Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Brusel - Solidarita žumpy

Okno do Evropy – Jozef Banáš

 

V utečeneckých libanonských a tureckých táborech vysílají propagandistické záběry z německých televizí, ukazujících, jak na nádraží v Mnichově uprchlíky nadšeně vítají a nabízejí jim balíčky s výrazným nápisem: German Migration Aid. Utečenci na Merkelovský zvací úsměv reagují balením toho nejnutnějšího a vyrážejí. Cíl – Německo, Merkelovský morální pilíř Evropy…

 

Zvací úsměv Merkel

Kdyby ministři vnitra s hlasováním o kvótách počkali pár dní, mohli je schválit přesně v den výročí Mnichovské zrady. Byl by to prazvláštní symbol vyjadřující pocity lidí – tentokrát však nejen v Česku, na Slovensku, v Rumunsku a v Maďarsku, ale v celé Evropě včetně Německa.

 

 

Český ministr vnitra Chovanec řekl slova zavánějící katastrofou: „Nebyli jsme vyslyšeni.“ František Šebej se kdesi vyjádřil, že Slovensko se v důsledku odmítání kvót dostalo v očích Evropy do špatného světla. Musím ho opravit. Do špatného světla jsme se dostali v očích prodejných politiků a novinářů, nikoli v očích drtivé většiny Evropanů.

Aby bylo jasné – jsme lidé a jsem přesvědčen, že každý Slovák je připraven uprchlíkům pomoci, pokud by tato pomoc jejich problém řešila. Pokud by to byli skutečně ti, kteří pomoc potřebují. Obávám se, že jejich hlasy a prosby se do médií nedostanou. Přesto se nebráníme uprchlíkům, ale nesmyslnému „řešení“ jejich situace. Kvóty takovým nesmyslným řešením jsou.

V Evropě započal chaos, který chtěl někdo vyvolat. Začala ho Merkelová pozváním uprchlíkům. Její slova o přátelské Evropě, která je přivítá s otevřenou a bezmeznou náručí, vyvolala v zoufalých lidech v libanonských či tureckých táborech naději. Máma Merkelová se s nimi fotografuje. Uprchlíci její slova a fotografie ve formě ememesek a emaily posílají domů a zvou k nám další a další. V táborech vysílají propagandistické záběry z německých televizí, ukazujících, jak na nádraží v Mnichově uprchlíky nadšeně vítají a nabízejí jim balíčky s výrazným nápisem: German Migration Aid. Utečenci na Merkelovský zvací úsměv reagují balením toho nejnutnějšího a vyrážejí. Cíl – Německo, Merkelovský morální pilíř Evropy.

Krutý konflikt s realitou

Ukazuje se však, že naděje je falešná, protože Evropa ani Německo nemají na bezmezný příliv uprchlíků mentální ani materiální kapacity. Zklamané a Merkelovou oklamané skupiny Syřanů sedí před maďarským ostnatým drátem a skandují: „Merkel, Merkel, Merkel.“ Někteří zoufalci narychlo napíší na cedulku: „Merkel, we love you, help us!“

 

 

Kancléřka podléhá svým vlastním dojmům a jde se o svém nenaplněném mateřském pudu přesvědčit mezi uprchlíky. Přichází do tábora v Heidenau, kde jí vítají na jedné straně natěšení uprchlíci na straně druhé rozzuření Němci. Křičí na ni slova podstatně hanlivější, než jaké používám pro označení evropských „lídrů“ já sám!

Nazývají ji kurvou a zrádkyní a křičí na ni, aby zalezla do své limuzíny a zmizela. Německé noviny to napíší, naše, přirozeně, nikoli. Merkelová se z tohoto šoku dlouho vzpamatovává. Začíná chápat, že uprchlíci ji sice milují, ale za kancléřku ji zvolili Němci. Můj německý přítel mě ujistil, že nálada mezi Němci je přesně opačná, jak o tom mluví jejich média. Zuří a stejně i dotčené národy Evropy. Český týdeník Reflex přináší na titulní straně fotografii Merkelové a Obamy s titulkem: Tito dva potápějí Evropu. Přesné a výstižné.

Konec Vyšegradu

Zuří i mnozí evropští politici, ale nakonec se pokořují. Poláci zradili Vyšegrad. Ten po včerejšku defakto skončil. Britská ministryně vnitra Theresa May prohlašovala, že Británie je ochotna pomáhat uprchlíkům, ale tím skutečným, žijícím v lágrech na Blízkém východě a ne těm, kteří „jsou dostatečně silní a bohatí, aby přišli do Evropy“. Navzdory silným řečem nakonec za kvóty hlasovala i ona.

 

 

Poláci dělali ramena a nakonec sklopili uši. Bůhví, kolik pohlavků a od koho v kuloárech dostali… Přehlasování menšiny oportunistickou většinou je diktát. Stejně nesmyslný, jako byl ten v Mnichově. Katastrofu pouze oddálil a oddaluje. Dohoda o povinném rozmístění 120 000 uprchlíků vyvolává úsměvný dojem, jakoby si Tusk s Merkelovou sedli za jednací stůl s pomyslným „představenstvem Pašeráci a. s. "a dohodli se:“ Vy nám dodáte 120 000 uprchlíků a my se o ně postaráme." Bez garance, že nám jich dodají ne 120 000, ale desetkrát, dvacetkrát, třicetkrát.., xkrát více.

Úředníci žijící v bublině bruselekého „dolce vita“ mluví o číslech, přičemž sami netuší, kolik uprchlíků je. Řekové je už vůbec nepočítají, ale s neskrývanou škodolibostí je posílají rovnou do Německa.

Vypadá to, jakoby si evropští ministři pustili do gatí před Merkelovou. Nemyslím si to. Pustili si do gatí před tím, kdo drží Merkelovou na šňůrkách jejích gatí. Zalekli se toho, kdo chce vyvolat v Evropě chaos a násilí způsobem odzkoušeným v Iráku, Libyi, Sýrii, Afghánistánu.

 

 

Chaos je totiž základním předpokladem toho, aby se pak pozvali „přátelské“ armády na dělání pořádku. V srpnu 1968 jsme si to vyzkoušeli. Zdá se, že evropským „lídrům“ zkušenost s vlastní okupací chybí. Přední americký komentátor Fareed Zakaria volá: „V uprchlické krizi nám Německo ukazuje skvělý způsob jak napravit svůj špatný obraz způsobený nacismem.“ V New York Times se objevuje titulek: „Bravo, Merkelová.“ Bílý dům se těší, Merkelová ukazuje velké srdce.

A Němci zuří

Římané říkali: „Jestli chceš protivníka oslabit, rozděl ho.“ Podařilo se. Evropa je po včerejšku rozdělena, první krok k jejímu zkáze byl proveden. Místo toho, aby se „lídři“ snažili ucpat díru s vytékající vodou, místo aby nahlas označili toho, kdo díru do vany v Libyi, Sýrii, Afghánistánu, Iráku udělal, hledají řešení, jak rozdělit neustále stoupající vodu. Pokud praskne vana, normální člověk zacpe díru, jen idiot vodu vítá a radostně ji shromažďuje.

Evropští „politici“ a média kritizují Orbána a Fica. Obyčejní lidé v Evropě jim však drží palce. Mluvil jsem v minulých dnech s Rakušany, Němci, Angličany i Rumuny, s lidmi, kterých se nikdo neptá a jejichž názory se do sprostituovaných médií nedostanou. Můj německý přítel je spolu s Němci, kteří si zachovali zdravý rozum, rozzlobený, protože opět Němce ponižují. A zase ve vlastní zemi a prostřednictvím vlastní kancléřky. Drží palce politikům, kteří neztratili smysl pro realitu.

 

 

Také se bojí nástupu extremistů, ať zleva, nebo zprava. Již dnes je v Rakousku najsilnejšľou stranou FPÖ, ve Francii není vyloučeno, že budoucí prezidentkou bude paní Le Pen. Pokud by se Fico nechoval tak, jak se chová, extremistické strany na Slovensku by také rostly. Stejně tak v Evropě. To je jasné každému kromě Merkelové a kolem ní poskakujících a podle jejích pokynů tančících trotlů. Merkelová dosáhla pravý opak. Připomněla Evropě německou aroganci. Němci začínají chápat, kam Merkelová vede jejich zemi a Evropu. Na distanc od vlastní kancléřky se pomalu vydává nejen její ministr vnitra de Maiziére – „Německo nemůže přijmout všechny uprchlíky z krizových oblastí“, ale i její nejsilnější a tradiční partner – CSU. Šéf křesťansko-sociální unie Seehofer, Merkelové nebere telefony.

Solidarita po bruselsku: Držte hubu a krok!

To, co říkají Kaliňák a Chovanec, že kvóty jsou přímou pozvánkou dalším, je jasné každému, jen ne idiotům v Bruselu a v Berlíně. Použil jsem tento výraz nedávno na označení současných evropských lídrů. Někteří mi vyčítali, že jsem nezdvořilý a arogantní. Kvótami nás tito komici o svém idiotizmu opět přesvědčili. Realistický politik je totiž ochoten znemožňovat se jen na hranice svých možností. Jsou však i tací, kteří jsou ochotni z různých důvodů se ztrapňovat až za hranice svých možností.

Merkelová s Tuskem nám ukázali, jak na to. Umím si dost dobře představit, že po hlasování přišel ten či onen ministr za Kaliňákem, omluvně ho poklepávali po rameni, ohlížeje se, aby ho nedejbože neviděli: "To, co děláte je v pořádku, ale nemohl jsem jinak, to víš, zavázala mě vláda..

V knize Dementi píšu: Politika je žumpa. Na rozdíl od hroznového moštu, ve kterém se nejhustší kal usazuje na dně, v žumpě je to naopak. Čím jdete výš, tím větší kusy nacházíte. Největší kusy jsou pěkně vzájemně pospojovány a zpečeny zcela nahoře. V Bruselu vznikla solidarita největších kusů. Pochopili jsme, co pod slovem solidarita rozumějí:

Držte hubu a krok!

 

 

My jsme si však pokrytectví a solidarity v držení hub a kroků užili vrchovatě. Takovou solidaritu jsme zrušili v listopadu 1989 cinkáním klíčů. Možná bude třeba klíče vytahovat opět. Budeme mít příležitost. V druhé polovině roku 2016 přebíráme předsednictví Evropské unie. Tedy, pokud bude v té době ještě komu předsedat…

autor Jozef Banáš, zpracovalo st@tll září 2015

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u vrchnosti tolik nepopulární, pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Jde především o Vaši budoucnost, tak nestůjte mimo

 

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 


««« Předchozí text: Muslimové a lidé Západu Následující text: Darfúr, islám, uprchlík - jak to se rýmuje? »»»

Atllanka | Středa 23. 09. 2015, 14.04 | Videa, Osobnosti, Fejetony | trvalý odkaz | vytisknout | 4573x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Nelze přidávat nové komentáře.