Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Gustáv Husák - Trojitý obrat I.část

Obětavý politik a nebo vychytralý kariérista?

 

Motto: Názorový obrat nemusí mít odpudivou tvář, pokud za ním stojí především nové poznání a nikoli strach. Tedy i strach ztratit moc a s ní opustit vysokou politickou funkci…

 

1. Stalinista do roku 1951

Dr. Gustáv Husák – “poverenik” od r. 1945 a od srpna 1946 předseda Sboru pověřenců – vládl na Slovensku po roce 1945 administrativně autoritářskými stalinskými metodami. Jeho politický vliv trval až do roku 1951, kdy byl zatčen. V roce 1950 byl obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu a v dubnu 1954 odsouzen na doživotí. V roce 1960 byl z vězení propuštěn. Stal se zřejmě obětí mašinérie, kterou sám do roku 1950 na Slovensku spoluřídil proti ideovým nepřátelům.

Husákovi nelze upřít, že se nikdy nedal zlomit a nikdy se nepřiznal ke zločinům, jež mu byly vnucovány. Na druhé straně však až do roku 1951 naprosto zjevně pronásledoval své protivníky ze slovenské Demokratické strany, kteří ve volbách v roce 1946 dostali většinu hlasů, tehdy se naposledy u nás mohlo volit podle oddělených kandidátek, které voličům předkládaly politické strany (komunisté na Slovensku dostali jen polovinu hlasů ve srovnání s Demokratickou stranou).

 

 

V únoru 1948 “již 4 dny před tím, než prezident republiky v Praze přijal demisi nekomunistických ministrů, předseda Sboru pověřenců dr. Husák oznámil pověřencům za nekomunistické strany, že je pokládá za zbaveny funkcí a dal podat na Ursíniho žalobu pro vyzvědačství a na Lettricha pro nactiutrhání Státní bezpečnosti. Uvázal se pro Slovensko v pravomoc prezidentskou a byl věru rychlejší než v Praze hlava státu, ale i rychlejší než Gottwald a předběhl pražské události.

V Praze se ovšem věci vyvíjely jménem “jednomyslné vůle národa”, to byla oficiální pražská formulace stalinistů, tohle na Slovensku, zdá se neklapalo zcela přesně, zde naprosto zjevně 30,5% voličů vyřizovalo protivníky, kteří nedávno dostali 61% hlasů. (V. Černý, str. 183.)

Husákův stalinismus vrcholil však již v létě 1944, v době Slovenského národního povstání, kdy Husák jako člen SNR za jejími zády poslal do SSSR zprávu, jež obsahovala návrh na přiipojení Slovenska k Sovětskému svazu.

Dr. Vilém Prečan ke své analýze “O vývoji a situaci na Slovensku”, uveřejněné ve Svědectví 58/1979 str. 361–367, připojil opis úplného znění dopisu sepsaného G. Husákem dne 7. července 1944 a zaslaného do Moskvy (str. 367–382). Odtud jsou převzaty i následující citace.

Tento Husákův dopis, ovšem neúplný, záměrně ochuzený o “nejvybranější” pasáže, byl uveřejněn v roce 1984 ve 3. svazku Dokumentů: Dějiny Slovenského národného povstania, 1944, nakl. Pravda, Bratislava, pod. č. 228 jako správa V. ilegálneho ústredného vedenia KSS.., ktorú na rokovanie do Moskvy priniesol K. Šmidke.

V roce 1944 stála v čele slovenských komunistů jen tříčlenná ilegální skupina (K. Šmidke, G. Husák, Laco Novomeský), tzv. V. ilegální výbor. Husák sám přiznal historikovi dr. Vilému Prečanovi “poprvé v lednu 1964, že zprávu pro Moskvu sepsal on”. Text zprávy situačního rozboru je datován 7. července 1944.

