Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Esenbáci nebo Mašínové?

Chyťte Zátopky! Alle laufen wie Zatopek!

 

Motto: Národ, který jeho vláda obehnala plotem do kterého pouštěla 500 voltů, ponižovala jej a týrala, tak tento národ dnes plive na ty, co se z té věznice měli odvahu dostat? Akci Mašínů neodsuzuji. Proti své vůli zde byli násilně drženi, násilně tedy proti vůli věznitelů odešli. Koho odsuzuji, je komunistická strana. Ta vraždila! A nejen rukama Mašínů…

Mašínovic rodina byla soudruhy komunisty – rozuměj rudými vrahy, násilím zbavena majetku, vystěhována z rodného domu, oni – žena a synové hrdiny ČSR mučeného a popraveného nacisty.., stejně jako mnoho a mnoho dalších poctivých a pracovitých českých sedláků, továrníků a živnostníků…

 

 

Sami bratři Ctirad a Jozef byli vyznamenaní za protinacistický odboj od prezidenta Eduarda Beneše… Protiprávně byl Ctirad v 17 letech téměř dva roky bez soudu vězněn v Jáchymově na uranu, kde viděl jakou neomezenou moc mají rudí bachaři, jak beztrestně bijí, mučí, týrají a zabíjejí jeho spoluvězně, hlavně kněze a další tzv. třídní nepřátele bolševických zrůd… Popravováni byli jejich rodinní přátelé, jako generál Heliodor Píka, dr. Milada Horáková.., atd…

A to vše se dělo za asistence Československé armády zbavené svého velení a nahrazené komunistickými pohůnky, Veřejné bezpečnosti – dnes Policie, a hlavně ozbrojené pěsti dělníků – Lidové Milice, která neměla nikdy právní status a po celou dobu komunistické nadvlády existovala v rozporu s Ústavou – tedy protiprávně.

 

 

Každý kdo vykřikuje, že bratří Mašínové a jejich skupina byli vrazi, ač zná dokonale skutečnosti, je sám obhájcem vrahů a zastáncem toho, že sebeobrana zakázána jesti. Je malým člověkem nízkých pohnutek a sebevědomí – uvažuje totiž předem, kde on sám v té době stál a nebo kde by stál, kdyby se to zopakovalo… a pod vlivem tohoto předpokladu se rozhoduje.

Dle tohoto průzkumu 85% Národa českého kolaborovalo s jakoukoli totalitou, jen aby přežili… Tristní zjištění – islám máme za dveřmi a s ním totalitu, jaká tu ještě nebyla..

Tak tedy Alláh s vámi – kolaboranti čeští. Možná už se za pár let nesejdeme.., tak tedy Sbohem a šáteček… v našem případě dle pohlaví: černý a nebo kostkovaný… Račte si vybrat.

Atllanka

 

Zemřel Ctirad Mašín

V záplavě článků o Mašínech jsem narazil i na jeden, který tvrdí, že se jejich hrdinstvím zaštiťují především poseroutkové. Hlásím se tedy hrdě, k tomu, že jsem sralbotka a že Mašíny považuju za hrdiny, přestože bych asi, kdyby se s Mašíny potkal můj děda, nebyl na světě, protože děda byl tehdy esenbák a komunista – bylo by tedy o jednoho poseroutku v národě míň.

 

 

Svět je tak krásně barevný! Spousta lidí chce soudit podle individuální minulosti, někteří dokonce podle rodičů či prarodičů. Úplně se zapomíná, že není jen černá a bílá ani v charakteru a osudu jednotlivce. Jeden příklad za všechny. Zkusím vás nechat zamyslet nad tímto prohlášením: Já, Jan Losenický, skláním hlavu před odvahou těch dvaceti příslušníků Sboru národní bezpečnosti zavražděných v 50. letech. Vážím si jich a jejich statečnosti, s kterou se postavili zlu.

 

A nyní zpátky k bratrům Mašínům.

Neznám paralelu například v nacistickém Německu předválečných let. Žádný odboj v Německu neexistoval, lidé buď odešli nebo se smířili, většina ale podporovala režim jednoho muže. Proto také všechny plány tajných odbojářů byly zaměřeny na Hitlera.

