Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, socani, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka…

… Starší aktuality

Kupředu levá

Rudou barvou dneska září, sedmička v mém kalendáři…

Motto: Jo to tenkrát byly časy, máslo bylo za deset a za korunu už byla plná čepice buráků! A deset deka salámu? To bylo ňákýho salámu!

Ale dnes? Jen samý kecání, žádný pořádný schůzování a jak kdysi řekl Karel Havlíček Borovský: Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil!

Mrkněte se s námi do minulosti ať víte, co Vás čeká, až konečně zvízězí zase ta naše Rudá Pirátostrana plná kleriků a anarchistů a všechny společně nás zase zotročí a ožebračí… Na úvod chvilka poezie:

Sedmý listopad v Moskvě: Samuil Maršak – Jiří V. Svoboda

Rudou barvou dneska září sedmička v mém kalendáři. Podívej se oknem: všude v ulicích je všechno rudé. Každé okno, každá střecha jako by dnes hořela. Tam, kde jindy tramvaj spěchá, kapela jde zvesela. Celá země i my děti velký svátek máme dnes, rudý balonek můj letí, přímo k obloze se vznes'.

Kupředu levá!

A nyní si přečtěme, proč Karel Čapek nechtěl být komunistou, jak prozíravě viděl bolševikům do karet a jaké měl v podstatě štěstí, že stačil zemřít dříve (narozdíl od svého bratra Josefa, kterého fašisté umučili) než rudé novinářské hyeny předali seznamy svých nepřátel hitlerovcům.

Karel Čapek – Proč nejsem komunistou

Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc. Chudoba, hlad, nezaměstnanost nejsou mu nesnesitelnou bolestí a hanbou, nýbrž rezervou temných sil, kvasící hromadou zuřivosti a odporu.

Nemohu býti komunistou, protože jeho morálka není morálka pomoci. Protože, káže odstranění společenského řádu a nikoli odstranění společenského zlořádu, jímž je bída. Protože, chce-li vůbec pomoci chudým, činí to podmínečně: nejprve musíme vládnout, a pak (snad) na vás dojde. Pohříchu ani tato podmínečná spása není textově zaručena.

Nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jejich zvláštní pochmurnost. Čím hůře, tím lépe; porazí-li cyklista hluchou babičku, je to důkaz zpuchřelosti dnešního řádu; strčí-li dělník prst do koleček stroje, nerozmačkají mu jeho ubohý prst kolečka, nýbrž měšťáci, a k tomu ještě s krvežíznivou rozkoší. Srdce všech lidí, kteří z těch či oněch osobních příčin nejsou komunisty, jsou zhovadilá a hnusná jako vřed; není dobrého chlupu na celém dnešním řádu; co je, je špatné.

V jedné baladě praví Jiří Wolker: „Nejhlouběji v tvém srdci, Chudý, vidím nenávist.“ Je to strašlivé slovo, ale zvláštní je, že je docela nesprávné. Na dně srdcí chudých lidí je spíše podivuhodná a překrásná veselost. Dělník u stroje si daleko chutěji zašprýmuje nežli fabrikant nebo ředitel továrny; zedníci na stavbě užijí víc legrace než stavitel nebo domácí pán, a zpívá-li někdo v domácnosti, je to rozhodně spíše služka drhnoucí podlahu nežli její paní. Takzvaný proletář je od přírody nakloněn téměř radostnému a dětskému pojímání života; komunistický pesimism a zasmušilá nenávist jsou do něho uměle pumpovány, a k tomu ještě nečistými troubami. Tento import zoufalé pochmurnosti se nazývá „výchova mas k revolučnosti“ nebo „posilování třídního vědomí“. Chudému, který má tak málo, berou ještě primitivní radost ze života; to je první splátka na budoucí lepší svět.

Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu; lékařská diagnóza by řekla, že je to patologický negativismus. Stane-li, se člověk masou, snad je snáze přístupen; této nákaze; ale v privátním životě s tím nelze vyjít. Postavte se na chvilku vedle žebráka na rohu ulice; všimněte si, kdo z chodců nejspíš vy špulí z kapsy ten šestáček; jsou to v sedmi případech z desíti lidé, kteří sami se pohybují na mezi chudoby; ostatní tři případy jsou ženské. Z tohoto faktu by komunista pravděpodobně vysoudil, že buržoa má tvrdé srdce; já však z toho vysuzuji něco krásnějšího, totiž že proletář má většinou měkké srdce a je v gruntu nakloněn vlídnosti, lásce a obětavosti. Komunismus se svou třídní nenávistí a vzteklostí chce z tohoto člověka učiniti canaille; takového ponížení si chudý člověk nezasluhuje…

Celé znění si přečtěte zde

A trocha rudé poezie snad nikoho nezabije

st@tll 2010

Související texty:

Upozornění redakce:

Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také: