Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, rusáci, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Generál Radola Gajda

Československý fašista a Bílý legionář

 

Prolog: Generál Radola Gajda, rodným jménem Rudolf Geidl (1892–1948), byl český voják, jeden z hlavních velitelů československých legií v Rusku, bojoval na straně ruských bělogvardějců a zastával významný post v armádě admirála Kolčaka. Byl meziválečný generál a také československý fašistický politik.

 

Rudolf Geidl alias Gajda

Narodil se v rodině šikovatele rakousko-uherské armády Geidla a chudé černohorské šlechtičny a dostal jméno Rudolf. Po přestěhování na Moravu čtyři roky studoval na gymnáziu v Kyjově na jižní Moravě, ze školy odešel a vyučil se drogistou. Brzy vstoupil do armády a na počátku první světové války narukoval jako rezervní poručík.

 

 

Přeběhl na druhou stranu a vstoupil do černohorské milice. V Srbsku si změnil jméno z Rudolf Geidl na slovansky vhodnější Radola Gajda. Od samého počátku zajetí se vydával za lékaře, ačkoliv byl prodavačem v obchodě s drogistickým zbožím. Během války ale jeho tvrzení nebyl schopen nikdo vyvrátit.

Po porážce černohorské armády se na falešný pas dostal do Ruska, kde sloužil jako mladší plukovní lékař u 3. srbského pluku. Po rozprášení srbské divize se nahlásil do československého vojska.

Jako ruský legionář prakticky velel celému jižnímu úseku československé brigády v bitvě u Zborova 2. července 1917. V květnu 1918 velel 7. střeleckému pluku Tatranskému, se kterým dobyl Mariinsk a Novonikolajevsk. Stal se velitelem východní skupiny, která 11. července 1918 dobyla Irkutsk. V srpnu 1918 překročil Bajkalské jezero a spojil se s Vladivostockou skupinou Československého legionářského sboru.

V září 1918 byl povýšen na generálmajora, donutil ke kapitulaci bajkalskou flotilu a dobývá Jekatěrinburg. Zasloužil se o transport legionářů přes transsibiřskou magistrálu a Vladivostok do Československa. Byl v úzkém styku s admirálem Kolčakem, který dokonce Gajdu navrhl, přes zděšení svých spolupracovníků, jako velitele operace na dobytí Moskvy.

V srpnu 1918 překročil Bajkalské jezero a spojil se s Vladivostockou skupinou Čs. sboru. V září 1918 byl povýšen na generálmajora. Byl v úzkém styku s admirálem Kolčakem, který dokonce Gajdu navrhl jako velitele operace na dobytí Moskvy.

 

 

Po návratu z Ruska (1920) vystudoval francouzskou Vysokou válečnou školu, mezi lety 1922 až 1924 velel 11. pěší divizi v Košicích, kde byl i úspěšným organizátorem kulturního a politického života – dodnes je po něm pojmenován pramen minerální vody „Gajdovka“ vyvěrající v rekreační zóně Košic.

1. prosince 1924 se stal členem hlavního štábu čs. armády, 20. března 1926 se stal jeho náčelníkem. Paměti, které tehdy vydal, věnoval symbolicky A. Jiráskovi, ale neopomněl v nich zdůraznit hrdinskou úlohu T. G. Masaryka při formování legií přímo v Rusku v letech 1917 a 1918.

V létě 1926 stanul generál Gajda před soudem za údajnou vlastizradu, byl podezříván z přípravy převratu v době všesokolského sletu. Celý proces se však změnil ve směšnou frašku. Svědci si u soudu protiřečili a za své křivopřísežnictví byli také soudem potrestáni.

Nicméně Gajdovi, ač byl zcela zproštěn všech obvinění, nebyla vrácena generálská hodnost, byl degradován na vojína a propuštěn z armády. Celý proces později vstoupil do dějin jako tzv. Gajdova aféra. Spekulovalo se o tom, že proces byl výsledkem intrik Edwarda Beneše, který se snažil ve vícero případech nekalým způsobem odstranit ‚příliš‘ populární osobnosti, které by mohly ovlivnit jeho mocenské postavení.

Následkem této aféry vstupuje Radola Gajda do politiky, byl do ní vlastně nedobrovolně vehnán. Poté se stal předsedou – vůdcem, Národní obce fašistické, hnutí organizovaného po vzoru italského fašismu s obdobným politickým programem až na výraznější antisemitismus, v jejímž čele zůstal až do její integrace do Strany národní jednoty.