V Itálii vnitřní odboj také probíhal pouze politickými manifesty a následnými emigracemi, k ozbrojenému odporu přikročili ve 20. a 30. letech téměř výhradně Slovinci, za jugoslávského komunismu vymazáni z dějin, v současnosti držitelé nejvyšších slovinských vyznamenání.

Ve Španělsku se našlo pár partyzánů, kteří v oficiálním stavu míru zabíjelo představitele frankistického režimu hlava nehlava (občas to odnesli i civilisti) a dnes se jim stavějí pomníky a v Pobaltských republikách se tzv. lesní bratři dočkali rovněž uznání až za dlouhých padesát let.

 

A já toužím po více než padesáti letech vzdát hold 20-ti zavražděným příslušníkům SNB.

Mezi lety 1948 a 1957 bylo zabito 168 příslušníků SNB, z toho 148 odpůrci režimu, dva z nich byli zastřeleni bratry Mašíny. A teď k pointě. 20 esenbáků bylo zavražděno v komunistických procesech v letech 1948 – 1954. Čest těmto dvaceti příslušníkům SNB!

 

V poslední době mě zamrzela dvě zjištění.

Nedávno si Jirka Kopica oprávněně postěžoval, že mu do jedné z výstav chtěla mluvit předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová. Strašně jí vadilo, že na výstavě o protikomunistické odbojové skupině Praha-Žatec visel na zdi obraz Klementa Gottwalda a československá a sovětská vlajka, samozřejmě, že pro dokreslení atmosféry doby.

 

 

A dnes jsem se dočetl, že místopředseda Československé obce legionářské Alexander Beer považuje činy bratrů Mašínů za vraždění a doporučoval by jim emigraci, jako on tenkrát emigroval před fašismem.

Ani paní Kavalírové ani panu Beerovi bych jejich názory nebral, kdyby ona nebyla za normalizace ve Svazu československo-sovětského přátelství, ROH a v Ústředním výboru Československého svazu žen, a kdyby on nebyl v 50. letech komunistou (údajně omylem 48 hodin ve vazbě poté s omluvou propuštěn) a snad i napomahačem StB.

Myslím, že 50. léta byla u nás to samé jako nacismus po r. 1933 v Německu s tím rozdílem, že mezi Československem a svobodný světem byl ostnatý drát. Přestože je mi líto každého zabitého člověka, a to právě proto, že ničí osud není černobílý, jsem mašínovec. Což ale neznamená, že bych v 50. letech nemohl být přinejmenším připosraný komunista, možná ale i vzletný kohoutovec a kunderovec.

zdroj j-lo

 

Chyťte je! Alle laufen wie Zatopek!

Východoněmečtí policisté říkali: běhají jako Zátopek. Prý utíkali jako ten slavný atlet. Bratři Mašínové a Milan Paumer si 1. listopadu 1953 doběhli v západním Berlíně pro zvláštní cenu: o právo žít na svobodě. Ve skutečnosti chybělo málo a nežili by vůbec.

Třikrát jsem měl být mrtev. Takže jsem se narodil čtyřikrát. Jednou ze své matky a třikrát na cestě do Berlína, řekne později Milan Paumer. Bude to však spíš tak, že měli neskutečné štěstí. Jenže ne všichni.

 

 

Na začátku jich bylo pět.

Dva nedoběhli, východoněmečtí policisté je zatkli. Zbyněk Janata a Václav Švéda byli vydáni do Československa a tam oběšeni. Ti tři, kteří dorazili do Berlína, se stali pro tamní americké vojáky hrdiny. Byli špinaví, roztrhaní, hladoví a Milan Paumer i vážně zraněný. Takže skončil na operačním stole v berlínské nemocnici.

Jeden příslušník americké tajné služby ležel na vedlejším lůžku. Další německý policista hlídal přede dveřmi. A dalších dvanáct se pohybovalo kolem nemocnice. Skutečně chytli dva podezřelé, kteří mne asi chtěli unést, vzpomíná Paumer. Tak moc záleželo komunistům na tom, aby uprchlíky dostali – za každou cenu.

Když jsme překročili hranice východního Německa a snažili se dostat do západního Berlína, uvědomil jsem si, že někdo nad námi držel ochrannou ruku, vzpomínal Paumer. Ve chvíli, kdy vyrazili, totiž vůbec netušili, jak bude cesta vlastně vypadat. Ale vrátit se nemohli. Doma je totiž čekala šibenice.

