. Nový režim si přesto zejména od 60. let zachoval jisté liberální prvky především v ekonomické oblasti („Gulášový socialismus“ nebo také „Kádárismus“). Ovšem v roce 1968 se MLR, pod výhrůžku vyhlášení stanného práva, musela účastnit srpnové invaze do ČSSR.

V 80. letech se MLR i přes Kádárův Gulášový socialismus stále více dostávala do hospodářské krize. V září 1987 vznikla první opoziční strana Maďarské demokratické fórum a v následujícím roce přibyly další – Fidesz a Svaz svobodných demokratů. Také uvnitř samotné vládní Maďarské socialistické dělnické strany sílily reformní tendence.

Pád komunismu

Na jaře 1989 byl János Kádár uvolněn ze všech svých funkcí. Dne 16. června, přesně po 31 letech od popravy, se v Budapešti na Náměstí Hrdinů za účasti 300 000 lidí konal jedenáctihodinový pohřeb Imre Nagye a dalších zavražděných vůdců, včetně prázdné rakve symbolizující všechny neznámé bojovníky, z povstání 1956.

Na tomto pohřbu vystoupil pozdější premiér, v té době vysokoškolský student Viktor Orbán (Fidesz) se svým projevem, ve kterém otevřeně prohlásil, že je nutné jednat o stažení sovětských vojsk z Maďarska a skoncovat s komunismem.

Za svá slova sklidil bouřlivý potlesk a tento akt se stal symbolem rozbřesku nové maďarské éry. János Kádár krátce na to dne 6. července zemřel, ve stejný den, kdy byl oficiálně rehabilitován Imre Nagy, kterého nechal v roce 1958 popravit.

Mezi červnem a zářím 1989 se sešli zástupci Maďarské socialistické dělnické strany s opozicí Kulatého stolu a dne 18. září podepsali dohodu, v níž zdůraznili své odhodlání vytvořit právní a politické podmínky pro přechod k pluralitní demokracii a k vládě práva a překonat vleklou společensko-hospodářskou krizi. 7. října se, z iniciativy reformních komunistů, z Maďarské socialistické dělnické strany vytvořila nová strana – Maďarská socialistická strana.

Následně došlo k sepsání prozatímní ústavy. Změna ústavy byla uzákoněna 23. října 1989 v den výročí počátku protikomunistického Maďarského povstání z roku 1956. Téhož dne byl předseda parlamentu Mátyás Szűrös zvolen prozatímním prezidentem a v pravé poledne z balkónu Országházu slavnostně vyhlásil Maďarskou republiku – již třetí v pořadí. Krátce poté byla z budovy parlamentu odstraněna rudá hvězda.

První svobodné volby se konaly 25. března 1990, ve kterých jasně zvítězilo pravicové Maďarské demokratické fórum se ziskem 164 mandátů. Na druhém místě skončilo rovněž pravicový Svaz svobodných demokratů se ziskem 93 mandátů a na třetím místě také pravicové FKgP se 44 křesly.

Levicová Maďarská socialistická strana skončila až čtvrtá pouze se 33 mandáty. 2. května 1990 se Úřadu prezidenta republiky ujal Árpád Göncz a 16. května se předsedou vlády stal József Antall. Prvním krokem jeho demokratické vlády bylo přijetí současného státního znaku a poslední vojska Sovětského svazu opouštějí Maďarsko 19. června 1991.

Maďarsko po roce 1989

V prvních demokratických volbách na jaře 1990 zvítězilo se 164 mandáty liberální Maďarské demokratické fórum a společně s Křesťanskodemokratickou lidovou stranou utvořilo vládu. Volby tak jasně potvrdili odvrat od levicové Maďarské socialistické strany.

Prvním demokratickým prezidentem se stal Árpád Göncz. Nová vláda se snažila vtisknout Maďarsku nový národní charakter, kladla důraz na tradiční demokratické a křesťanské hodnoty.

Deset dní před rozpuštěním Varšavské smlouvy, tj. 15. února 1991, uzavřela tehdejší ČSFR, Polsko a Maďarsko v maďarském Visegrádu smlouvu o vzájemné spolupráci, známou dnes jako Visegrádská skupina.

I přes počáteční úspěchy se vláda později dostávala do problémů. Ekonomická situace země se začala stále více zhoršovat. To nahrávalo tehdejším opozičním stranám především Maďarské socialistické straně, která ve volbách 1994 zvítězila s nečekaným ziskem 209 křesel!