Jde o dokument významný a ojedinělý, vlastně jediný písemný pramen Šmidkeho ilegálního vedení, které z konspirativních důvodů nevydávalo letáky, ilegální tisk, programové prohlášení, pokyny ani oběžníky, jak bylo předtím obvyklé u všech předcházejících vedení KSS.

Jde o dokument mimořádný, protože právě interní povahy, nikoli určený k publicitě nebo diskusi s “buržoazními” partnery v ilegální SNR, ale pouze “mezi svými”, a nadto pak více méně neovlivněný taktickými úvahami moskevského exilu – dokument si dělal nároky na to, aby byl slyšen jako autentický hlas, tlumočící přání slovenského národa.” (V. Prečan, Svědectví 58/1979.)

 

Nejdůležitější pasáže Husákova dopisu, které byly tehdy v oficiální verzi dokumentu samozřejmě vynechány, jsou např.:

„Náš člověk má dost malých států a malých politiků.. Chceme být součástí SSSR.. Kdyby dnes byla dána možnost hlasováním rozhodnout, kam chtějí Slováci státoprávně patřit, aspoň 70% by hlasovalo za připojení k SSSR, snad 20% za novou ČSR. Zapomíná se na Beneše a Londýn… ČSR se musí s Ruskem spojit. Dobře udělal Beneš, že má smlouvu s SSSR, je však třeba dbát, aby ji dodržel. A potom – zařídíme si to sami.“

 

Jak tehdy Husák neseriózně zobecňoval, je zřejmé i z následující pasáže jeho dopisu:

"V Čechách, zejména u inteligence, která Slovensko po roce 1938 opustila, je zlost hlavním motivem v jejich poměru k nám: Slovákům se všechno vezme, nedáme jim ani slabikáře, všechny je poslat na Sibiř…“ (Zmínka o Sibiři je rovněž v oficiální publikaci dokumentu vypuštěna.)

 

Rovněž vztah německých fašistů ke Slovensku hodnotil autor v dopise dost podivně:

„Už tisíckrát panovala tu panika, že Němci Slovensko obsadí. Do dnes se tak nestalo. Svoje vnitřní věci si vede režim sám(?). Hospodářství si řídí domácí lidé. Zákonodárství, školy apod. jsou vedené d o m á c í m i lidmi. Vliv německý je veliký, ale přitom ne takový, aby samostatnost byla hloupou maskou. Například gestapo na Slovensku za celých 5 roků(!) nezatklo jediného slovenského občana. Německý nátlak se děje ve formě mezistátních jednání, ať už politických či hospodářských, nejeví se na ulici, u malého občana, ve věřejném životě. Hitler ještě dnes respektuje(?) samostatnost a zhruba během posledního roku se říšští Němci zvlášť slušně chovají.“

 

 

Husák dál v dopise pokračuje:

„Vojáci říkají, že každému rolníkovi je v Rusku dobře – nechť je tedy i u nás tak.. A velká část inteligence.., obdivuje kulturní a technické výkony SSSR… Levice jde spolu. Je vedená komunisty. Má za sebou úplnou většinu národa.. Kdo je proti této vlně? Předně režimisti. Mají strach, osobní i majetkový, ale řídnou jejich řady. Je jich už málo. Potom katolický klérus. Tam jsou už zásadní důvody. Jednak se kompromitovali, jednak v Rusku faráře střílejí a přinejmenším musejí pracovat.“

Cožpak mohl se střílením farářů souhlasit slovenský, převážně katolický venkov? Ale kde je pak těch Husákových minimálně 70% Slováků, kteří by podle něho hlasovali pro připojení Slovenska k Sovětskému Svazu?

