Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, rusáci, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Uljanov Lenin a krupobití Naděžda

Jak to bylo s Naděždou Krupskou?

 

Prolog: A častokrát v noci, když nám nějak nešlo usnout, jsme s Iljičem přemýšleli a snili o tom, jakých mohutných a velkolepých dělnických demonstrací se jednou spolu zúčastníme…

Naděžda tichá revolucionářka

Naděžda Konstantinovna Krupská se narodila 26. února 1869. Rodiče pocházeli ze zchudlých šlechtických rodů, i tak Naděžda vystudovala dívčí gymnázium v Petrohradě a po smrti otce (1897) se živila vyučováním. Jedna z jejích přítelkyň z dob studia ji popsala jako vysokou a tichou dívku, která neměla zájem o chlapce, ale už si vytvořila pevný životní názor.

 

Byla jednou z těch, které když si zvolí svůj životní cíl, tak se mu plně oddají a jdou za ním ať se děje co se děje. Zřejmě na ni mělo vliv i ovzduší na škole, protože někteří profesoři byli bývalí revolucionáři a vyznávali revoluční myšlenky, které přenášeli na své studenty.

S Leninem se Krupská setkala v jednom diskusním kroužku v roce 1884. Byla fascinována obsahem jeho projevů, nikoli však osobností, alespoň ne ze začátku. Dá se o tom těžko usuzovat, protože ani jeden z nich nehovořil o soukromých záležitostech a pocitech.

V říjnu 1896, několik měsíců potom, co byl Lenin zatčen, se do vězení dostala i Krupská. Lenin pak byl odsouzen do vyhnanství v Šušenském na Sibiři. Krupská se snažila získat povolení, aby mohla odjet za ním. To se jí podařilo pod podmínkou, že se stane Leninovou manželkou, některé prameny tvrdí, že na svatbě netrvaly ani tak úřady, ale její matka.

V Šušenském byli v roce 1898 oba ateisti, komunisté a revolucionáři oddáni v kostele. Jejich vztah nebyl nijak romantický, spíše věcný. Chtěli mít děti, ale nedočkali se jich. Vyhnanství prý bylo „těžké“.

Ale vyhnanství za cara mělo ve skutečnosti fešáckou podobu. Lenin mohl dokonce psát do Petrohradských novin, což ale odmítl. Psal totiž jen to, co mu později tzv. udělalo jméno, tedy o rudé revoluci.

Vzhledem ke svým neutěšeným majetkovým poměrům zažádal pro sebe a svoji ženu o erární výpomoc a tu dostal, podpora byla takové výše, že z ní pohodlně žili oba i s matkou Naděždy, a na domácí práce měli dokonce služku. Lenin chodil na lov a v roce 1899 si ze svého nuzného těžkého sibiřského vyhnanství dovolil objednat pušku lankasterku z Luttychu.

  • Až se později dostane k moci, zařídí pro nepřátele revoluce podobné penziony na Sibiři. Jenže bez jakékoli podpory, budou se jmenovat gulagy a valná většina jeho nedobrovolných obyvatel v nich najde jen dřinu a dokonce i smrt.

Po odpykání trestu odjeli manželé do zahraničí a navštívili Švýcarsko, Mnichov, Londýn a další města. Do konce svého života, tj. do roku 1915, je vždy a všude doprovázela matka Krupské. V roce 1910 se zabydleli v Paříži.

 

Zde se Lenin seznámí s francouzskou revolucionářkou Inés Armandovou. Je jí třicet pět let, ale vypadá na pětadvacet. Procházejí se spolu, vysedávají v kavárnách a Leninovi přátelé se sázejí, zda jsou či nejsou milenci. Později je Leninův milostný vztah s Inés doložen mj. četnými dopisy, kde kromě revolučních témat jsou i intimní vyznání.

V době, kdy se seznámili, bylo Krupské již 41 let, ale vypadala mnohem starší. Předčasně totiž zestárla díky vleklému onemocnění štítné žlázy a začínají se u ní projevovat příznaky Basedowovy choroby. Jak nemoc postupuje, Krupská přibývá na váze, má problémy se srdcem a vystouplé oči dávají tváři jiný výraz než dřív. Operaci však odmítá, zákrok byl v té době riskantní a velmi nejistý. Lenin jí občas nazýval rybičkou, perličkou na tom je, že Naděžda se ve znamení ryb narodila.