V parlamentních volbách v roce 1929 byl zvolen do Národního shromáždění ČSR za Ligu proti vázaným kandidátním listinám – utvořila ji Národní obec fašistická a některé další nacionalistické skupiny. Vstoupil jako hospitant do poslaneckého klubu Hlinkovy slovenské ľudové strany. O mandát přišel nálezem volebního soudu v prosinci 1931.

 

 

Místo něj pak do parlamentu usedl Antonín Chmelík. Do parlamentu se vrátil v parlamentních volbách v roce 1935, nyní za samostatně kandidující Národní obec fašistickou. Mandát si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž ještě v prosinci 1938 přestoupil do poslaneckého klubu nově utvořené Strany národní jednoty.

V noci z 21. na 22. ledna 1933 sedmdesát příslušníků Národní obce fašistické pod vedením Ladislava Kobsinka zaútočilo na vojenská kasárna v Židenicích. Útok byl za pomoci četnictva odražen a celý tzv. Židenický puč zlikvidován.

V souvislosti s pokusem o puč byl 23. ledna zatčen i Radola Gajda. Přes silný politický tlak na odsouzení Gajdy byl soudem osvobozen, protože mu nebyla dokázána účast na řízení puče. Na podnět Kanceláře prezidenta republiky vyslovilo s rozsudkem nesouhlas vrchní státní zastupitelství a požádalo o jejich přezkoumání Nejvyšší soud. Ten, přestože nebyly získány nové důkazy, odsoudil Gajdu k šestiměsíčnímu vězení. Národní obec fašistická byla sice nepovedeným pokusem o puč zdiskreditována, ale Gajda se ověnčil aureolou mučedníka, který trpěl nevinně.

Na podnět Kanceláře prezidenta republiky vyslovilo s rozsudkem nesouhlas vrchní státní zastupitelství a požádalo o jejich přezkoumání Nejvyšší soud. Ten, přestože nebyly získány nové důkazy, odsoudil Gajdu k šestiměsíčnímu vězení. Národní obec fašistická byla sice nepovedeným pokusem o puč zdiskreditována, ale Gajda se ověnčil aureolou mučedníka, který trpěl nevinně.

 

 

V období Mnichovské krize se angažoval ve prospěch obrany ČSR a těžce nesl zradu spojenců. V době druhé republiky byl funkcionářem pravicové Strany národní jednoty. V březnu 1939 společně s dalšími krajně pravicovými organizacemi (Vlajka, Akce národní obrody), ale i některými členy z řad bývalé agrární a sociálně demokratické strany, vytvořil Český národní výbor, do jehož čela se nechal dosadit, což měla být podle představ aktérů budoucí vláda protektorátu. Český národní výbor pak vydal veřejné prohlášení:

  • Národe Český! V této těžké době ustavil se ze všech složek našeho lidu Český národní výbor. Tento výbor nepozůstává z žádných politiků a sleduje cíl, jednak upraviti poměr našeho lidu v přítomné těžké době k Německé říši, jednak zjednodušiti a usnadniti hospodářský, kulturní a sociální život v poměru k říši Německé. Funkce tohoto přípravného výboru spočívá v tom, aby byla definitivně odstraněna dosavadní ničím neodůvodněná zatrpklost k Německé říši.
  • Náš národ žil po staletí v nejtěsnějších kulturních a hospodářských vztazích s německým národem, tak, jak cestu k tomu započal první a největší náš světec sv. Václav. Funkce Českého národní výboru bude proto směřovat k tomu, aby náš národ šel opět touto starou a osvědčenou cestou a aby sledoval myšlenku českých králů, kteří dovedli vždy najíti dobrou cestu k německému národu a získali dokonce v německém politickém světě vynikající postavení českého národa.
  • Tím více musí nyní náš český lid se snažit, aby se vpravil do hospodářského organismu střední Evropy. Český národní výbor je přesvědčen, že zmizením škůdců našeho národa a ztrátou jejich politické moci cesta k přátelskému soužití s německým národem na poli kulturním, hospodářském a sociálním není již ničím brzděna. Jeho snahou bude, aby oba národy, jak německý, tak český, dospěly k úplnému vzájemnému pochopení a upevnily mezi sebou přátelskou soudržnost ve všech naznačených směrech.

Gajda ještě 15. března navázal v Praze styk s německým generálem von Gablenzem, kterému se představil jako předseda Českého národního výboru a slibil mu loajalitu a spolupráci. Teprve na zákrok prezidenta Háchy, který vyložil Němcům situaci, že Gajda a jeho výbor nepožívají jeho důvěru, přestali Němci s Českým národním výborem komunikovat.