 

Poněkud opatrněji formuloval Husák svůj návrh na připojení Slovenska k Sovětskému svazu pro veřejnost v Novém slovu z 24. 9. 1944:

„Je potřeba již jednou otevřeně říci, že náš lid, by otevřeně uvítal, kdyby mezi námi a ostatními slovanskými národy, jmenovitě mezi Slováky a Rusy, nestály hranice a celníci, kdyby slovenský člověk za svoji vlast považoval nejen území od Aše po Jasinu, ale od Aše po Vladivostok.“

 

Odpověď na otázku, zda pro naše národy má být obnovena demokracie, či zaveden stalinismus, dal Husák jednoznačnou:

„Proč máme hledat spásu v Benešovi, když osvědčený recept je u Stalina.“ (V. Prečan, Svědectví 58/1979.)

 

Měli jsme štěstí. Husákův návrh – na rozdíl od situace v srpnu 1968 – nebyl v zájmu Sovětského svazu. Budeme mít ještě možnost zaznamenat různé politické obraty o 180°, jež Husák ve své křivolaké cestě vzhůru provedl.

 

Připomeňme při této příležitosti jeden z nich.

G. Husák rychle zapomněl, jak v červenci 1944 tvrdil, že nejvýše 20% Slováků je pro obnovení Československé republiky. V roce 1972 v sovětském časopisu Komunist už bez váhání prohlásil: “Ve Slovenském národním povstání se lidové masy, vedené komunisty, přihlásily k obnově Československa jako státu dvou rovnoprávných národů.”

A v roce 1984 při slavnostním projevu ke 40. výročí SNP v časopise Otázky míru a socialismu G. Husák uvedl: “”Začátkem srpna 1943 vzniklo V. ilegální vedení KSS. Přijalo rozhodnutí přikročit k přípravě celonárodního ozbrojeného povstání… Ústřední ideou přípravy povstání bylo sepětí boje za znovu obnovení státní samostatnosti a nezávislosti Československa…

V prosinci 1943 se ustavila ilegální SNR jako jednotný celonárodní orgán odboje, ve kterém byly spolu s KSS zastoupeny všechny hlavní odbojové proudy. Přijala programovou platformu.., obnovit Československou republiku jako společný stát Čechů a Slováků. Nositelkou veškeré moci na povstaleckém území se stala SNR. Slovenský lid v ozbrojeném boji jednoznačně vyjádřil rozhodnutí spojit své osudy s bratrským českým národem v jednotné Československé republice.“

Je tedy zřejmé, že Husák jako člen SNR už půl roku po jejím ustanovení, proti její “ústřední ideji” a proti její “programové platformě”, tedy za jejími zády, tajně poslal do Moskvy návrh na odtržení Slovenska od Československé republiky a na jeho připojení k Sovětskému svazu.

 

Za nejzdařilejší v tomto směru lze pokládat Husákův projev z 29. srpna 1969 k 25. výročí SNP v Banské Bystrici:

"Po rozbití Československa a okupaci českého území, po vytvoření loutkového Slovenského státu nacisté a ti, kdo s nimi kolaborovali, spekulovali s rozbitím jednoty a roztržkou našich národů. Tím významnější je, že v případě SNP a v povstáním samotném se slovenský národ dobrovolně a natrvalo, na věčné časy, přihlásil ke společnému jednotnému Československému státu..

Při této příležitosti bych chtěl říci, že v minulém roce, kdy různí hlupáci spekulovali a vymýšleli různé zprávy o tom, že se Slovensko chce odtrhnout od českých zemí, zdálo se nám směšné tyto výmysly dementovat. Každý, kdo žije mezi našimi lidmi, kdo poslouchá nejen projevy, ale i názory prostých slovenských lidí, ten ví, že žádné podobné úmysly zde neexistovaly. Kdyby existovaly, slovenští lidé, podobně jako v roce 1944, by se velmi rozhodně proti nim postavili."

 

Jenže, co když to v roce 1944 navrhli nikoli “prostí slovenští občané”, ale tříčlenné V. ilegální vedení KSS, které sice tvrdilo, že minimálně 70% Slováků je pro připojení Slovenska k Sovětskému svazu, ale tento svůj návrh, poslaný do Moskvy, před těmi “prostými slovenskými lidmi” zatajilo? Husák má tedy pravdu v tom, že tito prostí lidé neprotestovali, ani nemohli. Oni o tom nevěděli!

