Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, rusáci, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Kornilov, Kaledin, Pepeljajev

Bílí generálové a kozáčtí atamani

 

Prolog: Bělogvardějci nebo-li Bílí, byli příslušníci skupin bojujících v Říjnové revoluci a za následující občanské války v letech 1918 až 1920 proti rudým bolševikům za obnovení carství. Po roce 1920 se toto označení uchovalo jako označení příslušníků ruského protisovětského exilu.

Lavr Georgijevič Kornilov (1870 – 1918)

Kornilov, ruský carský a bělogvardějský generál, se narodil v Usť-Kamenogorsku v Ruském Turkestánu, dnešním Kazachstánu, kozáckému otci a kazašské matce. Nastoupil jako kadet v Omsku, v letech 1889–1892 navštěvoval dělostřeleckou školu v Petrohradě, poté sloužil dočasně v Turkestánu.

V rozmezí let 1895–1897 vystudoval Akademii generálního štábu s vyznamenáním. Po akademii byl přidělen ke generálnímu štábu Turkestánského okruhu.

 

 

V letech 1899–1904 vedl několik expedic do Východního Turkestánu, Afghánistánu, Persie, Indie a Mongolska. Zde se naučil několika středoasijským jazykům. Za rusko-japonské války sloužil ve štábu jedné zúčastněné brigády. V bojích se osvědčil, byl mu udělen Kříž sv. Jiří a zároveň byl povýšen na plukovníka. V období 1907–1911 zastával post vojenského atašé v Číně.

Po vypuknutí první světové války velel už jako generálmajor pěší divizi 8. armády generála Brusilova a při těžkých bojích byl v dubnu 1915 zajat rakousko-uherskou armádou. V červenci 1916 se mu však podařilo uniknout a vrátit se zpět za frontovou linii.

Po svrhnutí cara v únoru 1917 byl pověřen velením nad Petrohradským vojenským okruhem. Z výkonu svojí funkce dal 21. března zatknout carskou rodinu v Carském Selu.

V dubnu, po nepokojích v hlavním městě, požádal vládu o povolení nasadit armádu. Poté, co to vláda odmítla, se vzdal svého postu a vrátil se na frontu. V červenci byl ministrem války Kerenským povýšen nejprve na velitele Jihozápadního frontu a následně byl jmenován vrchním velitelem všech ruských jednotek. Položil si přitom dvě podmínky: že politické vedení nebude zasahovat do vojenských záležitostí a že se plně obnoví vojenská disciplina.

Přestože byl kritikem cara, považoval za nutné, aby Rusko jako součást Trojdohody pokračovalo ve válce. Snažil se zvýšit bojeschopnost armády a taky bojovat proti levicovým silám, především bolševikům. Podle Kornilova by se vojenské sověty měly rozpustit, zakázat revoluční propaganda, obnovit vojenská disciplína včetně trestů a reorganizovat prozatímní vláda.

Prohlásil, že Kerenskij ho pověřil úkolem obnovit pořádek v Petrohradě a reorganizovat vládu, což Kerenskij později popíral. Přikázal 3. sboru v Petrohradě zavést ve městě stanné právo. Kerenskij v tom viděl pokus o puč, a proto odvolal Kornilova 9. září z postu vrchního velitele ruské armády. Kornilov si (údajně) myslel, že Kerenskij padl do zajetí bolševiků a jedná z donucení. Rozhodl se tedy, že neuposlechne. Po zhroucení puče a věrných jednotek byl Kornilov zatčen a uvězněn ve věznici Bychov.

19. listopadu, několik týdnů po proklamaci Petrohradského sovětu o získání moci, se mu podařilo uprchnout z věznice a dostat se až k Donu, ovládanému Donskými kozáky. Zde se spojil s generálem Michailem Alexejevem a stal se velitelem protibolševické Dobrovolnické armády.

Za jeho vedení docházelo k různým krvavým činům. Sám Kornilov prohlásil, že čím větší je teror, tím větší je naše vítězství a kdyby bylo pro záchranu Ruska třeba zapálit půlku země a prolít krev tří ze čtyř Rusů, uděláme to.

Tak například ve vesnici Ležanka bylo Kornilovovými muži zabito přes 500 lidí. 24. února 1918 po pádu kozácké metropole Novočerkassku vedl Kornilov své muže tzv. Ledovým pochodem do prázdných Kubáňských stepí. Přestože byl ve značné početní nevýhodě, podařilo se mu zbavit se pronásledujících rudoarmějců a oblehnout Jekatěrinodar, hlavní město Kubáňské sovětské republiky.

 

 

13. dubna však náhodný dělostřelecký granát zasáhl Kornilovovo velitelství a generála zabil. Byl pohřben v nedaleké vesničce. O několik dní později, když rudoarmějci dobyli tuto vesničku, Kornilovovo tělo vykopali, vyndali ho z rakve a spálili na místní skládce.

Alexej Maximovič Kaledin (1861 – 1918)

Kaledin byl ruský carský generál a osobnost ruské občanské války. Během první světové války byl velitelem 12. kavalérie a 8. armády na jihozápadní frontě. K únorové revoluci roku 1917 se zachoval odmítavě, proto byl zbaven velení armád na jihozápadní frontě.

 

 

Téhož roku se stal Kaledin donským kozákem, a byl také s podporou Mitrofana Bogajevského ustanoven hlavou „kozácké armádní vlády“, která vznikla opět po 208 letech. Kaledin také navrhl rychlé potlačení revoluce.

Dne 29. srpna 1917 byl Kaledin zatčen a poslán do Mohylevu. Na začátku říjnové revoluce viděl Kaledin příležitost rehabilitovat cara a po jeho návratu odsoudit bolševiky.

Po vypuknutí ruské občanské války uprchl Kaledin z Mohylevu na Ukrajinu, kde bojoval proti tamnímu veliteli Rudé armády Vladimiru Antonovovi-Ovsejenkovi. Po počátečních úspěších však byl Kaledin poražen u Rostova na Donu. Kaledin pochopil, že dál bojovat je zbytečné, a proto 29. ledna 1918 vyřešil problém sebevraždou.

Anatolij Nikolajevič Pepeljajev (1891 – 1938)

Pepeljajev byl ruský vojenský velitel, účastník první světové války a v době ruské občanské války bělogvardějec.

 

 

Vyznamenal se hlavně dobytím Permu 24. prosince 1918, a pochodem na Jakutsk v letech 1922 až 1923. Po skončení občanské války byl Pepeljajev ve Vladivostoku zatčen. Měl být popraven, ale milost Michaila Kalinina mu rozsudek změnila na deset let vězení.

Po svém propuštění pracoval jako tesař v Tomsku. Roku 1938 padl za oběť stalinskému teroru, byl znovu zatčen a krátce nato zastřelen.

V roce 1989 byl rehabilitován.

zpracovalo st@tll 2022

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

Nezapomeňte také navštívit náš archiv textů

 


««« Předchozí text: Stalinské zrůdy - Grigorij Ordžonikidze Následující text: Stalinské zrůdy - Berija »»»

Atllanka | Pondělí 27. 06. 2022, 11.11 | Česko, Politika, Komentáře | trvalý odkaz | vytisknout | 1898x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jsem robot?