 

Vzor Generál Mašín

Skupina mladíků se po únoru 1948 pokusila bojovat proti komunistickému režimu. Vzor měli. Otec bratří Mašínů, kteří stáli v čele, brigádní generál Josef Mašín, byl hrdinou protinacistického odboje. Vedl si neohroženě – než byl dopaden Němci, zavřen a popraven.

 

 

Skupina (na začátku v ní kromě Mašínů byli Zbyněk Janata, Milan Paumer, Vladimír Hradec a později Václav Švéda) zkoušela proti komunistům bojovat jak to šlo – házeli munici do tendrů parních lokomotiv (tak je to naučil Mašín starší), podpalovali stohy… Při jedné krádeži zbraní však za nimi zůstal ležet mrtvý policista. A pak najednou už byl nejvyšší čas zmizet.

 

Chtěli jsme co nejrychleji do západního Německa.

Od kamarádů jsme slyšeli, co se děje na západních hranicích. Takže pak jsme to změnili, že půjdem do východního Německa a pak do západního Berlína. Ty východní hranice nebyly prakticky střeženy. Ta „pohodlná“ cesta se přímo nabízela.

Tak jednoho dne voják zapomenuté posádky v Turčianském Svätém Martině jménem Milan Paumer dostal podivný telegram: Svatba se bude konat. Sedl na rychlík, a pak se už společně vydali na cestu. Za čtyři dny měli být podle plánu v Berlíně. Trvalo jim to měsíc. To komunističtí policisté byli rychlejší: za šest hodin věděli, že vojín Paumer zběhl. Dali vědět pohraniční policii.

 

Janatu a Švédu chytili

Pořád jsme byli v poklusu. Němci nám dali jméno Zátopkové. Utíkali jsme a na každé křižovatce jsme naráželi na německé hlídky. Mysleli jsme, že projedeme vlakem, popisuje Paumer. Neprojeli.

 

 

Pokladní si všimla, že nějaký chlap s cizím přízvukem koupil pět jízdenek. Takže když přišli do nádražní haly ve městě Uckro, čekalo jich tam na ně patnáct. Hulákali: Hände hoch! (Ruce vzhůru!) Zahnali je do rohu.

Paumer si dodnes pamatuje, kde kdo tehdy stál. Bratři Mašínové a Václav Švéda však zareagovali rychle… Bože, požehnej Mašínům a Švédovi. Ti místo, aby dali ruce nahoru, vytáhli bouchačky a začali pálit. A ti Němci se káceli, popisuje Paumer. Pak se všichni hnali ven. Na peronu se už nedalo střílet, byla tam tma. Nevěděli, kdo je kdo.

Jenže tam ztratili prvního kolegu – Zbyňka Janatu. Toho později Němci dostali. Schovával se v hromadě řípy. Pak ho kontrolovali na silnici, předstíral, že je student, ale to už měli jeho fotografii. Taky všude visely zatykače. Přestřelka pro ty dva znamenala začátek konce.

Po Janatovi dostali Václava Švédu. Krvácel ze zranění na ruce, zůstal ležet, že už nemůže. Druhý den ho našli, odvezli do nemocnice a hned nasadili transfuzi (aby ho mohli odsoudit a později oběsit, musel být zdravý).

Švéda měl na Němce vyloženě smůlu – dostali ho třikrát za život. Poprvé a podruhé to byli Němci ve službách Hitlera. Chytili ho, když zkoušel utéct za hranice. Podruhé se zastavil až ve Švýcarsku. Jenže Švýcaři jeho zátopkovský výkon neocenili – poslali ho zpátky do Německa, takže skončil v koncentráku. A v tom osudném třiapadesátém ho chytili naposledy. Němci (tentokrát ve službách Stalina) ho pro jistotu poslali domů rovnou na oprátku.

 

Třikrát měli štěstí

Ale my jsme unikli. Schovávali jsme se v hromadě větví a zase to bylo, jako bychom se znovu narodili. Leželi jsme tam tři dny. Pak jsme slyšeli, jak Němci říkají, že se musí střílet do těch hromad. Zamrzla nám krev v žilách. Říkali jsme si: Když vás střelí, neřvěte.

 

Pak Němci šli.

Do první hromady vypálili dávku. Do druhé. V té třetí už byli oni. Pak někdo na tu hromadu skočil a zařval: „Alles in Ordnung.“ (Všechno v pořádku.) Viděli zespodu cvočky na jeho vojenských botách. Přežili.