A najednou se objeví okouzlující dáma, která má velké oči přirozeně, a ne kvůli nemoci, smyslná ústa a tmavé kaštanové vlasy. Je svobodomyslná, vzdělaná a Leninovi nevadí, že pochází z bohaté buržoazní rodiny. Inés má čtyři děti a za sebou vztah s o devět let mladším švagrem a páté dítě s ním.

Naděžda Leninovým vztahem k Inés trpěla, ačkoli jako uvědomělá revolucionářka vyznávala volnou lásku. Nechtěla pokračovat v ménage à trois, manželství ve třech, a tak navrhla Leninovi, že se rozvedou, a to opakovaně, ale Lenin to odmítal. Kde by také sehnal novou, tak pracovitou a oddanou sekretářku jakou byla Krupská, že?

Když Inés 24. září 1920 zemřela ve věku 46 let na choleru, bylo její tělo vezeno v Moskvě na voze taženém dvěma bílými koňmi, Lenin kráčel za pohřebním vozem a Naděžda na jeho podnět napsala dokonce nekrolog do novin. Krásná Inés spočívá v hrobě u Kremelské zdi.

 

Ines Armand se svými pěti dětmi v Bruselu 1909


Smutné na tom všem je, že soudruh Vladimír Iljič Lenin přinesl do tohoto podivného trojlístku pohlavní nemoc známou pod jménem syfilis, kterou se nakazil od jedné z pařížských prostitututek někdy okolo roku 1902, což ale jeho fanatičtí užiteční idioti (jak je Lenin sám nazýval) a uctívači vehementně popírají.

Naděžda si přála, aby Lenina pohřbili do země a nestavěli mu pomníky, ale Stalin mu vypravil pompézní pohřeb a nechal postavit mausoleum, jak to bylo obvyklé v Asii, čímž se jasně chtěl zviditelnit jako Leninův žák a hlavně jako jediný nástupce. Ve frontě na bolševický trůn totiž byli ještě další kandidáti.

Naděžda neohrožená revolucionářka

Mluvit o Naděždě Krupské jen jako o Leninově manželce a sekretářce by však bylo hodně omezené. Tahle žena měla sama moc, před kterou musel částečně ustoupit i sám Stalin. Její slovo mělo často váhu rozsudku a porevoluční školství v Sovětském svazu se řídilo její vůlí.

Naděžda Krupská byla Leninovi sekretářkou, pomocnicí, dokonce i opatrovnicí dětí jeho milenky. Zdá se tedy, že šlo o typickou ženu v domácnosti, jejíž hlavní blaho je v manželově spokojenosti? To rozhodně ne! Naděžda Krupská byla neohrožená bojovnice, samostatná a tvrdá žena. V mnohých názorech byla dokonce radikálnější než sám Stalin a dostat se s ní do křížku bylo doslova životu nebezpečné.

 

Podle některých zdrojů měla za sebou zkušenost s životem po boku militantního marxistického revolucionáře Borise Germana, od něhož získala další kontakty v téhle skupině lidí. Měl ji také naučit manipulovat se zbraněmi a výbušninami. Podle jeho vlastních výpovědí se stala na čas dokonce i jeho ženou – ona to ale až do své smrti popírala. Svého o rok mladšího budoucího manžela Vladimíra Iljiče Lenina ale každopádně v roce 1894 potkala už jako zapálená marxistická bojovnice.

Manželé Uljanovovi společně prožili mnohé – od pobytu ve vyhnanství a odloučení kvůli věznění, přes emigraci do Německa, přes práci v Londýně i ve Francii až po návrat do Ruska a Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Mnohé se již v Sovětském svazu řídilo vůlí samotného Lenina, ale často lze vypozorovat i rozhodnutí Naděždy Krupské. A ta rozhodně s třídním nepřítelem neměla slitování.

Bojovala proti každému, kdo by se postavil mezi ni a komunistickou myšlenku, stala se zakladatelkou veřejného školství a také v podstatě hlavním ideologem tehdejšího vzdělávání v zemi, které podle ní mělo podporovat a vychovávat děti tak, aby přemýšlely správně. Byla aktivistkou sovětské cenzury a protináboženské propagandy. Slovo Naděždy Krupské zkrátka platilo.