 

"

 

Na to vše Husák ve svých citovaných oslavných článcích a v slavnostních projevech v letech 1969, 1972, 1975, 1984 a později – již jako generální tajemník ÚV KSČ či jako prezident Československé republiky – asi zapomněl. Je zřejmé, že “zapomínal” i na další věci.

 

2. Husák versus Novotný

Ze stalinismu Husáka vyléčilo (dočasně?) asi především to, že ztratil vedoucí politickou funkci, když byl v roce 1951 uvězněn. Působila tu současně i další okolnost, že totiž prezident Novotný zdržoval Husákovo propuštění z vězení do roku 1960 a po té znemožnil naplnění jeho politických ambicí prakticky až do roku 1968.

Ovšem, nelze nedůvěru Novotného vůči Husákovi jako politikovi, s níž se v úzkém kruhu přátel netajil (“Uvidíte, až ho poznáte . . . “), přehánět. V roce 1964 Novotný totiž Husákovi nabídl funkci náměstka ministra, ale Husák odmítl, “neboť v tom neviděl žádné východisko”. Zůstal tedy i nadále v letech 1963–1968 vědeckým pracovníkem Slovenské akademie věd. Jeho politické aspirace splnil (částečně?) až A. Dubček, když ho jako první tajemník KSČ v dubnu 1968 navrhl na místopředsedu vlády.

Jednak tedy pochopitelná nenávist Husáka k Novotnému, jednak příznivá politická situace začátkem roku 1968 přispěly k tomu, že se Husák mohl v roce 1968 dočasně stát velmi nadšeným a agilním dubčekovským reformátorem – stejně jako byl předtím velmi nadšeným a agilním stalinistou v období do roku 1951 – a stejně jako po odstranění Dubčeka v roce 1969 se stal velmi nadšeným a agilním normalizátorem a brežněvovským neostalinistou (v letech 1969–1988). Nebo byl snad vždy jen vychytralým kariéristou?

Ne že by Husákova kritika Novotného nebyla na místě. Ale zdá se, že Husák ji zveličil minimálně s ohledem na podobné omyly a chyby, jichž se dopouštěl pak sám během své dvacetileté normalizace, někde dokonce ve větším měřítku a určitě se škodlivějšími důsledky, než tomu bylo na konci Novotného éry. Z tohoto hlediska byl Husák přehnaně kritický vůči politice A. Novotného a zcela nesebekritický vůči své éře normalizace. Husákova kritika Novotného jen dokresluje obraz o Husákovi samém.

 

Husák v projevu na ÚV KSČ 25. 9. 1969:

„Subjektivismus Novotného a jeho okolí vedl na jedné straně k tomu, že se neřešily dozrálé problémy – jako např. v otázkách ekonomických, nacionální politiky, rehabilitací atd. A na druhé straně k tomu, že se idealizoval společenský vývoj, vyhlašovala nerealistická hesla, která věcně i časově předbíhala celou etapu společenského vývoje, a to v době, kdy se neřešily problémy a těžkosti, které doléhaly na řadové členy strany i ostatní poctivé občany.“

V ekonomice to bylo totiž za Novotného stejné jako za Husákovy normalizace do roku 1988 a to se ještě Novotnému křivdí.

 

V projevu na celostátním aktivu komunistů 19. 8. 1969 Husák prohlásil:

„Novotný už v šedesátém roce vyhlásil u nás div ne všelidovou společnost, likvidaci tříd, přeskočil, nevím o kolik, zdali o dvacet nebo o padesát let vývoj, svá přání prohlásil za skutečnost, otupoval třídní pohled na věci.“

Když se podíváme na fázi rozvinutého socialismu v roce 1988, neukvapil se též Husák o 20 let nebo o ještě více let?