Vydali se zase na sever. Už to nemohlo být daleko. Dostali se až k dálnici, která vedla kolem Berlína. Měli štěstí, nemuseli ji přecházet, byl tam viadukt. Na něm však stála hlídka. „Halt!“ zařval ten Němec. Držel je v šachu, jenže uklouzl a už ho měli. Chtěli ho omámit chloroformem, ale moc se jim to nepovedlo. Na chvíli ho pustili a on vytáhl bouchačku. „Cítil jsem v boku, jako by mne někdo uhodil klackem. Říkám si, on mne asi střelil.“

Ale to už jim nad hlavami létaly světlice. „Jak se cítíš?“ ptali se ho. Strčili mu tam ruku a prst se někam ztratil. „Máš tam díru,“ řekli mu. Krev mu tekla dovnitř. Připadal si jako hodně najedený, ale šel. Pak naskočili na vlak, výpravčí to odpískl a jeli. Jenže v poslední stanici před Berlínem vlak zastavili a Němci se sovětskými vojáky kontrolovali propustky do západního Berlína. On a Josef Mašín seskočili, že raději doběhnou, Milan Mašín zůstal.

Viděli osvětlenou oblohu – to byl západní Berlín (ve východním se šetřilo). Jenže najednou se ocitli v táboře ruských vojáků. Ti však pili a zpívali a ani si jich nevšimli. Až ho něco uhodilo do prstu – prostřelili mu malíček. „Zase jsem měl štěstí,“ vzpomíná. Ale v té chvíli to tak nevypadalo. Nohy měl jako z olova. Už tam chtěl zůstat. Nakonec však přece jenom přiběhli k ceduli „Americká zóna“.

 

Vyhráli.

Paumer skončil v nemocnici. A Josef Mašín se v západním Berlíně potkal se svým bratrem, který šťastně dojel vlakem. O všechny tři se postarala americká tajná služba – CIA. Odletěli za oceán a vstoupili do americké armády.

 

 

Mašínové tam zůstali, Paumer se po listopadu 1989 vrátil, když mu někdejší ministr vnitra Jan Ruml řekl, že může. Tak žije v Pardubicích. Je mu jednasedmdesát, ale neoženil se. Chtěl Češku, a tak pořád v Americe čekal, až to v Evropě praskne. Přišlo to v devětaosmdesátém. Pozdě. „Nevyšlo to, jak jsem si představoval…“

 

Jak se komunisté mstili

Hned roku 1953 začala komunistická justice v Československu chystat proces, který se jmenoval Mašínové a spol. Když se ukázalo, že Američané politické uprchlíky nevydávají, proces přejmenovali na Ctibor Novák a spol.

Ctibor Novák byl příbuzný Mašínů, který za války spolupracoval s jejich otcem v odboji. Dostal trest smrti. Další oprátky čekaly na dva chycené uprchlíky: Zbyňka Janatu a Václava Švédu.

 

Proces to byl gigantický:

  • Vedle tří rozsudků smrti padl jeden trest doživotí a dalších čtrnáct lidí bylo odsouzeno celkem na 241 let vězení, v průměru 17 roků na jednoho. Mezi odsouzenými byl i lékař Jiří Hradec, zatčený 25. listopadu 1953, který podle obžaloby ukrýval zbraně a v listopadu 1953 provedl Zdeňce Mašínové operaci, které údajně nebylo třeba. Prý aby zabránil jejímu zatčení. Za velezradu dostal 16 let.
  • Tři odsouzení k smrti požádali o milost. Generální prokurátor nedoporučil udělení milosti u Švédy a Janaty, k Novákovi se nevyjádřil. Nejvyšší soud nedoporučoval ani jednu z žádostí. Ministerstvo spravedlnosti žádnou ze žádostí nedoporučilo.
  • Dne 5. května 1955 hlásilo ministerstvo spravedlnosti Kanceláři prezidenta republiky, že „trest smrti na Ctiboru Novákovi, Václavu Švédovi a Zbyňku Janatovi byl vykonán dne 2. května 1955 (san, s použitím pramenů ÚDV)

 

Proč útěk vyvolal v Německu chaos?

