Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Zatajené popravy

Polovina Čechů chce zpět komunismus? Chce tedy i toto!

 

Motto: Detektivní příběhy mají spoustu příznivců. Napětí skrývají ty, které jsou spojené se jménem historika Mečislava Boráka, šéfdramaturgyně Lenky Polákové a režisérky Petry Všelichové. Historická fakta a svědectví, které jejich dokumenty přinášejí, předčí ovšem detektivní žánr, přibližují totiž vesměs hrůzné činy, které se opravdu staly…

Bohužel se nezrodily v bujaré fantazii autora, ale svou krutostí smyšlené zápletky předčí a navzdory pečlivému mapování, nedávají dodnes některé události uspokojivou odpověď na všechny otázky. Také další dokument – Zatajené popravy z Televizního studia Ostrava odhaluje dosud neznámé popravy Čechů a československých občanů v období velkého teroru v letech 1937–1938 v Sovětském svazu.

 

Místo lepší budoucnosti našli smrt

Mnozí tam žili a podnikali už od dob carského Ruska, jiní uvěřili v ideály nové společnosti a odjeli do Sovětského svazu za lepší budoucností, aby zde našli svou smrt. Leží v hromadných hrobech po celém bývalém Sovětském svazu – v Moskvě, Petrohradu, Lvově, Bykovni, Žitomiru.. Je mezi nimi mladík, který v r. 1935 jako jediný cizinec dobyl s ruskou expedicí Severní pól, nebo elitní důstojník, příbuzný biskupa Lobkowicze.

V jediný den, 28. září 1938, bylo popraveno sedmdesát sedm Čechů v ukrajinském Žitomiru, oficiálně kvůli špionážním kontaktům českého Sokola. Umírali ještě před začátkem 2. světové války, jejich rodiny se o tom dověděly až se značným časovým odstupem, mnohé neznají pravdu dodnes. Unikátní odhalení, svědectví a výpovědi můžete sledovat v dokumentu Zatajené popravy.

 

 

Kolik Čechoslováků popravili Rusové

Zatímco jména dvou set čtyřiceti dvou osob popravených z politických důvodů komunistickým režimem v Československu už dávno známe, Čechy a československé občany popravené komunistickým režimem v Sovětském svazu nezná naše veřejnost dodnes. Teprve nedávné výzkumy v ruských a ukrajinských archivech totiž zjistily konkrétní údaje.

Doloženo je více než šest set popravených, kteří byli posmrtně rehabilitováni. Je pravděpodobné, že skutečných obětí bylo ještě více a že další archivní výzkumy odkryjí tragické osudy mnoha dalších Čechoslováků a příslušníků české menšiny v Sovětském svazu.

Naprostá většina dosud zjištěných osob byla zastřelena v době tzv. velkého teroru od léta 1937 do podzimu 1938. Během roku a půl bylo povražděno asi tři čtvrtě milionu obyvatel Sovětského svazu, včetně více než 400 Čechů a československých občanů. Nebyly to vlastně popravy, ale politické vraždy, neboť rozsudky smrti nevydávaly soudní orgány na základě prošetření viny, ale pověstné „trojky“, složené z místních vedoucích funkcionářů komunistické strany, státní správy a bezpečnosti. Obvinění byla zcela vykonstruovaná a zfalšovaná, aby se naplnila směrná čísla předem stanoveného počtu nepřátel režimu, kteří měli být zlikvidováni.

 

Kde se točilo

Cílem dokumentu bylo nejen poprvé seznámit veřejnost s dosud neznámými osudy obětí politických represí z řad Čechů a československých občanů v SSSR, ale též ukázat historické souvislosti oněch zločinů, a jejich dlouholeté falšování a zakrývání, jež u části veřejnosti dosud vzbuzuje pochyby o tom, zda se tyto zločiny skutečně odehrály. Napomáhá tomu i současná společensko- politická situace v Ruské federaci, kde se státní úřady jen velmi neochotně hlásí k odpovědnosti za činy svých předchůdců.

 

 

Film se natáčel v Rusku, na Ukrajině a v České republice. Ukazuje příčiny, průběh i rozsah represí a jejich následky, které v mnohém ohledu dodnes ovlivňují vědomí místních obyvatel. Zamýšlejí se nad tím renomovaní historici, pamětníci i pozůstalí po obětech, které se autorům filmu podařilo vyhledat.

V Rusku film zachytil především některá známá pohřebiště, na nichž se nacházejí ostatky popravených Čechů a československých občanů. I když v bývalém Sovětském svazu takřka není oblasti, v níž by takové hroby nebyly, soustředilo se natáčení nejprve na Moskvu, kde bylo popraveno téměř sto našich občanů. Leží na všech pěti dosud známých hřbitovech obětí politických represí, především však v Butovu, největším z moskevských pohřebišť, kde je mezi dvaceti tisíci obětí přes šedesát Čechů a československých občanů.

Podobným místem je i nedaleká usedlost Kommunarka, kde mezi sedmi tisíci zjištěných obětí leží asi patnáct Čechoslováků. V oblasti dnešního Petrohradu pohřbívali povražděné v lese u obce Levašovo, kde jich leží na dvacet tisíc, včetně několika dosud zjištěných Čechů.

