Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, rusáci, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Dušegubky - Sovětské náklaďáky smrti

Mýtus? Dezinformace? Ne! Skrytá realita!

 

Prolog: Právě jsem přečetl Paměti Petra Grigorenka, bývalého generála Rudé armády a disidenta o kterém jsem nic nevěděl a nikdy neslyšel. Je to néměř neuvěřitelný příběh vysokého důstojníka Rudé armády, který odešel do disentu a strávil několik let po psychiatrických léčebnách.

 

Piotr Grigorenko (1907–1987)

Četba Grigorenka mi umožnila konečně pochopit, co se dělo během sedmi desetiletí této odporné stalinské diktatury, a zbavila mě neuvěřitelných dezinformací, které o tomto nedávném období dodnes panují. Také lépe chápu, proč spoluviníci těchto zločinů – kteří nikdy nebyli za své zločiny vyslýcháni – dělají vše pro to, abychom o těchto hrůzách nemohli mluvit!

Na straně 340 této knihy je toto střízlivé a nepřikrášlené vyprávění, které přináším tak, jak je známo mým přátelům. Doporučuji přečíst si celou knihu všem, kteří chtějí pochopit, proč je nám zakázáno vědět více.

 

Úryvek z Pamětí Grigorenka

Krátce po svém příjezdu do Moskvy jsem se spřátelil se dvěma pozoruhodnými lidmi, starými přáteli mé manželky Zinajdy, Vasilijem Ivanovičem Tessliou a Mitjou Černěnkem. První byl o něco starší než já. Bojoval v občanské válce. Byl přítelem Zinaidina prvního manžela, a stal se i mým a zůstal jím až do konce mého života. Často, velmi často nás navštěvoval a toto nám vyprávěl:

Když v roce 1936 začali zatýkat jeho známé, pracoval ve Svedrdlovské oblasti v Jekatěrinburgu. Možná mohl včas zmizet a represím uniknout, stejně jako já, ale postavil se za své přátele a tak byl zatčen a vystaven strašlivému mučení.

Protože měl dobrou kondici, všechno vydržel a z vězení psal dopisy KSSS, v nichž rozebíral sled událostí. Pro něj to totiž byla kontrarevoluce. Samozřejmě že tím u nich nic nezískal, jen ho o to bestiálněji mučili. Tento muž však měl tak silnou vůli, že mu nakonec navzdory veškeré logice umožnili individuální pohovor s právníkem.

Zbytek jeho příběhu je ještě neuvěřitelnější. Před schůzkou s advokátem napsal Vasilij Ivanovič na cigaretový papírek mikroskopickým písmem prohlášení pro generálního prokurátora SSSR. Svěřil ho svému obhájci a požadoval, aby ji předal adresátovi.

  • Nežádám vás o laskavost, jen chci, abyste plnil své povinnosti právníka. Pokud tak neučiníte, najdu si vás, až se odsud dostanu – a já se odsud dostanu, dávám vám své slovo – a ať budete kdekoli, budeta se zodpovídat ze své viny!

 

A světe div se, advokát mu vyhověl.

Ještě neuvěřitelnější je, že generální prokurátor chtěl poznat jak ten případ, tak i obviněného a nařídil sibiřským čekistům, aby Vasilije Ivanoviče převezli do Moskvy. V reakci na to se ho čekisté rozhodli vězně zbavit a poslali ho letadlem do tábora v severní Ťumeňské oblasti. Bylo to místo, kam se žádní „zekové“ nechtěli dostat a odkud byl možný kontakt jen jednou za rok.



V té době v roce 1939, již den předání uplynul, a v roce 1940 bylo předvolání zcela „zapomenuto“. Zázraky však pokračovaly. Generální prokuratura Unie opět zasáhla a pohrozila. Věznitelé museli uposlechnout: byla zima 1940–1941.

Vasilij byl dva roky nezákonně zadržován v otřesných životních a klimatických podmínkách a říkal:

  • V těch nevýslovně krutých bažinatých podmínkách umírali lidé jako mouchy. Když jsem tam byl, viděl jsem přijet dva konvoje po několika tisících mužích. Nepřežil z nich téměř nikdo.

Vasilij Ivanovič tedy o fous unikl smrti, byl však již stoprocentní invalida, a v tomto stavu byl převezen do Moskvy, kde byl jeho případ zrušen! Spravedlnosti bylo tedy učiněno zadost, ale on věděl, že je naprostou výjimkou. Přesto nepřestal věřit v komunismus.

 

Když jsem ho poznal, byl stále ještě ideologicky komunista

Ale on tam, na rozdíl od lidí jako Berger, autor knihy Naufrage d'une génération , který po třiadvaceti letech v lágru nedokázal dospět k jinému závěru než k tomu, že „všechno co se děje“ je nutné a nevyhnutelné, Vasilij Ivanovič jasně potvrdil, že v zemi Sovětů žádný komunismus nevládne, že lidé, kteří ji řídí, v nic nevěří, a že jsou to pouhé bandy, kterým jde jen o udržení moci a jsou připraveni spáchat jakýkoli zločin, aby dosáhli svých cílů.