Podle zpráv z německého tisku to prý vypadalo, že se do Západního Berlína probíjí celá jednotka výsadkářů, nikoli malá skupinka uprchlíků, byť odhodlaných bojovat do posledního náboje.

Ve skutečnosti však velkou roli sehrálo načasování události: v době útěku se totiž rozpadla původní východoněmecká policie a vznikala nová: „lidová“ policie (Volkspolizei). Krátce před průchodem skupiny prodělal východoněmecký režim vážnou krizi. „Nastaly obrovské zmatky. Byl to důsledek špatného velení. V některých případech příslušníci Volkspolizei stříleli sami po sobě,“ říká historik Kalous.

 

 

Případ tak vešel do historie:

Sověti ho ještě dlouho poté dávali za odstrašující příklad na školách pro velitelské kádry. Vždyť zmatek byl tak velký, že v jednom případě byl zastřelen dokonce velitel akce. Navíc to byla obrovská ostuda, a to nejen pro vznikající východoněmeckou lidovou policii. Na honičce se podíleli i Sověti – také bezvýsledně.

 

Do vlasti se bratři Mašínové už nikdy nevrátili a když se autor sešel u Niagarských vodopádů se Ctiradem Mašínem, ten mu řekl:

„Nedovedu si představit, že bych se vrátil. Neuvažuji o českém občanství. Tady se američtí Češi o dvojí občanství rvou. Ale občanství takového státu? Oni to vidí jen jednosměrně, že budou mít práva a nárok na své bývalé majetky. Já, i kdybych tam měl majetek za sto milionů dolarů, tak si české občanství nevezmu. Stát má totiž také práva vůči svým občanům.

Já jsem nasadil život, a teď se těm komunistům mám dostat zpátky do spárů? Kdybych tam přišel, může si kdokoli vymyslet, že jsem zabil toho a toho a že mne musí dát do vězení nebo co… Abych se s někým takovým bavil, to vůbec nepřichází v úvahu.“

zdroj

 

Komunistické vraždy vězňů na útěku z Československého koncentráku

Na drátěných zátarasech československé Železné opony bylo za dobu její existence zastřeleno či zabito elektrickým proudem celkem 350 uprchlíků.

Při nehodách zemřelo dalších 100 civilistů. Ještě častěji však umírali pohraničníci. Celkem jich bylo 654. Z toho ji 22 zemřelo na elektrických zátarasech. 165 při dopravních nehodách a 60 se jich utopilo.

Alarmující je, že 236 jich spáchalo sebevraždu. Při střetech s takzvanými narušiteli jich zemřelo pouhých deset.

Komunistický režim přímo zavraždil jen na hranicích celkem 1104 vlastních občanů. Jeden tisíc sto čtyři zmařených životů. Zcela protiprávně. A to nemluvíme o těch zadržených, mučených, mnohdy umučených a nebo k dlouholetým žalářům odsouzených otců a matek rodin či mladých chlapců a děvčat – další tisíce zmařených životů…

Shlédněte následující příběhy – možná přestanou ti chytřejší z vás psát hlouposti, jakože proč nesedli Mašínové na vlak a nebo se neschovali do kufrů aut když chtěli na západ.

 

 

Tento článek věnujeme památce zesnulého Ctirada Mašína, Milana Paumera, Zbyňka Janaty, Ctibora Nováka, Václava Švédy, Vladimíra Hradce.., a všem zesnulým, zabitým, umučeným či popraveným hrdinům v boji za svobodu, hrdinům kteří nikdy nezradili svou čest a vlast. Čest vaší památce..

Atllanka 2011

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo

 

Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

««« Předchozí text: Tomáš Baťa - Švec, který obul svět Následující text: Židovské příběhy I.část »»»

Atllanka | Sobota 8. 03. 2014, 08.15 | Komunistický teror, Historie, Politika | trvalý odkaz | vytisknout | 5000x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1]
vitak69 mejl Čtvrtek 25. 08. 2011, 12.33