 

Husák v rozhovoru pro Rudé právo, leden 1970:

„Lidé, kteří 15 let odpovídali za vývoj v naší zemi, neuměli sami sebe překonat. Stali se překážkou. Mluvím především o Antonínu Novotném.“

Mluvil-li Husák o úspěších normalizace, dost lidí se domnívalo, že mluví o jiné zemi a ne o Československu. Kdo byl ještě překážkou rozvoje?

 

G. Husák v projevu na ÚV KSČ 26. 9. 1969:

Kolik se toho v naší straně namluvilo o kritice a sebekritice, tolikrát se opakovala Leninova slova. Vezměte si těch 15 let Novotného nebo dřívější léta, kolikrát se to citovalo a jaká byla praxe!

 

Husák neuskutečnil nic z toho, co v roce 1969 sliboval, např.:

„Jde nyní o celkovou přestavbu státu a cílem této přestavby je odbyrokratizování. To se musí také projevit ve vládních orgánech. Znamená to odbourat prakticky všechna odvětvová ministerstva.“

To se samozřejmě nekonalo, byrokracie samozřejmě za normalizace rostla.

 

V lednu 1970 v rozhovoru pro Rudé právo zdůraznil:

„…kořeny jsou hlubší. K tomu přistupovala Československá specialita, že vedení se ocitlo postupně víceméně v rukou jednoho člověka velmi průměrných kvalit.“

Husák během normalizace, ale i před ní dokázal, že i vysoké IQ zdaleka nestačí k realizaci úspěšné a lidské politiky.

 

G. Husák v projevu na celostátním aktivu komunistů 19. 8. 1969:

„V čem je nebezpečí oportunismu? Z kritiky, z naší vlastní kritiky nedostatků naší práce naší strany, naší společnosti v předcházejících létech vyvodili (větší i menší představitelé pravicových sil v naší straně a v naší společnosti) závěry vedoucí k odmítání toho, co nazvali sovětský model v politice, stalinský model v politice, ekonomice, v postavení strany atd., prostě rozbourání těchto principů.“

Husák již rok po Pražském jaru znovu přijímal a obhajoval stalinský model v politice, ekonomice a v postavení strany!

 

 

Byl Husák stalinistou, který jako odpůrce Novotného a jeho politiky z oportunismu opustí (dočasně) stalinský model? Nebo byl reformátorem, který pod maskou stalinského politika čeká na příležitost stát se (dočasně) reformátorem? Nebo z oportunismu opustí roli reformátora, aby se stal normalizátorem, neostalinským brežněvovcem, ale pak – po téměř 20 letech normalizátora – se ještě přihlásí ke gorbačovským reformistům, když v březnu 1987 vzal poprvé po 18 letech do úst slovo “reforma”?

Byl skutečným zastáncem perestrojky nebo jím byl jen na papíře, aby se udržel u moci? Nebo snad na Husáka platí jeho vlastní slova, když v Kulturním životě z 2. února 1968 tvrdil: “Vždy je dost lidí, kteří jsou k moci a výhodám z ní přitahováni jako mušky ke světlu.” – Jakou cenu však za síkání či udržení moci musí tito lidé zaplatit – v životě nebo v historii?

 

3. Produbčekovský reformátor v roce 1968

Když byl začátkem ledna 1968 zvolen prvním tajemníkem strany Alexander Dubček, překvapil Husák ty, kdo z dřívějška znali jeho autoritářské způsoby jednání ve funkci předsedy Sboru pověřenců. Z tvrdého zastánce stalinských metod a jejich hlavního představitele na Slovensku do roku 1951 se proměnil v příkladného bojovníka za demokratizaci..

12. ledna 1968 v časopise Kulturní život řekl:

"Dnešní evropský člověk chce vědět, o co v jeho státě jde, chce tomu rozumět, chce do toho mluvit, chce spolurozhodovat o svém osudu a o životních podmínkách, chce si svoje vedení volit, potom podle činů je chválit nebo i kritizovat či odvolávat. Chce ústavní zásady, že “lid je zdrojem veškeré moci”, přeměnit na každodenní praxi.

Občan chce vidět v národní a státní reprezentaci svou občanskou a národní seberealizaci, chce mít záruky, že své právo výběru, kontroly a odpovědnosti může svobodně uplatňovat. Komunistické hnutí se obracelo na “obyčejného občana”, na pracujícího člověka, na pokrokového člověka. kritizujíc nedostatky buržoazního pořádku zapalovalo mysl a srdce lidí programem vyššího stupně svobody osobní i národní, programem sociální spravedlnosti."

 

Také v březnu 1968 na besedě s novináři, jako by zapomněl na své dřívější stalinské vystupování a jednání, projevil se Husák jako nejpřesvědčenější dubčekovský reformátor:

"Jde přece o revoluční změnu a hledání jiného přístupu k realizaci socialismu. Budeme muset vytvořiz nový model socialistické demokracie. Pro nejbližší dny je nutné v zápase s konzervatismem splnit především tři úkoly:

  • zbavit se typických představitelů konzervativního křídla,
  • prosadit demokratické metody diskuse a kritiky jako trvalý stav naší společnosti,
  • sjednotit síly v rámci progresivního proudu."

 

Ještě 20. srpna 1968, den před vojenskou okupací, byl Husák rozhodným stoupencem Pražského jara a nového politického směru v čele s Dubčekem:

„Jsou tu tendence přibrzdit demokratický proces, přivřít ty dveře, i před sjezdem KSS lze pozorovat velmi čilé úsilí různých lidí na vysokých místech, jak si místa udržet, jak si udržet moc v té či oné míře. Jsem pevně přesvědčen, že nový proud, představovaný soudruhem Dubčekem, je tak silný v českém i slovenském národě, že už není síly, aby ty dveře někdo zavřel, aby nás někdo dostal zpět, aby nám uzavřel další vývoj a další perspektivy.“

Ostře produbčekovský a reformátorský projev Husáka, přednesený večer před vstupem sovětských vojsk v Žiaru nad Hronom, svědčí o tom, že jak Dubček, tak Husák soudili, že Brežněv pouze “blufuje”, ale nakonec, když se mu neustoupí, neodváží se dát vojskům povel k invazi do Československa.

 

 

Husák v Žiaru vystoupil a obvinil Bilakovo vedení KSS ze sabotáže Dubčekovy politiky na Slovensku a sebe prezentoval jako muže, který, bude-li zvolen prvním tajemníkem ÚV KSS, stane se důsledným realizátorem reforem na Slovensku a pevnou oporou Dubčekova vedení v Praze. (3, M. Hubl, s.3.)

Při přípravě sjezdu KSS se na krajských konferencích ukázalo, že dosavadní první tajemník ÚV KSS Vasil Bilak nebude již zvolen dokonce ani členem ÚV KSS. Naopak, G. Husák, vystupující tehdy proreformně si získal mezi delegáty výraznou podporu ke svému zvolení do této funkce místo Bilaka. Bilak se pak zařadil mezi ty, kdo měli zájem na pozvání sovětských vojsk do Československa. To dodatečně – přímo i nepřímo – Bilak přiznal ve svých Milnících i jinde.

Husák byl ještě v noci 21. srpna 1968 horlivým stoupencedm Dubčeka a jednoznačně odsoudil vojenskou intervenci Varšavské smlouvy. Husák nikdy nepokládal leden 1968 za nějaký vnitrostranický puč. Ještě o dva roky později, v lednu 1970, v rozhovoru pro Rudé právo na otázku “Proč byl leden 1968 nutný?”

 

V závěru své odpovědi o odvolání Novotného a zvolení Dubčeka říká:

O žádný puč nešlo. Ústřední výbor strany má právo své vedoucí funkcionáře měnit, nikdo není doživotním prvním tajemníkem, ani prezidentem, ani ministrem, ani ničím jiným. Lidé říkají, že šlo o puč nebo že se s Lednem otevřela cesta ke kontrarevoluci, nechtějí vidět krizový stav u nás před Lednem a možná obhajují své osobní pozice(!), které měli před lednem 1968.

Je to nepochopení vývoje ve straně a ve společnosti. Společnost ani strana nemohou stagnovat, nemohou přešlapovat na jednom místě, musí naopak řešit problémy vždy včas, podle objektivních potřeb i nároků lidí a ekonomiky."

Husák vyvracel, že by se jednalo v Lednu o puč, ale také naznačil, oč odpůrcům Ledna ve skutečnosti šlo. Zato již v prosincovém Poučení v roce 1970 není ani slovo, že z osobních důvodů obhajovali tito “bilaci” své pozice, které měli před Lednem. V Poučení jsou naopak pasováni na idealisty, usilující o záchranu socialismu, o to, aby zabránili bratrovražedné občanské válce a jen proto připravovali a vítali vojenskou “bratrskou internacionální pomoc” Sovětského svazu.

Je jasné, že celá Husákova poslední věta v jeho odpovědi na otázku Rudého práva je jeden velký omyl. Společnost a strana mohou “stagnovat”, mohou “přešlapovat na místě”, nemusí řešit problémy (a tím méně včas) podle objektivních potřeb i nároků lidí a ekonomiky”. A to velmi dlouho, jak to dokázal Husák svou normalizací, která nás přivedla do nesrovnatelně hlubší krize, než byla před Lednem za Novotného.

Jen v tom se Husák asi nemýlil, v onom citovaném “proroctví”, že “nikdo není ani doživotním prvním tajemníkem, ani prezidentem”. Byl sice po válce ze všech svých předchůdcůch prvním tajemníkem nejdéle (od dubna 1969), ale 17. prosince 1987 byl odvolán právě v době, kdy se snažil jako osvědčený normalizátor přestrojit se (jen slovy?) za reformátora á la Gorbačov, když se poprvé po 18 letech v březnu 1987 přihlásil za zastánce Gorbačovovy reformy. Jinak se ovšem ve svých závažných “proroctvích” mýlil.

Husák byl až do srpna 1968, včetně oné tragické noci z 20. na 21. srpna, velkým kritikem minulosti. Nejen u Novotného, ale i u jeho předchůdců. Byl velkým reformátorem a orátorem. Patřil do srpna mezi ty, kteří se “pomýlili”, jak ostatně sám přiznal. Ovšem velmi brzy po okupaci “prozřel” a včas se přidal k tzv. zdravému jádru, tj. k hrstce komunistických funkcionářů, kteří sovětskou invazi v srpnu přivítali. Možná že bylo tehdy pro Husáka obtížné své jednání přesvědčivě vysvětlit lidem, ale dnes je to velmi snadné pochopit.

 

 

Jinak řečeno:

“Názorový obrat nemusí mít vždy odpudivou tvář, ale má ji, když důvodem není především nové poznání, nýbrž strach.” (4, E. Kantůrková, s. 197.) – Tedy i strach ztratit moc a vysokou politickou funkci… pokračování zde

Čerpáno z knihy Podivné konce našich prezidentů, autor Vladimír Kadlec, vyšlo v nakladatelství Kruh v roce 1991. Zkráceno.

Zpracovalo St@tll 2013

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo

 

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů   Vstup do diskuze zde 

 

Zhlédněte Inkubátor Atllanky   Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Dříve než se zamiluješ do muslima.. Následující text: Švédská levičácká proradnost »»»

Atllanka | Pátek 17. 05. 2013, 16.57 | Česko, Osobnosti, Totalita | trvalý odkaz | vytisknout | 3071x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Nelze přidávat nové komentáře.