Maďarská socialistická strana tak získala nadpoloviční většinu v parlamentu, ovšem rozhodla se vládnout společně se Svazem svobodných demokratů, kteří získali 69 křesel. Maďarské demokratické fórum, se ziskem pouhých 38 křesel, se přesunulo do opozice.

Novým premiérem se stal Gyula Horn. Vláda chtěla především za pomoci úsporných opatření stabilizovat ekonomiku a snížit schodek státního rozpočtu. Došlo k propuštění nadpočetných státních zaměstnanců a k regulaci mezd, což samozřejmě vyvolalo odpor odborářů.

Ve volbách 1998 proto zvítězil konzervativní Fidesz se ziskem 148 křesel a odsunul Maďarskou socialistickou stranu, která získala 134 křesel, na druhé místo. Fidesz vytvořil koaliční vládu společně s FKgP a Maďarským demokratickým fórem.

Nástup Orbána

Premiérem se stal předseda Fidesz Viktor Orbán. Pod jeho vedením vstoupilo Maďarsko, společně s Českou republikou a Polskem, roku 1999 do vojensko-politického uskupení NATO. Po celou dobu vlády Fidesz se v Maďarsku úspěšně rozvíjela ekonomika, snížila se nezaměstnanost a vzrostly potřeby obyvatelstva. Maďaři se dostali o krůček blíže ke vstupu do Evropské unie. V roce 2000 převzal Ferenc Mádl po Árpádu Gönczovi úřad prezidenta republiky.

V dalších volbách 2002 už ovšem opět zvítězila Maďarská socialistická strana a křeslo předsedy vlády obsadil Péter Medgyessy, kterého v roce 2004 vystřídal Ferenc Gyurcsány. Fidesz se v čele s Viktorem Orbánem vrátil do opozice.

Po průběhu relativně úspěšných reforem a kladného referenda se Maďarsko stalo v roce 2004 členem EU. V roce 2005 byl prezidentem zvolen László Sólyom. Maďarská socialistická strana obhájila své vítězství i ve volbách 2006, kde porazila největšího protikandidáta Fidesz o 26 mandátů. Gyurcsány zůstal premiérem země, Fidesz nadále působil v opozici.

Ovšem krátce po těchto volbách se 17. září 2006 dostala na veřejnost audionahrávka z neveřejného Gyurcsányova povolebního proslovu k poslancům Maďarské socialistické strany, kde se Gyurcsány velmi emotivně a vulgárně vyjadřuje o minulé vládě své strany takto:

  • Žádná evropská země neudělala něco tak pitomého jako my, evidentně jsme v minulém roce a půl či dvou letech lhali, a Maďarsko se podařilo udržet nad vodou jedině díky boží prozřetelnosti, spoustě peněz ve světovém hospodářství a stovkám podvodů…

V reakci na zveřejnění nahrávky probíhaly v Maďarsku zpočátku masové, desetitisícové demonstrace, někdy i násilné, jejichž účastníci požadovali Gyurcsányovu rezignaci.

Demonstrací se vedle opoziční strany Fidesz a demonstrujících Maďarů včetně celebrit zúčastnili i maďarští nacionalisté. V ulicích visely Arpádské červeno-bílé vlajky. Nespokojenost s levicovou vládou nepřímo dává na popularitě nacionalistické skupině tzv. Maďarské gardě. Její členové volají po znovu získání území, které před smlouvou v Trianonu patřila k Maďarsku de facto k Uhersku.

Kromě demonstrací, proběhlo v letech 2006 a 2007 také několik stávek požadujících většinou vyšší platy (např. třídenní stávka železničářů MÁV). Těmto potížím přidala na síle také finanční krize, která na podzim roku 2008 silně zasáhla maďarskou ekonomiku. Dne 16. prosince 2008 městský soud v Budapešti polovojenskou organizaci Maďarskou gardu, rozpustil.

21. března 2009 Ferenc Gyurcsány oznámil na sjezdu své Maďarské socialistické strany, že hodlá podat demisi.

  • Slyšel jsem, že jsem překážkou při spolupráci na nutných změnách, pro stabilní vládní většinu a odpovědné chování opozice prohlásil na sjezdu MSZP.

Gyurcsány chtěl tímto krokem umožnit sestavení nové vlády s novým předsedou a pomoci tak k prosazení důležitých reforem a škrtů ve státním rozpočtu. Jako vhodnými kandidáty byly na post předsedy vlády navrženi György Surányi, Ferenc Glatz a András Vértes.