Děkuji Atllance za tento článek, článků tohoto typu je velmi málo. Mám obavu, že časem bude těchto článků ještě víc ubývat, blíží se zcela jasné vítězství levice ve volbách a mám takové tušení, že pak už žádné podobné články vycházet nebudou . . . Začínám mít obavu z budoucnosti, poprvé po víc jak 20 let od tzv. sametu. Díky pravdoláskům se bolševik směje na nás z parlamentu a prská vzteky na Mašíny. Vrah o morálce káže! Otvírá se mi kudla v kapse při pohledu na bolševiky v parlamentu. Pravý bolševik věděl už 4 roky před sametem, že se chystá předání moci. Nikdy jsem tomu nevěřil, že to bylo domluvené, ale věřím ted tomu čím dál tím víc. Náš soused koupil od NV v roce 86 činžovní dům se 6 byty a velkými nebytovými prostory za 90 tisíc. Ještě vysoudil 10 tisíc zpátky za špatný stav střechy a okapů. Ten člověk v současné době figuruje na sezanemch STB . . . Je zcela jasné, že člověk by za minulého režimu nikdy tento dům nekoupil, pokud neměl informace o blížící se změně . . . Jezdil po celém světě jako zástupce jedné nejmenované firmy a jeho žena jezdila každý rok lyžovat do Švýcarska. Oba pak jezdili každý rok do Jugoslávie a Itálie. V žádném případě nejde o závist, jen se ptám, kdo za minulého režimu mohl jezdit do kapitalistické ciziny . . . ??? vysvětlení se našlo v podobě Cibulkových seznamů a další vysvětlení je naprostá beztrestnost pro bolševické zločiny z minulosti . . . Lůza opět vystrkuje svoje drápy a budoucnost bude asi zcela neveselá . . . :-(

[2]
mynona mejl Čtvrtek 25. 08. 2011, 12.50

Viděli osvětlenou oblohu – to byl západní Berlín (ve východním se šetřilo). Zde je obraz obou světů. Jak je ale vidět, iluze bohatství kapitalismu se brzo rozplyne. Co si socialismus našetřil tak kapitalismus už rozfrcal na všecky strany. Kdo někoho zavraždí je vrah ať už to dělá z jakýchkoliv pohnutek. A vrazi jsou na obou stranách sporu.

[3] Vitáku,
Karel Jemelka mejl Čtvrtek 25. 08. 2011, 23.08

[1] vitak69:Mluvíš mi z duše, dík Tobě i Atlance.

[4] Mynono
Svatá prostota Pátek 26. 08. 2011, 20.48

Každý kdo bojuje proti teroru a vraždění je vrah? Dej si obklad, levičáku.

[5]
Karel Jemelka mejl Sobota 27. 08. 2011, 01.24

[2] mynona:Tý vole, nad východním Berlínem byla tma. Šetřilo se. Že ty jsi potmělouchu přišel na způsob, jak lze elektřinu napytlovat a použít později. Nobelovka tě čeká.

[6] Cest hrdinum!
Vlad Sobota 27. 08. 2011, 13.17

Nezabili nikoho nevinnyho,aspon o tom nevim. Naopak se zachovali velice humane, ze uspali a potom podrizli hrdlo esenbakovi,kterej by je udal. O tom volovi s pokladnou no comment, mel zbran a chtel ji pouzit.

Prectete si knizku: Zatim dobry, at o tom neco vis. Protoze oni jsou hrdinove. Komunisti vyhlasili tridni boj a oni ho prijali. A dali jim na frak. Svou mamu tez neumucili na Pankraci oni. Melo byt takovych Masinu vice. Bohuzel ostatni jen koukali jak komunisti vrazdili a nicili zivoty lidem co za neco stali. Viz rodinna pritelkyne M.Horakova,nebo Heliodor Pika-tez rodinny pritel. A to byly jen spicky ledovce. Melo jich byt mnohem, mnohem vice, jenze to bychom nesmeli byt narod priposrancu. Kazdy, opakuju kazdy kdo byl v ksc a mel zbran byl ozbrojena slozka totalitniho rezimu a musel pocitat s tim, ze muze být napaden.

Mimochodem jejich tatinek byl umucen gestapem a Ctirad jako 15-ti lety a Josef jako 13-ti lety dostal v roce 45 medaili za chrabrost od prezidenta Benese. Temto mladym hrdinum za to,ze byli hrdinove byl sebrat dum, kde zili a byli vsazeni do pastousky, kde nemeli ani topeni ani tekouci vodu. Pro ne pochopeni nebudeme nikdy mit, ale pro vrahy letcu z Anglie, jejichz popel sypali rude zrudy v zime pod kola nakladaku, nebo posilali hrdine bojovniky drit na uran do Jachymova na 20 i vice let, ano. A mimochodem i ted vedou komuniste stale ceskou zemi. Ja to nechapu a je mi z toho smutno.