O historických souvislostech sovětského teroru zasvěceně promluvil Jan Zbigněvič Račinskij, spolupředseda moskevského sdružení Memoriál, které se už řadu let zabývá historií politických represí a připomíná památku obětí. Podobně Anatolij Jakovlevič Razumov, vedoucí centra „Navrácená jména“ v Petrohradu, vzpomněl na svou účast při exhumacích hromadných hrobů v Butovu a na budování memoriálního hřbitova v Levašovu. Přímo v Moskvě se podařilo najít i dceru popraveného Viléma Lobkovice z Frýdku.

 

 

Na Ukrajině se natáčelo na předměstí Kyjeva, kde je v osadě Bykovňa největší pohřebiště politických obětí na Ukrajině. Dosud se přesně neví, kolik lidí tu bylo pohřbeno, odhady hovoří o třiceti tisících, mezi nimiž bylo dosud zjištěno asi dvacet Čechů.

Nejvíce popravených Čechů však leží na okraji okresního města Žitomiru, v hromadných hrobech zalitých asfaltem, jímž na mnoha místech proráží plevel. V okolních vesnicích žila početná česká menšina, takže bylo snadné využít korespondence s příbuznými v Československu a zkonstruovat obvinění z vyzvědačství, stejně jako cvičení v Sokole označit za výcvik teroristů.

 

Masová vražda na svatého Václava

Dosud se podařilo zjistit jména asi dvou set obětí, včetně žen a mládeže. V jediném dni, na svátek svatého Václava 28. září 1938, bylo zastřeleno 77 Čechů. Tato masová vražda byla navíc spáchána zrovna v době mnichovských událostí, kdy Sovětský svaz sliboval ohroženému Československu nezištnou pomoc.

Ve filmu vystoupili historici z univerzity v Žitomiru doc. Mykola Kostrycja a doc. Maja Lutaj, která se zabývá dějinami české menšiny na Ukrajině. Zajímavé osobní svědectví podal prezident České besedy ve Lvově Evžen Topinka, který kdysi navštívil svého otce vězněného v sibiřském gulagu.

Právě během natáčení v žitomirském archivu se dověděl, že jeho dědeček, o němž mu úřady tvrdily, že zemřel přirozenou smrtí na Sibiři v padesátých letech, byl ve skutečnosti zastřelen v Žitomiru už v roce 1938. Své vzpomínky poskytlo i několik členů Krajanského spolku volyňských Čechů v Žitomiru. Každý z nich měl někoho z rodiny v gulagu nebo mezi popravenými.

 

 

Také v České republice lze najít svědectví o osobách popravených v Sovětském svazu. Ve filmu vystupuje společně se svým synem neteř po Janu Březinovi z Kolína, slavném polárním letci a účastníku Papaninovy výpravy k Severnímu pólu, který byl popraven pro smyšlenou špionáž pro Československo.

Ze stejného důvodu byl popraven i někdejší major generálního štábu rakouské a později i sovětské armády Vilém Lobkovic z Frýdku, jehož vzdáleným příbuzným je dnešní biskup Ostravsko-opavské diecéze František Václav Lobkowicz.

Děti po někdejším majiteli továrny na porcelán v oblasti Žitomiru Oldřichu Weinfurterovi žijí v Jablonci nad Nisou. Příbuzní montéra Richarda Kaši jsou dodnes v jeho rodné obci, Pustkovci u Ostravy. V obci Lukavice žije vnučka účetního Josefa Kroula, jehož jméno se objevilo i na pomníku nezvěstných z první světové války, protože nikdo z rodiny neměl tušení o jeho popravě.

 

Oběti se hledají dodnes

Záměrem tvůrců filmu bylo především sdělit české veřejnosti dosud téměř neznámá fakta o politických popravách Čechů a československých občanů v Sovětském svazu na konci třicátých let, neboť se svým rozsahem vymykají všem dosavadním představám.

Svědectví asi desítky příbuzných po obětech represí aspoň symbolicky zastupuje tragické osudy oněch více než čtyř set obětí dosud určených jménem. Nesporným přínosem filmu je snaha o aktualizaci tématu, o zamyšlení nad možnostmi reflexe zločinů komunismu v dnešní společnosti, zvláště v Rusku a na Ukrajině, ale svým způsobem i v České republice.

 

 

Film tak může být vítaným zdrojem nových informací o historicky dosud nezhodnocené a společensky mimořádně aktuální problematice, může dát podnět k pátrání některým rodinám, které dosud hledají své příbuzné ztracené někde na východě, a může též významně přispět k uctění památky obětí politických represí, vůči nimž má naše společnost dosud výrazný dluh.

 

Kdo je Mečislav Borák

Historik Slezské univerzity v Opavě, který se dlouhodobě zabývá problematikou perzekuce československých občanů v bývalém SSSR. Doc. Mečislav Borák zároveň provází dokumentem Zatajené popravy. Stejný tvůrčí tým přivedl na obrazovku pozoruhodné dokumenty Katyň (2007) a Lebka (2008).

Převzato z časopisu ČTplus

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před agresivním reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Schwarzenbergové a Právo první noci Následující text: Padlé ženy a Magdaleniny prádelny »»»

Atllanka | Pátek 1. 02. 2013, 16.39 | Česko, Historie, Totalita | trvalý odkaz | vytisknout | 5575x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1] Češi
Django Bradley mejl Čtvrtek 7. 02. 2013, 16.38

Protože polovina Čechů ví o životě svatý kulový.....

Nelze přidávat nové komentáře.