Rád jsem s ním mluvil. Neřekl mi hned, na co myslí. Chápal, že jsem stalinista, a velmi se snažil přivést mě ke kritice stávajícího řádu. Lenina znal velmi dobře; jeho argumentace často spočívala v tom, že připomínal ten či onen bod leninské doktríny a srovnával jej se skutečnou praxí. To pod jeho vlivem jsem se začal kriticky dívat na Leninův teoretický odkaz, a tím jsem se vydal na tu jedinou cestu, která přesvědčené komunisty vede k disentu.

Byl jsem tedy připraven dát nový význam všem skutečnostem, které mi Vasilij Ivanovič vyprávěl. V té době byl ředitelem sovchozu, takže se mnoho našich rozhovorů točilo kolem zemědělství. Ale samozřejmě jsme mluvili i o jiných věcech, zejména o jeho vzpomínkách na vězení a deportaci.

Když jsme jednou přišli mluvit o fašistických zvěrstvech, řekl jsem:

  • Jaká monstra! Ne, víc než to, člověk musí být zdegenerovaný až do morku kostí, aby vymyslel něco tak obludného jako byly náklaďáky smrti!

Vasilij Ivanovič na okamžik zaváhal. A pak mi řekl:

  • Víte, Pjotře Grigorjeviči… náklaďáky smrti jsme si vymysleli my… jako součást boje proti kulakům, jak se říká, ve skutečnosti sloužily k vyhlazování obyčejných rolníků.

 

Potom mi vyprávěl tento příběh

Jednoho dne, když byl v omské věznici, ho spoluvězeň zavolal k oknu s výhledem na dvůr. Stejně jako ve všech sovětských vazebních věznicích mělo okno stínítko: krabice z prken, která se otvírala jen do nebe. V prknech však byla škvíra, kterou bylo vidět na vstupní dveře do dalšího křídla věznice. Řekl mi:

  • Dívej se, já se v tuto hodinu dívám už dva dny.

Brzy dorazil korbel – skříňový vězeňský vůz bez oken, který sloužil k přepravě vězňů. Jediný rozdíl oproti ostatním korbelům byl v tom, že zadní dveře tohoto vozu byly dvoukřídlé a stejně široké jako celá jeho zadní strana.

Po otevření těchto dveří strážci nacpali do auta vězně. Napočítal jsem jich dvacet sedm, ale když jsem dosáhl tohoto čísla, zarazil jsem se, protože jsem se snažil pochopit, co je to za lidi a proč je do té dodávky nacpali v takovém množství, že museli stát jako sardinky těsně u sebe.

Nakonec strážci zavřeli dveře tlakem ramene a černý havran odjel. Chtěl jsem odejít od okna, ale ten druhý vězeň mi naznačil, abych zůstal, že se brzy vrátí. A vrátil se, ani ne po patnácti minutách.

Stráže znovu otevřeli dveře, z nichž se vyvalil hustý černý dým a zároveň začaly mrtvoly padat na zem jedna přes druhou. Strážci pak za pomoci bidel s dlouhými háky dokončili vyprazdňování dodávky. Pak všechna ta těla vhodí do jakýchsi padacích dveří, které jsem před tím neviděl.

Byl jsem zavřený v této cele týden a každý den jsem viděl stejnou scénu, která se opakovala. Budova, kde byli tito vězni drženi, byla prý „kulacká“, jak se říkalo; ve skutečnosti to byli obyčejní sedláci a rolníci: stačilo se podívat, jak byli vězni, kteří byli cpáni do těchto dodávek, oblečeni.

Tento příběh mě vyděsil. Zatímco Vasilij Ivanovič mluvil, nemohl jsem mezi těmi chudými rolníky nevidět postavu svého strýce Alexandra. Ve skutečnosti mi bylo totiž oficiálně sděleno, že „zemřel“ v omské věznici…



Bolševickonacistické metody zabíjení

Gaswagen – plynové vozy smrti je genocidní metoda, s níž experimentovala sovětská NKVD ve 30. letech 20. století a kterou masově používala Třetí říše k zabíjení lidí během druhé světové války.

V roce 1921 Lenin vytvořil kabinet jedů. Za Stalinovy vlády vedl laboratoř lékař. Grigorij Mojsejevič Majanovskij, přezdívaný „doktor Smrt“, prováděl své pokusy na lidských pokusných králících.

Již v roce 1937 vynalezl Isaj Davidovič Berg pojízdné plynové komory zvané Dušegubky. Nákladní automobily Ford, vyráběné v licenci v SSSR, byly upraveny tak, aby byly zcela utěsněné a mohly tak pomocí výfukových plynů, dusit odsouzené.

Snad by mohlo být mementem, že sám Isaj Berg byl v roce 1939 zlikvidován jízdou v jedné takové Dušegubce, kterou vymyslel a vyvinul.

Z francouzského zdroje přeložilo st@tll 2020

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

Nezapomeňte také navštívit náš archiv textů

 


««« Předchozí text: Leo Rosenfeld alias Lev Kameněv Následující text: Putin, Konvička, bolševici, jak se to rýmuje »»»

Atllanka | Pátek 22. 07. 2022, 13.58 | Blízký Východ, Válka, Terorismus | trvalý odkaz | vytisknout | 2200x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jsem robot?