A proto rikam jedu vec : HRDINOVE SE UZ NERODI, JENOM UMIRAJI. Cest pamatce Ctirada Masina. Dekuji nejen jemu za to, za to, ze se naslo aspon par jedincu, kteri bojovali proti stvure jeste horsi,nez byl sam fasismus. Protoze kdyz nas utlacovali Nemci, byli to nepratele, ale komunisti tyrali a vrazdili vlastni lidi. Coz je nam Cechum vlastni.

Hanba komunismu a komunistum, hanba tez vsem, kteri popiraji hrdinske ciny bratri Masinu, Pauknera, Janoty, Novaka Svedy a dalsich.

[7] Jedine emigrace
Vlad Sobota 27. 08. 2011, 18.11

Jedine emigrace je mozny zpusob jak zmenit mysleni lidi v zemi Ceske. Jedine tak lze zaset seminko svobody. Mozna se jednou deti emigrantu, svobodne smyslejici, vrati do zeme odkud utekli jejich rodice. At uz pred rokem 89, nebo po nem.

Takzvana sametova revoluce nebyla nic jineho nez fraska. Smutna fraska rozehrana kde jinde nez v Sovetskem svazu. Tam jiz na zacatku 80. let vedeli, ze stavajici system je k neudrzeni.

Lide byli obelhani. Stale ta sama nomenklatura vede zemi ceskou dal. Jak jinak si lze vysvetlit stala kontinuita komunistickych zakonu, trvani KSCM atd…

Mimochodem kapitalistou je ten, kdo ma kapital. A ten kapital – ukradeny kapital byl a je v rukach komunistu. Pro ne je lepe. Za komunistu nemohli jezdit v Bentley. Vlastnit vily ve Svycarech atd. Dnes ano a smeji se nam. Jim je lepe.

A je jim lepe diky panu Havlovi, ktery s nimi uzavrel pakt. Pakt o tzv. demokracii. Komuniste vse naplanovali a vse jim vyslo. Neb tzv. Charta 77 a Chartiste jsou smesni z pohledu Severni Koree.

Protoze kdyby komuniste chteli tak je rozmackli jako svaba. To ze jim dovolili existenci jen potvrzuje horkou pravdu o sametove revoluci a o demokracii. Demokracie neni svoboda. Svoboda je stav mysli. A stav mysli v Ceske Republice je rudy.

S pozdravem Vlad.

[8] Jak by dopadli Mašínové kdyby byli humánní k tyranii
Rektátor Pátek 2. 09. 2011, 10.32

V polovině roku 1950 se začala otevírat nová šachta Adam na Mariánské na jáchymovsku. Na otevřeném hloubení pracovala parta chlapců ve věku od osmnácti do jednadvaceti let.

5. září se část této skupiny pokusila o útěk. Přepadli strážné, odzbrojili je a spoutané spustili do hloubení. Zmocnili se uniformy, do které se jeden z nich, jednadvacetiletý Jaroslav Janouch převlékl a vedl před sebou jako eskortu zbývající čtyři. Václava Tippla (20 let), Daniela Štěpána (20 let), Jaroslava Kyselku (18 let) a Miroslava Kronuse (19 let). Prchali takto po silnici k Merklínu. U chodců nebudila čtveřice vězňů vedená dozorcem žádné podezření. Počítali s tím, že dojdou až do města a tam si opatří k další cestě nějaký dopravní prostředek.

Lehce spoutané stráže se však brzo osvobodily a vyhlásily poplach. Prchající dostihly už mezi Merklínem a Hroznětínem. Dva se pokusili o útěk. Na silnici zůstali tři. Daniela Štěpána na místě zavraždili. Tippl prchal dál, nedostal se však už daleko. Byl za několik hodindostižen a zatčen. Všichni byli přivezeni zpět do lágru. I Štěpánovo tělo s rozstříleným obličejem. Zepředu do obličeje – zrůdný mstivý bolševismus. Byl shozen z vozu uprostřed tábora a ponechán tak téměř tři hodiny před nastoupenými vězni. Žoldáci rudého režimu tak demonstrovali svou moc.

