Atllanka

8.5.2008: Klikněte vlevo na Vyhledávání a zadejte co hledáte, např.: Mašínové, islám, rusáci, atd. Nížeji se Vám zobrazí texty slovo obsahující. Rozklikněte a vyberte si článek. Hezký den, přeje Atllanka… :) … Starší aktuality

Kasparov: do EU přijměme Ukrajinu

Západ dnes platí daň za svou zbabělost

 

Motto: Obrovské masy lidí mnohem snáze uvěří velké lži než malé - Adolf Hitler alias Vladimír Putin

 

Garry Kasparov v Rádiu Svoboda

Michail Sokolov: Dnes je s námi Garry Kasparov, spoluzakladatel Fóra Svobodné Rusko, člen Protiválečného výboru a mistr světa v šachu.

Několik slov k událostem posledních dní. Od zahájení útoku na Ukrajinu uplynuly dva měsíce, je 61. den války. Pokusy ruských jednotek zaútočit na ukrajinskou frontu v Donbasu pokračují. Rusko odmítlo návrhy na vyhlášení humanitárního velikonočního příměří. Byl proveden raketový úder na Oděsu. Osm lidí bylo zabito a 18 zraněno. Hoří ropný sklad v Brjansku. V Rize se konalo velké protiválečné shromáždění místních rusky mluvících obyvatel. Ve Francii 24. dubna skončilo druhé kolo prezidentských voleb znovuzvolením Emmanuela Macrona.

 

 

Michail Sokolov: Mohl byste mi popsat, co si myslíte o výsledcích francouzských prezidentských voleb?

Garry Kasparov: Bylo to čekávané. Zdá se mi, že před začátkem druhého kola se mělo diskutovat pouze o tom, kolik procent získá Macron. A on získal dokonce více, než ukazovaly průzkumy veřejného mínění. Obvykle si pravicoví populisté vedou lépe, než jim předpovídají průzkumy, ale tentokrát tomu bylo naopak.

Myslím si, že proti Marine Le Penové hrál i efekt ukrajinské války, protože ti voliči, kteří ji přece jenom v posledních dvou týdnech nepodpořili, se podle mě nemohli smířit s jejím postojem k Putinovi po těch hrůzách a nočních můrách, po zločinech, které ruská armáda spáchala na Ukrajině, a které lze teď doslova vidět v přímém přenosu. Řekl bych, že mnoho z nich nepřišlo k volbám.

Nebylo to žádné překvapení, opakuji, nebylo to žádné překvapení. Připomeňme si jen, že v prvním kole prezidentských voleb získali tři otevřeně proputinovští kandidáti – Le Penová, Melanchon, ten ultralevičák, a ještě pravicovější Zemour – dohromady 52 %.

Je to poměrně znepokojivý signál, který ukazuje, že ve Francii Putinova propaganda, která nerušeně fungovala po mnoho let, dosáhla určitého úspěchu. Až teprve nyní začínají ty noční můry z ukrajinské války pozvolna měnit zažitý obraz v myslích průměrného Francouze.

 

Michail Sokolov: Do jaké míry se podle vás Evropě podařilo odmítnout myšlenku spolupráce s putinismem? Touto nemocí pravděpodobně není nakažena jen samotná Francie?

Garry Kasparov: Tento virus se rozšířil po celé Evropě a bohužel pronikl i do Ameriky. V Evropě od Rigy po Londýn, od Osla po Madrid, byl Putin po mnoho let vnímán jako zcela normální partner pro jednání. Myslím tím legitimní, a ani dnes nechtějí jeho legitimitu mnozí popřít.

Ano, náznaky tu samozřejmě byly, ale Evropa se ke všemu stavěla velmi laxně, přesto, že Putinova historie byla plná vražd, agresivity a nejrůznějších zločinů a sahá až k samému počátku jeho vlády.

A když nyní odsuzujeme bombardování civilních cílů, tak stejné bombardování bylo odrazovým můstkem pro Putinův skok k moci – obrázky Grozného v roce 2000 se nijak neliší od obrázků Aleppa v roce 2016 nebo samozřejmě od obrázků z Mariupolu dnes. Putin měl svou otřesně hrůznou historii, kterou Evropa však raději ignorovala. Nyní se zdá, že situace je dramaticky jiná, a zřejmě dochází k velké kumulaci vědomí lidí.

Myslím, že válka, kterou Putin rozpoutal doslova v centru Evropy, udělala za tímto kolaborantstvím tlustou čáru. Velmi dobře chápeme, že Scholz by rád pokračoval v politice Schroedera a Angely Merkelové, ale nemůže tak učinit, i když všemožně zpomaluje transfer zbraní na Ukrajinu a dělá vše pro to, aby minimalizoval zapojení Německa do této války, která by měla, jak všichni chápeme, skončit ukrajinským vítězstvím, aby se udělala čára za nekonečným seznamem Putinových zločinů.

Také Macron se mění pod vlivem veřejného mínění. Ačkoli víme, že Francie spolu s Německem prodávala Rusku zbraně i po roce 2014, o dalších kontaktech ani nemluvě, a zbraně se prodávaly i přes existenci sankcí.

Nyní se dokonce střetáváme s Rakouskem. Po cestě rakouského premiéra do Moskvy Rakousko náhle oznámilo, že je proti vstupu Ukrajiny do EU. Zvolil bych kardinální cestu – vykopnout Rakousko z Evropské unie, a místo něj přijmout Ukrajinu. Lidé musí být zodpovědní za svá slova. Je pro mě nepřijatelné mluvit s některými evropskými politiky, kteří se snaží předstírat, že se jich to netýká.

Putinův plán na ovládnutí Ukrajiny je výsledkem dlouholetého spolčování. Putin by nikdy nezaútočil na Ukrajinu, kdyby si nebyl jistý, že mu to projde. Dnešní válka je důsledkem Putinovy víry ve vlastní beztrestnost, která se v něm hromadila po celá léta. Skutečnost, že Západ, zejména Evropa, spolkl anexi Krymu, byla pro Putina signálem, že si může dovolit téměř cokoli.

Myslím, že dnešní válka, a cena, kterou za ni Ukrajina platí, je strašlivá cena za tento kolaborantismus, a mělo by to Evropany přimět podívat se na sebe do zrcadla a uvědomit si svou roli v tom, jak to fašistické monstrum v Rusku nechali vyrůst.

Přestaňte tedy mluvit o tom, že Evropa bude muset zaplatit vysokou cenu, že se zvýší ceny plynu a že nastanou hospodářské problémy. Ano, bude tomu tak, ale to neznamená, že budou kvůli naší neochotě uskrovnit se, zabíjeni lidé. Samozřejmě budete muset platit více peněz, protože jste spoustu let chtěli žít pohodlně, a mnoho let jste se proto nestarali o to, co dělá Putin.

 

 

Domnívám se, že dnes je potřeba vyžadovat od evropských politiků co nejpřísněji odpovědi na spoustu věcí.

Chci například vědět, proč dosud nebylo zahájeno trestní řízení proti nacistickému kolaborantovi Gerhardu Schroederovi.

Rád bych také věděl, zda německý prezident Steinmeier, další Putinův komplic, jedná se Schroederem a kancléřem Scholzem. Rád bych viděl přepisy těchto rozhovorů, o čem jsou, proč Scholz brání dodávkám zbraní na Ukrajinu, všechny klame, a dokonce blokuje německou MIC, která byla ochotna tak učinit.

Seznam těchto podivně se chovajících politiků je dost dlouhý. Naštěstí, opakuji, naštěstí dnes už o všem nerozhodují. Ať si Scholz říká, co chce, situace se změnila: Anglie, Amerika, samozřejmě Polsko, pobaltské země, severské země, Švédsko, Finsko, Norsko – ti všichni se aktivně podílejí na vyzbrojování Ukrajiny, pomáhají Ukrajině.

Proto se proces změny geopolitické a strategické situace na východě Evropy ubírá správným směrem a je nevyhnutelný. Nicméně tyto příběhy nebude možné pohřbít, nebude možné ignorovat skutečnost, že Putinův fašismus nevyrostl ze vzduchu – naopak, je to výsledek více než dvacetiletého otevřeného kupčení a kolaborantství s Ruskem v Evropě.

Mikhail Sokolov: Vraťme se o pár měsíců zpět. Chtěl jsem se zeptat na Putinovo rozhodnutí jít do války. Koneckonců, mnoho lidí vycházelo z racionálních výpočtů, že nedojde k agresi v plném rozsahu, že mohou existovat některé samostatné akce, nátlak a tak dále. Co nakonec změnilo tuto situaci ve vojenskou operaci ruské armády v plnohodnotnou válku?

Garry Kasparov: Slyšel jsem, pokud jsem to dobře pochopil, větu – nebude to v plném rozsahu, ale budou to samostatné akce. Mohl byste upřesnit, co si ti mnozí lidé představují pod pojmem „individuální akce“?

 

Michail Sokolov: Například někteří analytici blízcí Kremlu měli na mysli, že operace bude probíhat pouze v Donbasu. To znamená, že dojde k malé válce, ne k velké válce s pokusem o dobytí Kyjeva, ale k malé válce.

Garry Kasparov: Promiňte, ale nerozumím tomu, co je to „malá válka“. Válka je válka, válka je zabíjení lidí. Mluvíme o tom, že někteří analytici v Kremlu, mimochodem nejsou jenom v Kremlu, jsou i v Evropě i na této straně oceánu, kde jsem teď já, o tom určitě také přemýšleli. Mnozí byli navíc ochotni tu „malou válku“ spolknout.

 

 

A já se ptám, co je to „malá válka“? Jde o zabrání ukrajinského území, dalšího území, koridoru na Krym, ale bez útoků na Kyjev, Charkov nebo dokonce Lvov daleko na západě. Přesně proto si Putin myslel, že si může dělat, co chce. Protože samotná myšlenka „malé války“ byla přijata. Ano, může mít svou „malou válku“ a Putin to dokáže. Možná je to pro Ukrajinu dokonce nejlepší možnost – na něco přistoupit, udělat nějaké ústupky, aby se Putin uklidnil.

Kolikrát ještě budeme opakovat tento nesmysl? Nejde už jen o zkušenost z druhé světové války, která začala právě proto, že si Evropa myslela, že může pacifikovat jednoho diktátora a ignorovat banditismus jiného, mluvím samozřejmě o Hitlerovi a Stalinovi.

S Putinem však byla situace jasnější. Pro Putina je likvidace Ukrajiny od roku 2014 pevnou myšlenkou. I když je zřejmé, že se mu tato myšlenka honila hlavou už dříve. Putin, stejně jako všichni diktátoři, byl ve svých myšlenkách poměrně otevřený.

Jeho pohled se vejde do několika jeho vlastních frází: neexistují žádní bývalí důstojníci KGB – to bylo v roce 1999, než se stal prezidentem. Známá a mnohokrát opakovaná je věta, že rozpad Sovětského svazu byl největší geopolitickou katastrofou dvacátého století. Mimochodem, jedním z jeho prvních kroků ve funkci prezidenta bylo obnovení sovětské hymny, což také svědčí o tom, co měl na mysli.

Ale hlavní věta nebo spíše Putinův projev zazněl v roce 2007, tedy před 15 lety, na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kdy otevřeně řekl celému civilizovanému světu a všem lídrům, kteří tam byli, že Rusko považuje za nutné vrátit se do sfér vlivu.

Rád bych vám připomněl, že se jedná přesně o jazyk ze smlouvy Molotov-Ribbentrop, tedy o stejný jazyk, který Stalin a Hitler použili k rozdělení Evropy. Putin přesně naznačil, že by se NATO mělo vrátit k linii z roku 1997. To znamená, že se jednalo o zprávu NATO v prostém textu, morseovkou předávanou bez šifry.

Reakce byla nulová. V následujícím roce došlo k útoku na Gruzii, Gruzie usilovala o členství v NATO. Po útoku na Gruzii jsem napsal článek do Wall Street Journalu, že Ukrajina bude další na řadě. Na otázku, proč jsem dospěl k tomuto závěru, jsem odpověděl, že jsem se podíval na mapu.

 

 

A konečně rok 2014, anexe Krymu – to byl v tomto případě test reakce Západu. Nebyla žádná reakce. Putin se už tehdy snažil vytvořit „Novorossii“, vzpomínám si na mapy, které byly zveřejněny v Rusku, od Luhanska po Oděsu, čímž fakticky odřízl Ukrajinu od Azovského a Černého moře. Ale tehdy to ještě nefungovalo.

Od roku 2014 veškerá ruská propaganda neustále tvrdila, že Ukrajina je zkrachovalý stát, že Ukrajina je historické nedorozumění, což je do jisté míry návrat k proslulé Molotovově větě z roku 1939 po rozdělení Polska, že Polsko, to ošklivé dítě Versailleské smlouvy, přestalo existovat. Pro Putina je Ukrajina také ošklivým dítětem Bělověžského spolku, jak se mu jeví. Takže pro mě byla otázka Putinova konečného útoku na Ukrajinu jen otázkou času.

Zarazilo mě, že mnoho lidí se na mobilizaci ruské armády, na 200 tisícové uskupení vojsk, které obklíčilo Ukrajinu i z Běloruska a na přesun části Tichomořské flotily do Černého moře, dívalo jako na pouhý Putinův pokus někoho zastrašit. Putin má podle nich jen cvičení. Z jeho pohledu mu to prostě muselo vyjít.

Putinův plán byl neskutečně jednoduchý: za tři nebo čtyři dny dobýt Kyjev, pak Janukovyče nebo nějakou jinou loutku svézt v tanku, jako Babraka Karmala v Afghánistánu, a je to, Zelenskyj uteče. Existují jen malá ohniska odporu. Západ zahájí jednání.

Tragické je, že Putinova kalkulace byla naprosto správná, Západ ustupuje vyjednávání a snaží se zachránit, co se zachránit dá. Zbabělí zkorumpovaní západní politici se báli jakéhokoli konfliktu, a proto jste před válkou slyšeli řeči: Afghánistán, Vietnam, je to partyzánská válka.

Americký vojenský establishment a zpravodajská komunita shodně tvrdily, že válka bude trvat čtyři dny, Kyjev padne do 96 hodin a není třeba dodávat Ukrajině zbraně, protože ukrajinská armáda se během několika dní zhroutí. S tím Putin počítal. Je překvapivé, že se jeho odhady shodovaly i s odhady Američanů.

Michail Sokolov: A co se v tomto plánu pokazilo, proč se z něj stal nakonec hazard?

Garry Kasparov: Je to velký hrdinný příběh, protože diktátoři nikdy nepochopí, že svobodní lidé bojují jinak. Je paradoxní, že to tentokrát nepochopil nejen diktátor v Kremlu, ale ani představitelé svobodného světa. Zřejmě už jsou zlenivělí. Prostě jim tolik záleží na minimalizaci jakéhokoli rizika, že si nedokážou představit, že by Ukrajinci byli ochotni zemřít za svou zem.

Vše zmařil hrdinný odpor Ukrajiny a rozhodnutí prezidenta Zelenského zůstat v Kyjevě. V učebnicích dějepisu bude tento okamžik uveden jako srovnatelný s některým ze slavných Churchillových projevů, například 4. června 1940 nebo 28. května – projevy, které změnily světové dějiny, protože inspirovaly lidi, podnítily je k odporu. Zelenského rozhodnutí zůstat, skutečnost, že odmítl zdvořilou nabídku Američanů na evakuaci, sehrálo klíčovou roli v mobilizaci všech Ukrajinců.

Jakmile se ukázalo, že se plán zvrtl a že do čtyř dnů nebude možné do Kyjeva vstoupit, Putin odhodil všechny masky. Pokud se v prvních dnech války ruská vojska vyhýbala útokům na obytné cíle, byť došlo k nějakým incidentům, ale ještě zjevně nešlo o plán spálené země, pak se pátý den války všechno doslova vrátilo k algoritmu Grozného a Aleppa.

 

Vsuvka redakce: Krvavý Chomout

Dokument byl natočen v dubnu 1995 v okupovaném Čečensku a zobrazuje nevídané utrpení nevinných civilistů. Snímek začíná připomínkou protirežimních rebelií v Novočerkassu (Chruščovův masakr v 60. letech) a končí záběry ze současného Ingušska a Dagestánu, potenciálních cílů ruské agrese.

Nejotřesnější záběry natočil štáb ve vesnici Samaški, kde ruská armáda trestala za údajný odpor znásilňováním, rabováním a upalováním. Pokusy o kontakt se samotnými ruskými vojáky vesměs selhaly, na kameru nechtěli vypovídat. Dokument rovněž zpochybňuje mýtus prezidenta Džochara Dudajeva, o kterém jsou všichni přesvědčeni, že svůj národ zradil. Tato přímá reportáž z místa genocidy koriguje oficiální propagandu ruských médií.


 

Kasparov pokračuje: Došlo k bezhlavému bombardování měst, vesnic, k necílenému raketovému ostřelování čehokoli, ke střelbě do civilistů, a k ničení všeho až do totálního zdecimování a porobení. To je to, co Putin umí nejlépe a Putin si byl opět jistý, že to vyjde. A Západ opět prokázal zbabělost, když odmítl uzavřít nebe nad Ukrajinou.

První měsíc války Ukrajina sice dostala nějaké zbraně, samozřejmě nelze podceňovat dodávky protitankových zbraní a stingerů, které Ukrajině pomohly. Přesto se však Západ domníval, že je to jen agónie ukrajinské armády, která nebude schopna tento masivní ruský útok odrazit. Ale najednou se ukázalo, že by to šlo. A od této chvíle se věci začali měnit.

Když je zřejmé, že blitzkrieg selhal, Putin začne stahovat vojska ze severu, protože mu hrozí obklíčení. Je rovněž vidět, jak se Lukašenko, (který se nejprve choval jako kdysi sup Mussolini, kterému když bylo jasné, že je Francie odsouzena k zániku, a v roce 1940 došlo k německém průlomu v Ardenách, vstoupil do války po boku Hitlera), třese na zapojení do války na Putinově straně.

A najednou bylo jasné, že tato válka pro něj skončí tragicky, protože ruská armáda se zastavila, situace je kritická, a zapojení Běloruska do války na tomto úseku fronty by mohlo vést k tomu, že by se vše zvrátilo. Neví se totiž, na koho by běloruský voják střílel, kdyby došlo na skutečné boje.

A Západ se začíná konečně chovat jinak. Po třech nebo čtyřech týdnech od začátku války dojde k průlomu.

Nyní vidíme, že i Macron, který byl s Putinem v pravidelném kontaktu před 14. dubnem, také povolil dodávky francouzských zbraní na Ukrajinu. Německo, je zatím jedinou zemí, která se všemožně snaží vyhnout své povinnosti, ačkoli role německých politiků při zavádění skutečného fašismu v Rusku je jistě závažnější, než u kohokoli jiného.

Mimochodem, je zajímavé, že jsme stále neslyšeli nic od Angely Merkelové. Šestnáct let vládla Německu, byla faktickou vůdkyní Evropy, dělala všechno pro to, aby Evropa visela na ruském plynovém háčku, a vysvětlovala nám, že obchod a politika jsou různé věci. Desítky let dělala naprosto všechno pro to, aby kryla Putina, aby minimalizovala dopad sankcí, a teď najednou zmizela, jako by nikdy předtím ani neexistovala.

Proto si myslím, že je nyní velmi důležité pochopit, že západní politici byli nuceni se pohnout v návaznosti na veřejné mínění, ale přesto mají stále poměrně vážnou funkční brzdu v podobě strachu z vítězství Ukrajiny.

Nikdo z nich však, dokonce ani Biden, který dělá mnohem přesnější prohlášení než ostatní politici, ani Biden ani Johnson, ani Anglosasové – kteří sice mluví o genocidě a válečných zločinech Ruska – ani americká administrativa, nejsou připraveni stanovit vítězství Ukrajiny jako konečný cíl války, i když k němu teď všechno směřuje.

 

 

Michail Sokolov: Je podle vás Západ – Evropa, Spojené státy, Kanada, připraven vzdát se ruské ropy a v budoucnu i plynu? Všichni ekonomové se totiž domnívají, že právě toto je klíčová otázka financování současného ruského režimu.

Garry Kasparov: Z ekonomického hlediska je to velmi těžké rozhodnutí. Pokud však začneme na jednu stranu vah klást ekonomické nepříjemnosti a na druhou stranu životy Ukrajinců (v podstatě skutečnost, že Putinova vojenská mašinérie byla financována Západem a dodnes je financována těmi, kdo kupují ruský plyn), pak bude obraz velmi odlišný.

Pokud mluvíme o ekonomické proveditelnosti bez ohledu na válku, je to velmi obtížné, vyžaduje to čas, a pokud jsme ve vojenské situaci – válka probíhá nyní, pak by se v zásadě mělo rozhodovat rychle. Ano, budeme muset zaplatit cenu, ano, bude to velmi bolestivé, ale ne tak bolestivé, jako když nás budou Rusové ostřelovat raketami a bombardovat shora třítunovými bombami.

Lze to tedy udělat? Vše se dá samozřejmě udělat, pokud by byla vůle, pokud by byla politická vůle. Ropu je jistě možné odmítnout poměrně rychle, s plynem to bude obtížnější, ale v zásadě to jde také.

Velmi důležité je, že nyní nejde jen o rozhodnutí jednotlivců. Celá Evropa musí dát jasně najevo, že Putinovo prezidentství dělá z Ruska naprosto nerespektovanou zemi, pod Putinem se stávají vyvrheli, a proto Západ musí udělat vše, co je v jeho strategické moci, aby v Rusku došlo ke změně režimu.

Je to samozřejmě hlavně záležitost Rusů, záležitost ruských občanů, ale je třeba poznamenat, že západní sankce, západní politika vůči Rusku se nezmění, dokud nebude obnovena územní celistvost Ukrajiny, a to celé, včetně Krymu a Sevastopolu, a dokud nebudou zaplaceny válečné reparace a hlavně, nebudou potrestáni váleční zločinci.

 

 

Pokud bude tento balíček sankcí oznámen, je to víc než dost. Nechci tlačit na západní politiky a průměrné západní občany, kteří budou nyní zděšeni odmítnutím ruského plynu, ale pokud si Západ ve strategické perspektivě zafixuje – že konečným cílem této války je vítězství Ukrajiny, porážka Putinových okupačních sil na Ukrajině, obnovení územní celistvosti Ukrajiny a požadavek, aby Rusko vydalo válečné zločince (jejichž seznam stoupá) a zaplatilo válečné reparace – znamená to pád Putinova režimu v poměrně krátké historické perspektivě.

Protože chápeme, že porážka na Ukrajině a ztráta Krymu bude znamenat pád Putina osobně i jeho diktátorské moci. Pak dojde ke změnám v Rusku, které podle mého názoru mohou vést k různým nepředvídatelným výsledkům. Nikdo se však nemůže spoléhat na to, že z Ruska se rázem stane normální demokratický stát.

Michail Sokolov: Myslíte si, že by se válka za současných okolností mohla protáhnout na několik let? Ruská armáda oznámila svůj záměr obsadit celý Donbas a dosáhnout Podněstří. Ukrajinci se přirozeně chystají těmto útokům bránit a bojovat proti nim. Může se opakovat například íránsko-irácká válka, která trvala tuším osm let?

Garry Kasparov: Ne, samozřejmě že nemůže, protože Írán a Irák měly jiné zdroje, zejména Írán měl téměř nekonečné lidské zdroje, takže mohly zalepit všechny díry jen dalšími a dalšími vojáky. Putin žádné takové zdroje nemá. Myslím, že všeobecná mobilizace je nepravděpodobná.

Je také jasné, že situace na frontě se změní, už se mění, ale s nejmodernějšími zbraněmi na Ukrajině se změní ještě dramatičtěji. Ukrajina zatím bojuje zbraněmi, které jsou objektivně horší než ruské, i když se objevuje stále více nových zbraní. Jakmile Ukrajina plně obdrží to, co Západ nyní oficiálně oznámil, navíc je možné, že jsou tam další dodávky, které nám nebyly oznámeny, což zahrnuje dělostřelectvo dlouhého doletu, a to zahrnuje jak protiletadlové rakety, tak protilodní rakety, a bude to zahrnovat i tanky, pak určitě až bude mít Ukrajina tyto zbraně, tak kdo říká, že se Ukrajina bude stále jen bránit?

 

 

Je zcela zřejmé, že přejde do protiútoku. Zdá se mi jasné, že v příštích dvou až třech měsících přejde tato válka do nové fáze, která bude ve znamení osvobození ukrajinského území, protože ruská armáda, která se nyní nachází na Ukrajině, už téměř vyčerpala svůj potenciál.

I přes obrovskou technologickou převahu se jí nepodařilo dosáhnout žádného významného strategického pokroku. Zatím vidíme, že situace v Donbasu se prakticky nezměnila, výsledek této rozsáhlé ofenzivy není žádný a každý den je dnem, který posiluje ukrajinskou armádu. Rusko má samozřejmě stále dost prostředků na bombardování obytných oblastí a ostřelování měst raketami, ale pravděpodobně mu brzy dojdou i ty rakety a v určitém okamžiku technologická výhoda přejde na Ukrajince.

Pokud jde o bojové kvality ukrajinské armády proti tomu, co Putin na Ukrajině zmobilizoval, myslím, že to jsme už viděli.

 

Michail Sokolov: Zde je další velmi těžká otázka. Putin a jeho okolí nejednou naznačili jaderné vydírání, z úst Lavrova zaznělo slova – „zatím“ tyto zbraně nepoužijeme. Co myslíte, je to skutečná hrozba, nebo bluf?

Garry Kasparov: Když jednáme s Putinem, předpokládal bych, že bychom měli myslet na nejhorší, prostě a priori předpokládat, že pokud existuje hrozba, je třeba ji brát vážně. I když víme, že Putin celou dobu blafoval. Otázkou není, zda je Putin připraven rozpoutat jadernou válku, Putin je mentálně dokonale připraven na cokoli, otázkou je, do jaké míry se tyto jeho šílené sebevražedné plány setkají s pochopením jeho generálů a admirálů.

Zdá se mi, že i v tomto případě musí Západ ukázat pevnost a dát jasně najevo, že na jakékoli použití zbraní hromadného ničení, raket s jadernými nebo chemickými hlavicemi, bude adekvátně reagováno. To znamená, že loď, která by takovou raketu odpálila, nebo raketová základna, která by byla k odpálení takové rakety použita, by byly okamžitě zničeny. A pak bych rád viděl, kolik generálů a admirálů je ochotno se přihlásit jako kamikadze a věřit Putinovi, že se dostanou do nebe. Nemyslím si, že ruská armáda je na takový obrat připravena.

V podstatě si myslím, že naše hlavní šance, že válka nepřejde do nové destruktivní fáze, souvisí s tím, že Putinovi vojenští velitelé jsou stále zvyklí na to, že jejich činy, jejich válečné zločiny, zůstávají nepotrestány. Hrozba, že půjdeme do Haagu, je příliš efemérní, časově velmi vzdálená, ale hrozba rakety NATO, která vyhodí do vzduchu tu loď nebo základnu – a nebude to ukrajinský Neptun, ale něco modernějšího – tato hrozba je velmi reálná. Mám takové podezření, že pokud je takové pochopení reality přítomno v mozcích Putinových nejvyšších důstojníků, nemusí se prostě najít nikdo, kdo by byl ochoten Putinovy rozkazy splnit.

 

Michail Sokolov: Rád bych s vámi hovořil o úloze propagandy v současném prostředí, a to propagandy přicházející shora. Dnes například sám Putin oznámil, že byly odhaleny přípravy na atentát na televizního moderátora Vladimira Solovjova, a promluvil o tom.

 

Michail Sokolov: Vladimíra Solovjova údajně pronásledovali ukrajinští nacionalisté v podzemí s osmi pistolemi, upilovanými puškami a zápalnými lahvemi a měli u sebe hory nacionalistické literatury. My jsme překvapeni, nevěříme tomu, ale divák tomu možná uvěří. Ukazuje se, že Stalin ve své době osobně řídil velké procesy, např. „případ Prom Party“ a dlší… Putin jde stejnou cestou fabulace. Čeká nás opravdu velký teror, nebo se mu dá uvnitř země ještě nějak zabránit?

Garry Kasparov: Nevypadá to jako velká hrůza. Přesto se mi zdá, že jde o rozdíl v měřítku. Tyto laciné provokace, které jsou naaranžované, mi připadají jako forma agónie. Pokud by se skutečně připravoval pokus o atentát na Solovjova, opravdu bych si přál, aby k němu nedošlo, protože jeho místo je na lavici obžalovaných.

Nemůžeme ho nechat tak snadno odejít, budeme mu muset všechno vrátit. Stejně jako ostatním Putinovým propagandistům. Existují ruské zákony, existují paragrafy, není třeba si nic vymýšlet, všechno už tam dávno je, všichni musí dostat to, co si zaslouží za zločiny, které si vymysleli.

Je naprosto zřejmé, že jed propagandy, který se nepřetržitě valí z ruských televizních obrazovek a ruského internetu vůbec, sehrál svou roli při výchově této generace, generace vrahů, kteří dnes nemají ponětí, co dělají, a myslí si, že mohou všechno. I to je výsledek Solovjovovy práce.

Proto se mi zdá, že bychom z toho „putinova snu“ neměli dělat velkou kauzu. Laciné provokace byly vždy stylem Putinovy KGB-FSB. Jakou mají všechny tyto špionážní operace skutečnou hodnotu, jsme se už přesvědčili. Na Ukrajině také připravovali „pátou kolonu“, ale ukázalo se, že všechny peníze na ni, byly prostě rozkradeny, a na Ukrajině žádná „pátá kolona“ není – Ukrajina je jednotnou frontou proti Putinovým okupantům.

Mimochodem, když už mluvíme o propagandě, překonal jsem se, a shlédl pár pořadů, za 5–7 minut jsem toho měl dost, byl to pořad Vremja. Je to šíleně návodný, zcela profesionálně provedený materiál ukazující obraz, který nemá s realitou vůbec nic společného. Je to zcela jiný svět, úplně jiná válka. Začínám si říkat, že pokud je tento obraz neustále zapnutý po celý den, co se asi tak ukládá v myslích lidí, kteří žádný jiný obraz nevidí?

 

 

Michail Sokolov: Na to jsem se chtěl zeptat. S Alexejem Navalným vedete jakýsi spor. Alexej Navalnyj si myslí, že Západ musí investovat prostředky do protiputinovské propagandy na internetu, je tato myšlenka správná, nestačí, nebo může být v něčem špatná? Upřímně řečeno, rád bych si ujasnil váš postoj.

Garry Kasparov: V komentáři k Navalného návrhu jsem řekl, že ta myšlenka je určitě správná. Neměli bychom se vzdát žádných prostředků, jak vést válku proti Putinovu fašismu. Snaha oslovit lidi je důležitá. V žádném případě si nemyslím, že je to škodlivé nebo dokonce neúčinné. Určitě to bude mít nějaký vliv.

Co se mi na Navalného textu moc nelíbilo je to, že mi přijde přitažený za vlasy jeho názor, že raketa Jevelin stojí 230 000 dolarů, a že by se za ty peníze daly v Rusku vyrobit např. nějaké užitečnější propagační věci proti režimu. Samotný ten příklad se mi zdá být špatný, protože raketa vypálená na ruský tank zachraňuje životy Ukrajinců. Nejsem si jistý, zda byl tento názor uvážený, ale mně nezněl příliš dobře.

Moje hlavní námitka, dokonce to není námitka, ale prostě konstatování faktu, že bohužel v Rusku je poměrně velké množství lidí, kteří válku podporují protože vidí jen jeden obraz.

Koneckonců chápu, že v Rusku existuje i na dnešní poměry poměrně dobře situovaná střední třída, která se dokáže připojit k VPN, která dobře ví, co se na Ukrajině děje, a přesto na všechny obrázky z Buče nebo Kramatorska říká: ach, to je všechno podvrh, to je všechno vymyšlené.

To je ve skutečnosti všechno mnohem horší než je nedostatek informací. On to nebyl ani tak spor s Navalným, jako spíš konstatování faktu, že situace je mnohem zanedbanější, a že jen jeden takový frontální informační útok na ruskou společnost vše nevyřeší.

Bohužel vím, že propaganda funguje. Vzpomeňme na Německo 1944–45, totální katastrofa, a přesto národ šíleně pokračoval v boji za Vůdce. A to tam bylo jen 11–12 let propagandistické mašinérie doktora Goebbelse, a je přitom jasné, že tehdejší technologické možnosti byly úplně jiné než dnes… A tady máme 22 let, a z nich 8 let tvrdé, soustředěné protiukrajinské propagandy. Proto si myslím, že by každý člověk měl pochopit, kam až ta situace zašla.

Neměli bychom si myslet, že ruští občané podporují válku jen proto, že trpí nedostatkem informací. Myslím, že mnohem nebezpečnější je ta část společnosti, která je ochotna se s touto válkou smířit, a dokonce ji ospravedlnit, protože jí to vyhovuje.

A to už nemluvím o těch, kteří si dokonce myslí, že Ukrajina by měla být totálně zničena jako stát, a ti nacisté a narkomani, kteří jí vládnou, by měli být zlikvidováni. Opakuji, že jsou i takoví lidé, kteří i přes volný přístup k objektivním informacím o tragédii na Ukrajině nadále věří v tento nesmysl.

 

Michail Sokolov: Lidé se mění. Například herečka Chulpan Chamatová nedávno vystoupila na protiválečném shromáždění v Rize. Poslechněme si ji.

 

Michail Sokolov: Nyní probíhá debata: jsou bývalí stoupenci Vladimira Putina, z nichž někteří kteří byli dokonce jeho důvěrníky, stále potřební jako spojenci?

Garry Kasparov: Lepší pozdě než nikdy. Asi mám víc důvodů než kdokoli jiný kritizovat jak Čulpan Chamatovou, tak ty, kteří dnes odmítají válku, odmítají Putinův režim, ale léta předstírali, že žádná válka nebyla. Ve skutečnosti válka na Ukrajině trvá už osm let, a i předtím tam byla spousta dalších událostí, například: druhá čečenská válka, Nord-Ost, Beslan… nebo četné vraždy od Politkovské po Němcova – nemohu je všechny vyjmenovat.

Myslím, že dnes je velmi důležité vytvořit jednotnou frontu proti Putinovu fašismu. Ano, můžete říci, že mnozí z těch, kteří se dnes připojují, sami nejsou bez hříchu. Jako obvykle jsou nejvíce slyšet ti, kteří by rádi na svou podporu Putinova režimu zapomeněli. Ano, bylo to již dávno, ale přesto se vždycky objeví plamené řeči, velmi hlasitě vyslovované těmi, co mají sami máslo na hlavě.

Můj první článek o hrozbě Putinova režimu vyšel v západním deníku Wall Street Journal 4. ledna 2001. Delší kritikou Putina se může pochlubit snad jen Andrej Andrejevič Piontkovskij. Nicméně si myslím, že všichni lidé jako Čulpan Chamatová, všichni ti, kteří jsou nyní připraveni připojit se k této společné frontě, by měli být vítáni. Protože pokud chceme, aby Rusko mělo šanci na obrodu, musíme se nyní dohodnout na určitých hodnotách, které budeme nadále hájit.

Zde je každý člověk důležitý, každý hlas je důležitý. Protože pokud se Putinův režim zhroutí, což je podle mého názoru v poměrně krátké historické perspektivě nevyhnutelné, budeme muset společně něco vymyslet, aby Rusko mělo šanci vrátit se na hlavní cestu civilizace. Nebude to snadné a je zde podle mého názoru třeba sjednotit veškeré úsilí.

 


Otřesný dokument „Odvrácená strana světa“ vysílán veřejnoprávní ČT pouze jednou. Nechává se snad veřejnoprávní ČT cenzurovat ruskou ambasádou? Unikátní dokument Jaromíra Štětiny a Pavla Hanuše z obklíčeného Grozného v prosinci 1999. Tento snímek získal řadu cen.

 


Michail Sokolov: Otázka se týká pilířové cesty civilizace. Viděl jsem, že ve svých posledních článcích jste si tak nějak jistý, že Putinova rezignace a dokonce ani změna režimu Rusko zásadně nezmění, jsou potřeba nějaké vážnější věci. Jaké věci?

Garry Kasparov: Vlastně mi připadá, že bychom si měli zafixovat, že Putinův odchod vyvolá odstředivé síly podobné těm, které se projevily na přelomu 80. a 90. let. Zhroucení diktatury má vždy vliv na impérium. Podle mého názoru půjdou tyto procesy ruku v ruce.

Nejde jen o geografickou změnu, jsem si téměř jist, že krásné Rusko budoucnosti, abych použil tento obraz, který vykouzlil Alexej Navalnyj, bude geograficky jiné než dnes, bude nejspíš o něco menší. Otázkou je, kolik částí současného impéria bude ochotno vstoupit do nové federace, řekl bych dokonce konfederace.

Bude to samozřejmě nová země, která se zřekne všech územních nároků vůči svým sousedům, už žádný Krym, Donbas, Podněstří, Abcházie, Jižní Osetie a tak dále. Není to úplně sci-fi, protože s fixací jasného západního postoje, že Rusko má šanci dostat se z tohoto víru šílenství, fašistického šílenství, jenom tím, že se pustí do změn. A já tu vidím aktuální možnost, že dostaneme šanci, pokusit se Rusko obnovit.

Nejde však jen o zeměpisný, ale i o ideologický problém. Rusko se musí vzdát svého imperiálního dědictví. A nejde jen o sto a více let zločinů bolševismu, kágébismu – to je samostatný příběh, ale vše musí zapadat do celkové koncepce historického vývoje Ruska.

Rusko se musí stát národním státem v dobrém slova smyslu, zemí, která bude mít své vlastní chápání toho, kam směřuje, a imperiální minulost se stane součástí historie, sice velmi tragické, smutné, zločinné, a tato historie musí být jeho součástí natrvalo. Toto jsou lekce, které se budeme muset naučit.

Je dostatečně jasné, že svobodné demokratické Rusko nemůže být imperiálním Ruskem. A všechny ty bludy o liberálním impériu, které začal Anatolij Čubajs šířit před více než 20 lety, by měly zaniknout spolu s efektivními manažery a takzvanými liberálními reformátory.

 

 

Michail Sokolov: Zdá se, že kromě války v Rusku právě probíhá něco, co někteří odborníci nazývají totalitní revolucí. Nový zákon o „zahraničních agentech“, represe, stovka vyšetřovaných osob, tisíce administrativních zatčení. Jakým směrem se podle vás bude tento režim vyvíjet? Může se to v této represivní fázi zpomalit, nebo se to všechno ještě prohloubí, a hlas těch, kteří se nyní brání uvnitř země, nebude vůbec slyšet, zůstanou ve vězeních, táborech, ve vyhnanství a tak dále?

Garry Kasparov: Je to příběh, v němž hlavní roli hraje číslice. Ano, dokud desetitisíce lidí vycházejí do ulic protestovat proti válce, je to něco, s čím se režim dokáže vyrovnat. Zvláště nyní, dokud si Putin ponechá prostředky na udržování propagandy a potlačování. Pokud se západní sankce prodlouží, pokud se jasně ukáže, že cílem Ukrajiny je vítězství ve válce a obnovení územní celistvosti, režim se začne hroutit na mnoha frontách. První podmínkou pádu režimu je vojenská porážka. Vojenská porážka je obecně pro diktaturu fatální.

Sovětský svaz vyšel z Afghánistánu prakticky bez úhony, dokonce udržel Nadžibulláhovu přátelskou vládu v Kábulu, nicméně rok 1989 byl rokem rozpadu sovětského impéria ve východní Evropě a o necelé tři roky později Sovětský svaz zanikl. Impérium nemůže ustoupit. Pro Putina znamená ztráta Krymu zhroucení jeho vlády, je to pro něj vlastně posvátné ideologické téma. Proto by se vojenské vítězství Ukrajiny, které by vedlo k obnovení územní celistvosti, okamžitě odrazilo v celém státním systému Putinova Ruska.

Sankce navíc sníží logistickou základnu pro udržení režimu. Ano, dnes jsme svědky toho, jak statečné bezpečnostní složky nebo těžkooděnci z OMONu mlátí neozbrojené lidi, i když u nich doma nenajdou ukrajinskou nacionalistickou literaturu a osm pistolí, tak toho jsou samozřejmě schopni. Předpokládám, že v případě milionového davu rozhořčených hladových lidí nebude už taková touha se jim postavit.

Pokud se vše bude vyvíjet podle klasického scénáře – vojenská porážka, růst nespokojenosti, válka se protáhne a Putin vyhlásí nějakou mobilizaci, povede to k růstu další nespokojenosti pak lidé vyjdou do ulic už v podobě sociálně-ekonomických protestů, a počty se zcela změní, nebudou to desetitisíce, ale spíše statisíce či miliony lidí, pak uvidíme, jak se zachová Putinova potlačovací mašinérie, co řekne Solovjov a spol, až jim bude jasné, že vše je mnohem horší, než byla jen deprivace Evropy.

 

 

Michail Sokolov: A pokud jde o druhý scénář: Rusko se snaží napodobit nebo vyjednávat s Ukrajinou, dosáhnout nějakých podivných cílů, nejdříve mluvili o denacifikaci, pak o neutralizaci. Zelensky se těchto jednání nevzdává. Erdogan se snaží působit jako prostředník a jsou tu i další, kteří jsou ochotni tak učinit. Dokážete si představit scénář nějakého příměří na frontě?

Garry Kasparov: Dnes už ne. Zdá se mi, že na začátku války tato možnost existovala, ale každý nový zločin ruské armády ji činí stále méně pravděpodobnou. Navíc vidíme, že ruská strana neprojevuje žádnou ochotu k ústupkům. Jestliže před měsícem Zelenskyj pravděpodobně mohl souhlasit s návratem na linii 24. února jen proto, aby zachránil životy Ukrajinců, protože je za ně koneckonců zodpovědný a záleží mu na každém životě, který je ztracen v důsledku této války, dnes tato otázka zřejmě už nepřipadá v úvahu.

Ostatně vidíme, že jak ruská armáda, tak ruští ideologové typu Dugina už prohlásili, že cílem války je vlastně likvidace ukrajinské státnosti. Z hlediska armády je to odříznutí Ukrajiny od moře, obsazení všech oblastí až po Oděsu, dále přístup k Podněstří a jak se domnívám, v jejich z vítězného šílenství opilých hlavách se usadila už i myšlenka na obsazení Moldavska. Dugin pak za cíl války považuje prostě likvidaci „ukrajinských nacistů“ – mluví tím samozřejmě o obrovském počtu Ukrajinců, kteří se nehodlají smířit s ruskou okupací. Nevidím zde tedy styčné body.

Musíte si také uvědomit, že ukrajinská armáda je stále silnější a schopnější. A s každým dalším ruským zločinem je stále méně pravděpodobné, že Ukrajinci přistoupí na jakékoli ústupky.

Probíhá válka, v níž Ukrajinci už překročili práh bolestivosti ztrát – je to samozřejmě děsivé, ale myslím, že teď chtějí zvítězit. Celý svět by jim měl pomoci, naším úkolem je, aby zvítězili. Osvobození Ruska začne osvobozením Krymu. Ukrajinská vlajka v Sevastopolu je vlastně začátkem ruské revoluce, která, jak doufám, povede ke zhroucení ruského fašistického režimu a dá nám šanci vrátit se na cestu moderní civilizace.

 

 

Michail Sokolov: Pomůže Ukrajině celý svět? Jsou země, které se chovají poněkud vyhýbavě. Indie kupuje ruskou ropu se slevou, Čína se také chová tak, že Putin může do jisté míry počítat s podporou. Může se Moskva skutečně opřít o tyto velké země a odolat tlaku, sankcím a takzvanému vojenskému napětí?

Garry Kasparov: Zdá se mi, že tyto naděje jsou neopodstatněné. Ano, je tu samozřejmě touha po zisku. Hinduisté se zjevně řídí obchodními hledisky. A Čína se chová poněkud vyhýbavě. Naděje Putina a jeho okolí, že se Čína stane otevřeným spojencem, se nenaplnily. Čína jeho válku samozřejmě neodsuzuje, ale není připravena ji podpořit. Chování zemí, které jsou na Číně závislé, například Kazachstánu, jasně naznačuje, že chtějí zůstat přinejmenším mimo tuto válku, i když trochu pomáhají Ukrajině s humanitární pomocí.

Ale co je velmi důležité, všechny tyto země, Čína, Indie a Kazachstán, seznam potenciálních zemí, které by mohly Putina podpořit, uznávají územní celistvost Ukrajiny. Čína neuznala ani Krym, zatímco Putin již uznal Tchaj-wan, což je velmi důležité. Vztahy Číny s Ruskem jsou obecně bizarní, jednosměrné. Čína z Putina ždímá vše, co potřebuje, zároveň však Putinovi nic zvláštního nedává.

Naděje, že by spolupráce s Východem mohla nahradit ztráty na Západě, je tedy neopodstatněná. Ani matematicky tomu tak není, protože celá ruská ropná a plynová infrastruktura, její naprostá většina, byla zaměřena právě na Západ. Nemyslím si, že čínský faktor bude v tomto příběhu rozhodující. Ano, samozřejmě něco udělají, trochu pomohou, ale jen velmi málo, aby nenarazili na nějakou tvrdou americkou reakci.

 

Michail Sokolov: Jak dosáhnout ukončení války? Dnes jsme v Rize provedli průzkum mezi účastníky shromáždění.

Michail Sokolov: V květnu pořádáte druhou protiválečnou konferenci za účasti známých politiků, odborníků a evropských poslanců. Co je třeba udělat, aby válka skončila?

Garry Kasparov: V podstatě není co dodat, mluvíme o tom už skoro hodinu. Ano, pokojný protest je samozřejmě důležitý, je důležité, aby se lidé v Rusku alespoň odmítli podílet na zlu. Musíte si ale také uvědomit, že Putinův režim dnes dospěl do takového stádia morálního úpadku, že tyto protesty pravděpodobně nic nezmění.

Válka skončí pouze porážkou Putinových vojsk na Ukrajině, jiná možnost neexistuje. Putin je válka. Dokud bude Putin u moci, bude bojovat dokud bude mít prostředky. Hlavním úkolem dneška je tedy co nejvíce pomoci Ukrajině vojensky, humanitárně a potravinově, aby Ukrajina mohla agresorovi uštědřit rozhodující porážku.

 

Michail Sokolov: Myslíte si, že by se sankce měly ještě zpřísnit?

Garry Kasparov: Rozhodně. Ve skutečnosti neexistuje žádný limit pro zpřísnění sankcí. Každý týden jsme informováni o zavedení nových sankcí, což podtrhuje rozpolcenost západních politiků, kteří tvrdí, že tyto sankce zavedou okamžitě.

Nic nebylo zavedeno najednou, ukázalo se, že existuje obrovská mezera v uvědomění států EU, kterou je třeba zaplnit. Kromě toho se ukazuje, jaké směšné sankce byly v roce 2014 na Rusko uvaleny – bylo to jen jakési komáří štípnutí.

Teprve nyní jsme svědky sankcí, které skutečně začínají citelně zasahovat ruskou ekonomiku, nic podobně směšného jako před osmi lety. Kdyby byly takové sankce uvaleny tenkrát, nebo aspoň před osmi měsíci, myslím, že by dnes na Ukrajině nebyla válka. Je také samozřejmě zapotřebí individuálních sankcí.

Ve skutečnosti je zde velký prostor pro to, aby celá ruská elita, takzvaná elita, věděla, že ona za to musí také zaplatit. Kromě toho, pokud mluvíme o zmrazeném majetku, a to jak státním, tak soukromém, pak zmrazený majetek je jedna věc, ale náhrada za něj je věc druhá.

Michail Sokolov: Myslím, že si o tom s Garrym Kasparovem určitě brzy zase promluvíme. Zatím děkuji za rozhovor a na závěr si přečtěte prohlášení.

