Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, rusáci, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Popraveni hladem

Genocida Ukrajinců 1932–1933

 

Motto: Peklo, v němž se Ukrajina ocitla na počátku třicátých let 20. století, nelze srovnat s ničím v ukrajinské ani světové historii.

Vzhledem k tomu, že o hladomoru v Ukrajině je u nás povědomost poměrně nízká, v dějepise především nás starší to rozhodně neučili, nabízíme faktografický článek, převzatý od ukrajinského velvyslanectví.

 

Popraveni hladem

Několik let před vypuknutím druhé světové války Stalin zorganizoval genocidu, která se počtem obětí vyrovnala holocaustu. Sovětský diktátor k tomu nepotřeboval koncentrační tábory ani plynové komory. Miliony lidí nechal jednoduše vyhladovět v jejich domovech.

O tom, že nešlo o náhodný důsledek iracionálně provedené kolektivizace, ale důmyslnou represi proti ukrajinskému lidu, svědčil zákaz cestování do jiných oblastí bez zvláštního povolení. Sovětská vláda vydávala tzv. vnitrostátní pasy, na které mohli Rusové cestovat mezi regiony bez omezení, ukrajinským zemědělcům ale tyto doklady vydány nebyly. Znamenalo to, že zůstali uvězněni mezi hranicemi svých okresů, bez špetky jídla a možnosti utéct do lépe zásobených měst.

 

 

Hladomor, který v letech 1932 a 1933 paralyzoval Ukrajinu, neměl v historii lidstva obdoby. Už jen proto, že ho nezpůsobilo špatné počasí, nýbrž lidský záměr. Lidé se snažili přežít na chlebu upečeném z bramborových slupek a žaludů, jedli domácí zvířata včetně koček, chytali hraboše na polích. Byly zaznamenány i případy, kdy se uchýlili ke kanibalismu. Nic ale nepomohlo. Odhaduje se, že hladomoru na Ukrajině podlehlo něco mezi 4 a 10 miliony lidí.

Odhady nabízejí tak velké číselné rozpětí z důvodu, že se s počty zemřelých různě čachrovalo. Úmrtí dětí do jednoho roku například nebyla ze zákona zaznamenávána vůbec. Otázkou také zůstává, zda do statistiky započítat pouze osoby, jež zemřely přímo na hlad a nemoci z podvýživy, nebo i oběti nepřímé, například sebevrahy, kteří si sáhli na život z všudypřítomné beznaděje.

Proč se Stalin v roce 1932 rozhodl vyhubit obyvatelstvo Ukrajiny? Jedním z důvodů byla skutečnost, že Ukrajina byla místem, kde vznikaly vzpoury proti násilné ruské kolektivizaci.

 

 

Celá produkce ze státem zabrané půdy měla být spravedlivě přerozdělena mezi veškerý sovětský lid. Paradoxně se ale nedostalo na tu část obyvatel, která na polích do úmoru osobně pracovala. Stalinovi nestačilo zabrat rolníkům půdu. Potřeboval se jich rovnou i zbavit, aby se proti kolektivizaci nebouřili. Nejvíce odporu se tradičně koncentrovalo na Ukrajině.

Plán byl drasticky prostý: ukrajinským kolchozům byly zvýšeny plány takovým způsobem, aby je nebylo možné splnit. Z 25 000 družstev jim dokázalo vyhovět jen 1500. Ostatní čekaly sankce, v jejichž důsledku bylo veškeré místní obilí zabaveno a odvezeno. Ve vesnicích nezbyly žádné potraviny.

 

Zákon Pěti klásků

Aby byla zavedena úplná státní kontrola nad soukromými hospodářstvími, byl na Ukrajině vyhlášen proces kolektivizace. Individuální hospodářství se měla spojit do státem kontrolované kolektivní farmy. Většina ukrajinských rolníků kladla kolektivizaci odpor. Režim na to odpověděl zahájením kampaně proti rolníkům, mezi nimiž bylo v té době více než 80 % Ukrajinců.