To co s ostatními chlapci bylo dál, je ještě hrůzostrašnější. V táboře bylo zahájeno vyšetřování a zatčeni další vězni. Vyslýcháni byly ve sklepeních vily nedaleko kláštera, kde byli vystaveni nejkrutějšímu mučení. Soud se konal v Jáchymově 11. října 1950 a vynesl čtyři rozsudky smrti – nad Václavem Tipplem, Jiřím Janouchem, Jaroslavem Kyselou a Jiřím Kodetem. Miroslav Kronus a Oldřich Vogel dostali doživotí. Ti další, co věděli a nepověděli, Vlastimil Vejmělek 25 let a A. Macek 20 let.

Žádost o milost, podaná těmi čtyř na smrt odsouzenými, Gottwald zamítl a tak odsouhlasil vraždu na čtyřech chlapcích. Byli popraveni 21. října 1950.

Obětem včerejšího bezpráví můžeme my občas věnovat jen vzpomínku v tisku, my muklové. Samet, ten věnoval pachatelům důchody a tak pokud nezemřeli…

A vy, kteří řvete cosim o vrazích Mašínech jste buď potomci rudých komunistických vrahů a nebo sami vrazi.

[9]
Vlad Pátek 2. 09. 2011, 20.04

(8) souhlas, jednoznacny souhlas

[10] Alois Macek
Atllanka Sobota 3. 09. 2011, 08.56

Cituji: Ti další, co věděli a nepověděli, Vlastimil Vejmělek 25 let a A. Macek 20 let…

Alois Macek sepsal vzpomínky – připravujeme jejich zveřejnění.

Atllanka

[11] Citace,
vitak69 mejl Neděle 4. 09. 2011, 10.02

z Černé knihy minulosti – Obětem včerejšího bezpráví můžeme my občas věnovat jen vzpomínku v tisku, my muklové. Samet, ten věnoval pachatelům důchody a tak pokuď nezemřeli . . . My nejsme opravdu jako oni. Byli jsme obalamuceni nadějemi. :-(

[12] to nezveřejňujte
jaraby Pátek 28. 10. 2011, 08.15

jestli udělám nějakou chybu v pravopise, tak to automaticky opravte, máte mé svolení, ať to má určitou úroveň (teď nevím, jestli jsem třeba nenapsal báby místo bábi)

[13] 29.10., den po Dni znárodnění
jaraby mejl Sobota 29. 10. 2011, 08.39

Na Alexandra Vondru podali trestní oznámení k vůli vyznamenání bratří Mašínů, a že prakticky schvaluje tr. čin vraždy – souhlasím. Já si myslím, že ODS jen parazituje na antikomunistické náladě a jejich vyznamenání bylo neupřímné. Myslím si, že byli Mašíni zneužiti pro zviditelnění ODS.
Ještě mám tři otázky:
Kdo měl včera službu na schvalování komentářů? (s tím bábi jsem měl pravdu, ale vy vůbec nespolupracujete, ještě upřesním, ta benzinka stojí z části na našem polu, ne benzinka na části pole)
Kdo je na té ikonce Atllanky? Jestli je ta dívka nějak spojena s tímto webem, nebo jestli jde o náhodnou modelku.
Ty modré čtverečky pod tímto okénkem na úpravu textu jsou tady dlouho, nebo je to novinka? Nikdy jsem si toho nevšiml.

[14] je to smutné...taky souhlasím
Karel Vinický mejl Pátek 10. 02. 2012, 13.40

[3] Karel Jemelka: ano jsou to hrdinové!!!!!

[15] Mašínové
Tomáš mejl Sobota 15. 02. 2014, 13.32

Pro ty co bratři Mašiny nazývají vrahy mám jeden vzkaz… Kdo z vás je může v dnešni pohodové době soudit, kdo z vás zažil poválečné běsnění komunistického šmejdu, kdo z vás viděl jak komunisti vraždí, kradou a překrucují dějiny? Melete o nich nesmysly z teplíčka domova a nemáte jedinou představu co to bylo za dobu… Ale jen kdyby vám komanči něco ukradli nebo nedejbože někoho z vás zatkli… to by byla jiná… Takže prosím nechte si své názory radši pro sebe.

Vlad Pátek 7. 03. 2014, 19.45

to Jaraby – ty jsi magorrrrrr. To se neda jinak rict. IQ bublajiciho bahna a to ty mofety urazim…

Nelze přidávat nové komentáře.