Z ruského orig. přeložilo St@tll 2022

 

Prohlášení Garryho Kasparova a 12 členů rus. protivál. výboru

 

 

Svět sleduje, jak se válka, kterou vede ruský diktátor Vladimir Putin proti Ukrajině, stává masakrem. Putinovy síly, neschopné rychle svrhnout vládu v Kyjevě, nyní dnem i nocí bombardují civilní obyvatelstvo. Hrozí humanitární katastrofa, protože v obležených městech selhávají dodávky elektřiny a vody. Milion uprchlíků odešlo a mnoho dalších se snaží uprchnout. Je třeba urychleně jednat.

Mezitím Putin a jeho propagandisté pokračují ve vyprávění mýtů o „osvobození“ Ukrajiny. Ruská televize chrlí nenávistné lži o nacistech v Kyjevě, zatímco režim blokuje sociální média, aby Rusové neviděli krvavou pravdu.

Ukrajina skutečně chtěla osvobození – osvobození z područí Putinovy diktatury. V roce 2014 zaplatili krvavou cenu za to, aby mohli svrhnout jeho loutkového vládce a přiblížit se Evropě a skutečné demokracii.

To bylo pro Putina nepřijatelné a přísahal, že Ukrajinu buď znovu získá, nebo ji zničí, pokud se mu to nepodaří. Nyní tento slib plní pod řadou falešných záminek, které sotva vykazují snahu zakrýt jeho imperialistické cíle.

Svět se nejen dívá. Proti Rusku a Putinovým oligarchům jsou uplatňovány sankce, které by Putina před lety odradily. Rusové si uvědomují, že Putinova diktatura je pro ně i pro celou zemi slepou uličkou. Nyní se posílají zbraně, které by zabránily Putinově invazi. Na záchranu tisíců životů ztracených v uplynulém týdnu, obětí, které se přidávají k dalším tisícům od začátku Putinovy invaze a okupace Ukrajiny v roce 2014, je již pozdě.

To nestačí. Na odstrašení je pozdě, když už padají bomby. Z hrůz v Grozném a Aleppu víme, že Putin nebere ohled na lidské životy. Z jeho dosavadních výsledků víme, že se nezastaví, dokud nebude zastaven. NATO, největší vojenská aliance v dějinách lidstva, sedí na západní hranici Ukrajiny, v první řadě u novodobé genocidy.

Neexistuje zde žádná šedá zóna, žádný prostor pro pochybnosti. Stovky mezinárodních reportérů po celé Ukrajině každou hodinu dokumentují zvěrstva. Putinova válka je vzácným okamžikem morální jasnosti, případem dobra proti zlu, který se mimo pohádky a fantasy romány vidí jen zřídka. Žádné soupeřící ideologie nebo náboženství, žádné sporné nároky – nic než válka pro válku. Je pravda, že neexistuje žádná smluvní povinnost NATO bránit Ukrajinu, ale ani žádný zákaz tak činit.

Západ už má na svých kolektivních rukou ukrajinskou krev. V roce 1994 se Ukrajina vzdala svého obřího jaderného arzenálu výměnou za územní záruky ze strany USA a Velké Británie (a Ruska). Putinova invaze na východní Ukrajinu a anexe Krymu v roce 2014 se dočkala mezinárodního odsouzení, ale žádné akce.

Kdyby tehdy mezinárodní společenství přispěchalo na obranu Ukrajiny, mohlo se předejít noční můře, která se odehrává dnes. Všechny sankce a dodávky zbraní, k nimž nyní dochází, se mohly uskutečnit před dlouhými osmi lety. Místo toho jsme slyšeli, že je příliš riskantní Putinovi čelit, že by to mohlo vést k válce. Nyní válka přišla bez ohledu na to, že byla nevyhnutelná. Úspěch dodává odvahu diktátorům, což je poučení z historie, které bylo ignorováno.

I když Putinova armáda v posledních měsících obklíčila Ukrajinu, Západ nedělal nic jiného než vydával varování. Místo toho, aby se vrhl na opevnění Ukrajiny výzbrojí a ukázal Putinovi, že tentokrát budou sankce bolestivé, svobodný svět opět čekal a sledoval, až se k němu budou valit ruské tanky.

Nyní jsme svědky třetí zrady Ukrajiny, odmítnutí zasáhnout, když se rozsah Putinových vražedných záměrů stal jasným. Hrdinný ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který odmítl s velkým osobním rizikem uprchnout z Kyjeva, prosil mezinárodní společenství, aby vyčistilo nebe nad Ukrajinou. NATO a členské země to odmítly s odůvodněním, že by to znamenalo eskalaci. Místo toho budou čekat, až Putin eskaluje podle svých vlastních podmínek, jak to dělá vždy, zatímco počet mrtvých na Ukrajině poroste.

Nyní více než kdy jindy platí, že být proruský a protiválečný znamená být proti Putinovi. Putina mohou svrhnout pouze Rusové, protože jeho mafiánští kumpáni, bezpečnostní aparát a obyčejní občané jsou nuceni volit mezi svými a jeho životy. Rusové nechtějí tuto válku ani žádnou jinou válku, ale musí vidět pravdu a jednat. Věříme, že k tomu může dojít a dojde. Nebude to však včas, aby skončilo vraždění na Ukrajině.

Třikrát zrazená a nyní obětovaná za hříchy Západu, který ustupuje Putinovi, Ukrajina je tragédií biblických rozměrů. Vyzýváme svobodný svět, aby využil své obrovské moci a jasné morální autority k záchraně nevinných životů.

  • Michail Chodorkovskij, veřejná osoba
  • Garry Kasparov, 13. mistr světa v šachu
  • Sergej Aleksašenko, ekonom
  • Sergej Gurjev, ekonom
  • Jurij Pivovarov, historik, člen Ruské akademie věd
  • Jevgenij Kiseljov, novinář
  • Vladimir Kara-Murza, politik, historik
  • Dmitrij Gudkov, politik
  • Boris Zimin, podnikatel
  • Jevgenij Čičvarkin, podnikatel
  • Viktor Šenderovič, spisovatel
  • Julia Latynina, spisovatelka, novinářka
  • Elena Lukjanova, právnička

 

Bonus pro pozorného čtenáře

 


Související texty:

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

 

Vážení čtenáři, Atllanka je i na Facebooku, kde je součástí mnoha různých skupin. Pokud máte zájem a chcete v diskuzi vyjádřit svůj názor na přečtený text, obrázek, video či informaci, nebo jen prostě chcete šířit dál, tu u „vrchnosti“ tolik nepopulární pravdu, pak neváhejte, přidejte se: pište a nebo jen čtěte, rádi vás na našich stránkách a ve skupinách uvítáme. Nestůjte mimo, jde o Vaši budoucnost..

 

Nezapomeňte také navštívit náš archiv textů

 


««« Předchozí text: Rusko a evropská krajní pravice Následující text: Zrazený národ - kolaborant Eduard Beneš »»»

Atllanka | Středa 25. 05. 2022, 12.11 | Totalita, Hyenismus, Šarija | trvalý odkaz | vytisknout | 3792x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky.
Jsem robot?