O její moci se osobně přesvědčil i spisovatel Kornej Ivanovič Čukovskij, spisovatel, který mimo jiné psal i pohádky pro děti. Jenomže právě ty se Naděždě Krupské nezdály ideologicky správné, a tak jeho díla zkrátka přestala vycházet až do doby, kdy psaní a obsah pohádek veřejně zavrhl. Zato sama Krupská psala a publikovala články v obdivuhodném počtu. O čem? Samozřejmě o vzdělávání dětí, o jejich správném vedení tak, aby se myšlenky komunismu dostaly už k těm nejmenším.

O tom, jak velké měla slovo a jak pevné bylo její postavení, vypovídá už jen skutečnost, že si dovolila kritizovat samotného Stalina – a to bez okamžité a tvrdé odvety, jaké by se dostalo téměř komuliv jinému.

 

Neshodli se v otázce rozsahu politických čistek. Krupská obhajovala tvrdší postup, a kdyby se realizoval, šlo by na popraviště anebo v lepším případě do gulagů o 100 milionů lidí více než kolik jich tam nechal poslat sám Stalin. Bylo tak vlastně štěstím, že nejvyšší funkce, které dosáhla, bylo místo náměstkyně ministra školství v Sovětském svazu, kterou vykonávala od roku 1929 až do své smrti.

Taková slova, jaká si dovolila ke Stalinovi ona, bývala v té době minimálně důvodem k deportaci na Sibiř, spíše však rozsudkem smrti. Krupské se ale svým způsobem bál i Stalin, přece jen byla s Leninem, vůdcem revoluce, spojena víc, než bylo možné pominout. Ale možná si Stalin našel způsob, jak se jí zbavit…

Naděžda a Stalinův dort

26. února 1939 se u Krupské na oslavě jejích 70. narozenin sešli kolegové a přátelé ze starých časů. Pohoštění bylo skromné, Naděžda se nikdy nenaučila vařit, kvůli práci pro stranu na to ani neměla čas. Stalin jí na oslavu poslal velký dort.

Po odchodu přátel Krupská pocítila bolesti břicha. Odvezli ji do nemocnice a druhý den vyšla Pravda (tiskový orgán komunistické strany) s oznámením, že zemřela na akutní zánět slepého střeva.

O důležitosti Naděždy Krupské, v den její smrti již pouhé vdovy po Leninovi, svědčí i náklady, které stát vynaložil na její pohřeb.

Její tělo bylo zpopelněno, popel uložen do urny, kterou nesl sám Stalin, a ta pak byla vložena do zdi u Kremlu na Rudém náměstí v Moskvě, nedaleko mauzolea, ve kterém ležel její manžel.

 

V den jejího pohřbu, 2. března roku 1939, přišel státní rozpočet o 207 024 rublů a 20 kopějek. Při tehdejším průměrném platu v Sovětském svazu, který byl 289 rublů, tak šlo o více než 700 měsíčních výplat. Pohřební služba přitom tehdy z celé téhle sumy dostala jen zlomek – 8 562 rulů a 24 kopějek a zbytek spolkla smuteční výzdoba, hudební produkce a pohoštění pro stovky hostů.

První, kdo obvinil Stalina z vraždy Krupské pomocí otráveného dortu, byl Trockij. Ten byl později, 21. srpna 1940, zabit agentem NKVD v Mexiku, cepínem do hlavy.

Jak to bylo doopravdy o tom už dnes můžeme pouze spekulovat. V každém případě nebyla Krupská ani Lenin někým, po kom bychom měli plakat.

zpracovalo st@tll 2020

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec. Děkujeme.

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

Nezapomeňte také navštívit náš archiv textů

 


««« Předchozí text: Jemně mně ho mni aneb Mezi stehny povoleno Následující text: Stalinův hrůzostrašný projekt - Ostrov kanibalů »»»

Atllanka | Sobota 6. 08. 2022, 10.52 | Česko, Komentáře, Politika | trvalý odkaz | vytisknout | 2278x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jsem robot?