V srpnu roku 1932 vešel v SSSR v platnost soubor nařízení známý pod lidovým názvem zákon pěti klásků. Mimo jiné ustanovil, že kdokoli přistižený při krádeži plodin vypěstovaných na kolektivním poli může být zastřelen nebo uvězněn, byť by to bylo jen dítě. Na začátku roku 1933 už bylo za tento „zločin“ souzeno přes 54 tisíc lidí, z nichž dvě tisícovky skončily na popravišti.

 

 

Stalin použil kruté represe a uměle vyvolaný hladomor, aby demonstroval svou bezprostřední moc na Ukrajině. Jakékoli plány Ukrajinců na autonomii nebo nezávislou republiku byly tak zmařeny. Měly být zlikvidovány také veškeré projevy těchto tužeb: ukrajinský jazyk, ukrajinská kultura, historie i ukrajinská inteligence.

Bolševický režim se rozhodl, že prostřednictvím hladu srazí ukrajinský národ na kolena a na hrobech milionů mrtvých ho donutí začít budovat „komunismus.

Nařízením centrální sovětské vlády, lidově zvaným zákon pěti klásků, se zakazoval jakýkoliv obchod v zemědělských oblastech, pozastaveno bylo zásobování vesnic potravinami. Pobytem v gulagu, deseti lety vězení nebo smrtí zastřelením se trestalo jakékoliv použití obilí.

Do té doby soběstačným rolníkům bylo zabavováno nejen obilí, ale i dobytek, mouka, zelenina či osivo na příští rok. Lidi zatýkali za několik klásků sebraných na poli. Právě proto se tomuto zákonu mezi lidmi říkalo zákon o pěti kláscích.

Na polích Ukrajiny vyrostly strážní věže. NKVD z Ukrajiny vyvezla veškerá hospodářská zvířata a prakticky všechny potraviny.

 

 

Od ledna 1933 byla území Sovětské Ukrajiny a Kubáně, v němž převažovalo ukrajinské obyvatelstvo, obklíčena vojenskými jednotkami, aby se zabránilo odchodu rolníků hledajících potravu do jiných částí Sovětského svazu.

Platil zákaz prodeje vlakových jízdenek Ukrajincům. Pozemní komunikace byly zataraseny speciálními policejními oddíly a místními aktivisty. Vstup do země byl možný jenom na zvláštní povolení. Překročení tohoto nařízení se trestalo zastřelením.

Hladomorem byly nejvíce postiženy dnešní Poltavská, Sumská, Charkovská, Čerkaská, Kyjevská a Žytomyrská oblast. Každou minutu tehdy na Ukrajině umíralo hlady sedmnáct lidí, tisíc každou hodinu, takřka dvacet pět tisíc lidí denně.

Cynismus Stalinova zločinu nelze pochopit lidským rozumem: starobylý národ zemědělců byl likvidován uměle vyvolaným hladomorem.

 

 

Zlato z domácností musí být shromážděno!

Hlad na Ukrajině v létech 1932–33 nebyl jen největší genocidou v historii, ale také největším a nejefektivnějším okrádáním lidí.

V době hladomoru působilo v sovětské Ukrajině 252 provozoven tzv. Torgsinu. Hladovějící rolníci byli jejich převládajícími klienty, za zlaté a stříbrné výrobky (zejména křížky, prstýnky, náušnice apod.) dostávali tzv. výměnné kupony.

Byla to neuvěřitelná těžba zlata, zlatá horečka po komunisty, kdy samy oběti přinášely své ukryté rodinné poklady dobyvatelům. Jen když to pomůže oddálit smrt hladem. A možná i přežít.