Po této události a po dohodě se státním prezidentem Háchou, převedl Gajda většinu členstva do řad Národního souručenství. To u českých fašistů vedlo k protigajdovské opozici, neboť ti tuto protektorátní instituci (zahrnující 99 % občanů Protektorátu) odmítali uznat a bojovali proti ní.

 

Obrat o 360 stupňů?

Za německé okupace finančně pomáhal českým letcům prchajícím do zahraničního odboje, intervenoval ve prospěch některých perzekvovaných osob a odmítal spolupráci s Němci, dost možná už věděl o odbojových aktivitách svého syna.

Po popravě odbojáře Bohuslava Seluckého přijal se svou manželkou Seluckého dceru za schovanku. Při oslavě padesátin v únoru 1942 vyzýval své příznivce, aby nespolupracovali s německými okupanty.

Za okupace se Gajda také nijak výrazněji neangažoval. Čeští fašisté vytvářeli a rušili jednu organizaci za druhou, ale to vše šlo mimo něj. Vědělo se o jeho rozporech s E. Moravcem, které ovšem měly dávné kořeny (Moravec proti němu svědčil v roce 1926 jako korunní svědek v tzv. Gajdově aféře).

Naposled ho Moravec vyhledal ještě 4. května 1945 s nabídkou, aby Gajda vyjednával se západním velením, když se s nepořízenou vrátila protektorátní delegace vyslaná K. H. Frankem. Gajda odmítl – měl despekt k Moravcovu kolaborantství a věděl, kdo ho poslal.

Gajda byl 12. května 1945 uvězněn a v roce 1947 odsouzen na dva roky. V odůvodnění rozsudku se neobjevilo nic, co by svědčilo o jeho kolaboraci s nacisty, odsouzen byl za svou činnost v době druhé republiky, za propagaci českého fašismu a přijetí funkce v Českém národním výboru.

 

 

Prokurátorem v jeho případě byl Josef Urválek, který pro něj, jak jinak, navrhoval doživotní vězení. Po započítání doby vyšetřovací vazby byl ihned propuštěn. Ve vazební věznici byl bolševiky krutě týrán a vinou bezcitného zacházení prakticky přišel o zrak. Zemřel 15. dubna 1948 na leukémii.

 

Perličky z osobního života

V roce 1913 se Radola Gajda seznámil s Černohorkou Zorou Pironovou a oženil se s ní. Po odchodu Gajdy na bojiště se přestěhovala ke svému tchánovi a žila v Kyjově. Při vstupu do československých legií (rok 1917) uvedl Radola Gajda v poslužném spisu (obdoba osobního dotazníku), že je svoboden.

 

 

V roce 1918 poznal v Jekatěrinburgu studentku – Čerkesku Kateřinu (Jekatěrinu) Nikolajevnu Permjakovou (1903–1974) se kterou se 25. června 1919 v Jekatěrinburgu oženil. Když se v lednu roku 1920 Radola Gajda (spolu s manželkou Jekatěrinou Gajdovou) vrátil do Československa, zakoupil vilu v Říčanech, v níž spolu žili.

Dne 31. března 1920 se Radolu Gajdovi a Jekatěrině Gajdové narodil syn Vladimír (Ivann) a dne 27. listopadu 1921 syn Jiří (Georgij). V roce 1923 zaniklo jeho manželství se Zorou Pironovou, která se poté vdala za advokáta z Prostějova. V roce 1926 Radola Gajda prohlašoval, že se jeho první žena jmenovala Kukavicová. Pozdější nařčení z bigamie Gajda odmítal, podle svých slov byl rozveden již na Sibiři admirálem Kolčakem.

zpracovalo st@tll 2009

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

Nezapomeňte také navštívit náš archiv textů

 


««« Předchozí text: Posel smrti - Železný Lazar Kaganovič Následující text: Admirál Alexandr Vasiljevič Kolčak »»»

Atllanka | Pátek 8. 07. 2022, 19.45 | Česko, Eurábie, Lisabonská smlouva | trvalý odkaz | vytisknout | 2366x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
reaguj[1] Kam- s kým?
ziggy mejl web Čtvrtek 7. 05. 2009, 23.47

Sráči jako my, trpící morální devastací komunistickou lůzou, mají na výběr pouze ze dvou možností – zpět k matičce Rusi (která se svého dobytého území evidentně vzdát nehodlá), nebo se nastaveným trychtýřem nezadržitelného vývoje nechat volky – nevolky vtáhnout do sladkokyselého nálevu Evropského společenství. Přes veškeré připomínky k socialistické EU zde nevidím nejmenší prostor k diskuzi.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jsem robot?