Jelikož vládní Maďarská socialistická strana vede menšinovou vládu, bude se muset na kandidátovi dohodnout s opozicí, a to zejména s bývalým koaličním partnerem Svazem svobodných demokratů. Předseda Svazu svobodných demokratů Gábor Fodor dne 23. března v rozhlase prohlásil:

  • ze tří kandidátů je pro nás přijatelný pouze György Surányi.

A jeho kandidaturu následně dne 25. března Svaz svobodných demokratů podpořil. Obě strany tak drží společně v parlamentu absolutní většinu, proto měl Surányi výraznou šanci stát se příštím maďarským premiérem. Naproti tomu prezident László Sólyom prohlásil, že nejlepší cestou pro recesí postižené Maďarsko by byly předčasné volby. Ty požaduje i předseda nejsilnější opoziční strany Fidesz Viktor Orbán, pro kterého je György Surányi jako premiér také nepřijatelný.

Následně dne 26. března 2009 György Surányi oznámil, že se o post ministerského předsedy ucházet nebude, jelikož již 24. března uvedl, že se funkce premiéra ujme jen tehdy, když bude mít podporu všech parlamentních stran, a tu nemá. Odstupující premiér Ferenc Gyurcsány oznámil dne 28. března i svůj odchod z funkce předsedy své vlastní Maďarské socialistické strany.

29. března padl od MSZP další návrh na obsazení premiérské funkce. Na místo Ference Gyurcsánye navrhli ministra národního rozvoje a hospodářství Gordona Bajnaie a požádali své parlamentní spojence, aby jejich volbu podpořili. Gyurcsány však odmítl nominaci Bajnaie potvrdit, ale koaliční strana SZDSZ následně jeho kandidaturu o den později podpořila.

Gordon Bajnai měl dvě podmínky pro přijetí nominace – získání podpory opozičního Svazu svobodných demokratů a písemnou dohodu mezi MSZP a Svazem svobodných demokratů, že budou podporovat jím vedený kabinet i v době, „kdy budou muset být přijímána obtížná rozhodnutí“. Chce totiž sestavit vládu odborníků, kteří by dokázali řešit tíživou hospodářskou situaci země. Bajnai upozornil, že splnění jeho programu vyžaduje oběti, odříkání a dotkne se každé maďarské rodiny. Bude to bolet, ale bude to mít výsledky.

Gordon Bajnai byl do úřadu premiéra zvolen dne 14. dubna, hlasovalo pro něj 204 z 385 poslanců především z Maďarské socialistické strany a Svazu svobodných demokratů. Očekává se od něj, že povede úřednickou vládu až do termínu řádných voleb na jaře 2010. Popularita vládní Maďarské socialistické strany se pohybuje na historicky nejhorší úrovni od vzniku strany.

Jasným favoritem parlamentních voleb, které se konají v příštím roce, je tak Orbánův Fidesz, který má v současnosti třikrát vyšší preference než vládní MSZP.

Růst popularity Fideszu a Viktora Orbána se projevil během voleb do Evropského parlamentu, kdy Fidesz v koalici s Křesťanskodemokratickou lidovou stranou získal 16 mandátů a současná vládní Maďarská socialistická strana jen 4 mandáty. Do parlamentu se také dostala krajně pravicová strana Jobbik se 3 mandáty a liberálně konzervativní Maďarské demokratické fórum obhájilo svůj 1 mandát.

Viktor Orbán

Viktor Orbán byl kandidátem strany na post premiéra pro Parlamentní volby 2010. Již podle předvolebních průzkumů se preference Fidesz pohybovaly od 53 do 68 %, zatímco preference levicové MSZP byly jen od 17 do 23 %. Bylo tedy již předem vcelku jasné, že se Fidesz stane vítězem voleb.

Parlamentní volby 2010 se pak pro stranu Fidesz podle očekávání staly nejúspěšnějšími volbami od jejího samotného vzniku.

Fidesz zvítězil se ziskem 263 mandátů, což je 68,13 %. Získal tak ústavní dvoutřetinovou většinu nutnou ke změně ústavních zákonů. Měl takto otevřenou cestu nejen k reformám v hospodářství, ale také k dalekosáhlým změnám ve struktuře státního aparátu a jeho personálního obsazení.

Po oznámení oficiálních výsledků tehdejší prezident republiky László Sólyom pověřil Orbána sestavením nové vlády. Dne 29. května 2010 složil Viktor Orbán v parlamentu slib a stal se tak po osmi letech v opozici v pořadí již osmým premiérem Maďarska.

Pod jeho vedením byla vypracována nová maďarská ústava, která vstoupila v platnost k 1. lednu 2012. Touto ústavou byl mimo jiné změněn název státu z Maďarské republiky na Maďarsko. Kritiku opozice a Evropské komise vyvolaly nacionalistické prvky ústavy a zvýšení vládní kontroly nad justicí a ekonomikou, mj. oslabení pravomocí ústavního soudu.