Jeden z přeživších stalinského hladomoru se zeptal své matky, jak se tehdy jejich rodina vlastně dokázala zachránit. Ukázalo, že pouze díky sedmi masivním zlatým předmětům vysoké rizosti (999) a hodnoty, které jim ještě za carského Ruska daroval dědeček, šlechtic Kiričenko, kapitán lodi dálnovýchodního loďstva. Odevzdáním této památky jejího otce (kromě dalších nemála peněz) v tzv. torgzinu babička zachránila život rodině a mnoha obyvatelům vesnice Monastyryšče v Ičňjanském okrese Černihivské oblasti. Zbytek vesnice vymřel.

 

 

Automaticky vznikla otázka: kolik takového kapitálu vymetlo koště komunistického hladomoru z Ukrajiny? Abychom získali podrobnější informace, navštívili jsme mnoho knihoven a obtěžovali několik profesorů.

Torgsiny, od slovního spojení „torgovlja s inostrancami“, tedy obchodování s cizinci, se v době hladomoru staly jedinou sítí státního obchodu, kde si obyvatelstvo mohlo koupit ty nejpotřebnější potraviny. Platilo se ale pouze drahými kovy nebo valutami.

Formálně tato celounijní kancelář vznikla v létě 1930 pod Lidovým komisariátem pro zahraniční obchod. Na Ukrajině však obchody torgsinu začaly aktivně fungovat až od ledna 1932 a v praxi nikoliv s cizinci, ale s hladovějícími rolníky.

Vyhlášku o zřízení Celoukrajinské kanceláře torgsinu schválilo Ukrajinské ekonomické shromáždění při Radě národních komisařů USSR 29. června 1932. Experti poukazovali zejména na to, že mobilizace efektivních valut uvnitř země sehraje kolosální roli a že domácí zlato je nezbytné prostřednictvím systému „torgsin“ odebrat a nasměrovat na službu zájmům proletářského státu.

 

Jsou tato data a směrnice náhodné?

Srovnali jsme čas a obsah různých rezolucí a dalších dokumentů o organizačním rozšíření sítě torgsinu na Ukrajině s vyhláškami strany o organizaci genocidy hladomorem (o zvýšení produkce obilovin, o „třech kláscích“, o zamezení jakéhokoli obchodu s produkty v obcích, o boji proti „sabotérům“ atd.). A byli jsme zděšeni. Uvedené dokumenty vyšly ve stejné době a jednaly koordinovaně a synchronně.

 

V zásadě šlo o následující:

  • strana sebere obyvatelům ukrajinských vesnic veškeré obilí
  • torgsin jim odebere veškeré zlato a peníze
  • ale udělejme to tak, aby „chochli“ (hanlivé ruské označení pro Ukrajince) stejně nepřežili.

Výměnou za zlato dostávali zemědělci lístky na produkty (tzv. bony), od roku 1933 – tzv. výplatní knížky, které se poté vyměňovaly za výrobky (zejména za chleba, pozn. překl.). Tento proces byl často zpožděn až o dva měsíce a nikdo nebyl schopen poukázky nebo výplatní knížky uplatnit.

Existoval dokonce tajný pokyn: „neslibujte kupujícím, že produkty získají rychle.“ Očití svědci dokládají, že případy úmrtí v kilometrových frontách na chleba či bezprostředně po jeho získání byly masové.

Hladové vesničany u obchodů torgsinu často kontrolovali pracovníci GPU (Státní politické správy, tedy tajné policie). „Majitelům zlata“ odebírali zakoupený chléb a zavírali je do vězení. Nebo lidi „jen tak“ prostě vyháněli či zavírali, aby se postarali o jejich zaručenou likvidaci.

 

 

Sovětská vláda tak za pomoci systému „Torgsinů“ v roce 1932 odebrala obyvatelům Ukrajiny 21 tun zlata a 18,5 tun stříbra a v roce 1933 dalších 44,9 tun zlata a 1420,5 tun stříbra.

Hladomor v letech 1932–1933 nebyl způsoben neúrodou anii suchem. Kromě jiného to potvrzuje i skutečnost, že lihovary běžely na plný výkon a zpracovávaly nejkvalitnější obilí na líh za účelem exportu.

V době, kdy na Ukrajině řádil hlad, export obilí rostl: zatímco v roce 1929 činil 0,26 milionů tun, v roce 1932 bylo vyvezeno 5,18 milionů tun obilí a v roce 1933 1,76 milionů tun. Přitom 2 miliony tun obilí by stačilo k nasycení 10 milionů hladovějících lidí po dobu jednoho roku.

 

SSSR popíral hladomor

SSSR popíral hladomor před světovou veřejností a odmítal humanitární pomoc nabídnutou jinými zeměmi a mezinárodními dobročinnými organizacemi. To je další nepopiratelný důkaz skutečnosti, že hladomor byl uměle vyvolán.

 

 

Zatímco Sovětský svaz vyvážel obilí a odmítal humanitární pomoc nabízenou jinými zeměmi, západní vlády věděly o hladomoru, ale jejich postoj byl následující:

  • Je pravda, že máme, samozřejmě, určité informace o hladu na jihu Ruska, jejž potvrzují zprávy, které se objevily v tisku… Nechceme je však zveřejnit, neboť by to urazilo sovětskou vládu a poškodilo by to naše vztahy s ní. Úryvek z dokumentu Ministerstva zahraničí Velké Británie.

Takové známé osobnosti jako spisovatel George Bernard Shaw a francouzský předseda vlády Édouard Herriot po návratu domů z cesty do Sovětského svazu, jež byla detailně naplánována Stalinovým režimem, nadšeně vyprávěly o sovětských úspěších, o spokojených a sytých venkovanech… skutečnost zde

 

Charkov – fronta u obchodu vydávajícího mouku a kroupy za Torgsiny

 

Tak či onak, počet obětí ukrajinského hladomoru se blížil počtu Židů zavražděných nacistickým režimem během druhé světové války. Stalinovi ovšem k této genocidě stačily necelé dva roky.

Podle vědeckých výpočtů činila střední délka života Ukrajinců v roce 1933 pouhých 7,3 let u mužů a 10,9 u žen. Zjednodušeně řečeno, lidé na Ukrajině se v té době v průměru dožívali pouhých 9 let. K této hrůzné statistice napomohl fakt, že hladu podléhaly zejména malé děti.

 

 

Druhou nejvíce ohroženou skupinu tvořili dospělí muži, kteří se snažili obstarat pro rodinu jídlo všemi možnými způsoby a často za to zaplatili životem. Například byli zastřeleni při pokusu ukrást zabavené plodiny, které při dlouhém čekání na odvoz do Moskvy začínaly na nádraží zahnívat…

 

Ukrajina hladomor v letech 1932–33 oficiálně prohlásila za akt genocidy

Takto jej také chápe dalších šestnáct států (Austrálie, Vatikán, Gruzie, Ekvádor, Estonsko, Kanada, Kolumbie, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Mexiko, Paraguay, Peru, Polsko, Portugalsko a USA). Co se týče České republiky, bylo přijato usnesení Poslanecké sněmovny u příležitosti 75. výročí hladomoru, které hladomor prohlašuje za trestný čin stalinistického režimu.

 

 

Každoročně si lidé poslední sobotu v listopadu na Ukrajině připomínají miliony obětí hladomoru. Po celé Ukrajině jsou zapalovány spousty svíček, aby byla uctěna památka nevinných obětí uměle vyvolaného hladomoru.

Volně dle zdroje My a Ukrajina

Související texty

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

Nezapomeňte také navštívit náš archiv textů

 


««« Předchozí text: Donbas, Andělé, Azov a Sparta Následující text: Nedovolme další srpen 1968 »»»

Atllanka | Neděle 29. 05. 2022, 20.29 | Česko, Politika, Videa | trvalý odkaz | vytisknout | 1828x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jsem robot?