Svůj mandát obhájil i v roce 1914 a v květnu 2015 se dostal prvně do konfliktu s Evropskou komisí, když odmítl její návrh na přerozdělování afrických uprchlíků v zemích EU na základě kvót a návrh Evropské komise vedené Junckerem označil za absurdní, až téměř šílený. A Fidesz zvítězil i ve volbách v roce 2018 a Orbán se stal v květnu tohoto roku počtvrté premiérem.

30. března 2020 v souvislosti s probíhající globální pandemií covidu-19 získala Orbánova vláda prostřednictvím nového zákona časově neomezenou možnost vládnout pomocí dekretů. Ze strany opozice i ze zahraničí byl tento krok kritizován jako snaha o vymanění se z omezení daných běžným rámcem parlamentní demokracie.

S tím měla souviset okamžitá Orbánova aktivita v záležitostech s koronavirem nijak nesouvisejících a současně, ve srovnání se zbytkem Evropy, velmi slabá aktivita přímo související s pandemií, především nedostatečné testování na přítomnost viru.

Politologové nebyli v hodnocení jednotní a část mluvila dokonce o úplném konci demokracie v Maďarsku a jasném směřování k diktatuře. Evropská komise však došla k závěru, že mimořádné pravomoce nebyly v rozporu s evropským právem ani demokratickými principy a maďarský parlament se 1. června 2021 usnesl na ukončení platnosti vlády pomocí dekretů.

Volby 2022 a popáté premiérem

Parlamentní volby v Maďarsku proběhly 3. dubna 2022 a Orbánem vedený Fidesz v nich zvítězil v koalici s Křesťanskodemokratickou lidovou stranou s více než 53 % hlasů, což mu zajišťuje ústavní většinu. V projevu, kterým se Orbán prohlásil vítězem voleb, verbálně zaútočil nejen na levici, ale také na Evropskou unii, finančníka Sorose a ukrajinského prezidenta Zelenského:

  • Museli jsme bojovat se zdrcující silou: domácí levicí, mezinárodní levicí, bruselskými byrokraty, Sorosovým impériem se všemi jeho penězi, mezinárodními médii, a dokonce taky s ukrajinským prezidentem.

Viktor Orbán tedy vyhrál své čtvrté volby v řadě se svou čtvrtou supervětšinou v parlamentu, která mu umožňuje libovolně měnit ústavu.



Pokud Maďaři nemohou změnit svou vládu prostřednictvím voleb, protože Maďarsko již není demokracií, pak jsou pravděpodobnější jiné konce Orbánovy vlády. Orbánovy předvolební dárky v roce 2022 byly tak drahé, že dostaly státní rozpočet hluboko do červených čísel.

Většinu peněz, které EU přidělila Maďarsku v současném rozpočtovém cyklu, už utratil, ale Evropská komise oznámila Maďarsku den po volbách, že zahájí proceduru krácení maďarských unijních fondů. Zatímco Rusko přišlo Maďarsku na pomoc v minulosti, sankce za válku na Ukrajině omezí štědrost Ruska.

Čína byla také velkým sponzorem maďarských projektů, ale nadcházející globální zpomalení může omezit ochotu Číny platit Orbánovy účty.

S ubývajícími prostředky může Orbánův systém podpory oligarchů tak, aby oni podporovali jeho, prasknout. Pokud by k tomu došlo, Maďarsko by se mohlo roztočit do druhu demokratické spirály smrti, kterou jsme viděli v Rusku, Turecku a Venezuele, kde pokles politické podpory vedl k rostoucí politické represi, což následně přimělo investory k útěku a svržení ekonomiky.

Členství v EU by mohlo zmírnit dopady ekonomické imploze v Maďarsku – i když by to EU stálo obrovské náklady, ale i méně dramatický krach by byl bolestivým koncem. Může být jediným, kterému však Orbán nedokáže zabránit.

zpracovalo st@tll 2022

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..


Vaše případné komentáře se na našem webu zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před tím dnešním šíleným reklamním spamem… Klidně naše texty komentujte, či se ptejte na to, co vás zajímá, vžd

««« Předchozí text: Dochoďjaga - Jan Plovajko Následující text: Islámská okupace EU »»»

Atllanka | Sobota 30. 07. 2022, 23.21 | Čecháčkovství, Zvůle, Česko | trvalý odkaz | vytisknout | 4737x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jsem robot?