Atllanka

Nebyla uložena žádná novinka

Hledisko náboženské - Judaismus

Při posuzování současné situace v Palestině nelze vynechat náboženství a jeho rozhodující roli při utváření židovské a palestinské státnosti.

 

Judaismus

  • Židovským náboženstvím je již od vzniku izraelského národa judaismus – česky židovství – víra v jediného Boha nazývaného JHVH nebo Jahve.
  • Tuto víru formuloval pro Izraelce již Mojžíš během jejich 40 let kočování po pouštích ještě před vstupem do Kanaánu.
  • Právě víra v jediného Boha odlišovala Izrael od všech okolních národů a je dodnes důvodem jejich jednoty i toho, že přežili jako národ i dvě tisíciletí bez vlastního území.
  • Základy židovství – Zákon, hebrejsky zvaný Tóra jsou spolu s historií židovského národy zapsány v Bibli, respektive v její starší a obsáhlejší části, kterou nazýváme Starý Zákon (poznámka: Z nich vychází i další světové náboženství – křesťanství, které k Bibli přidalo ještě zprávu o Židu Ježíši Kristu a o vzniku křesťanské církve. Tato druhá novější a kratší část Bible se nazývá Nový Zákon. Křesťanství vyrůstající na židovských základech zásadně ovlivnilo světový vývoj v posledních dvou tisíciletích, zejména naši západní kulturu, proto se někdy hovoří o židokřesťanských základech naší civilizace).
  • Ústředním bodem židovství je víra v to, že Bůh Židům zaslíbil a posléze daroval jejich zemi. Oni v ní mají žít, zvelebovat ji a uctívat Boha skrze bohoslužbu v chrámě a skrze poslušnost jeho zákonů – Tóry (zjednodušeně řečeno Desatera Božích přikázání, které uznává i křesťanství).
  • Boha Židé uctívali v chrámu.
  • Původně jím byl zvláštní posvátný obrovský stan, který používali až do vystavění dokončení budovy chrámu králem Šalomounem okolo roku 960 př.n.l.
  • Tento chrám byl postaven v Jeruzalémě na hoře jménem Sión (odtud název sionistické hnutí) a navzdory tomu, že byl v 6. století př.n.l. Babylóňany pobořen, stál díky znovuobnovení a následným přestavbám na Siónu více než 1000 let.
  • Za tu dobu se do židovského myšlení a vnímání světa hluboce zakořenil nejen on, ale i samotná hora Sion. Pro Židy je toto místo spolu s Jeruzalémem dodnes nejsvatějším a nejdůležitějším místem na zeměkouli.
  • Jeruzalém a hora Sión jsou v Bibli jmenovány na stovkách míst a patří k ústředním bodům starého zákona.
  • Celá téměř dvě tisíciletí během kterých byli rozptýleni do celého světa se Židé těšili na návrat zpět do Judska a znovuvybudování Jeruzaléma i chrámu.
  • Důležitým bodem židovství je právě jejich cíl – vybudování nového – v pořadí třetího – chrámu na původních základech v Jeruzalémě.
  • K tomu směřuje jejich náboženství, které v té souvislosti očekává příchod Mesiáše – Bohem poslaného zachránce Židů, který obnoví nejen jejich bohoslužbu na původní stav, ale i jejich stát v původních hranicích a zajistí jejich plnou bezpečnost.
  • K jejich náboženství patří i známá formule „Nashledanou příští rok v Jeruzalémě“, kterou se s nadějí zdravili jednou v roce po uplynulých 19 století.
  • Od doby zničení chrámu se uctívání Boha přesunulo do místních židovských komunit po celém světě – židovství se stalo vírou rodinnou a synagogální (poznámka: To znamená, že většina bohoslužeb se odehrává přímo v rodinách nebo v synagogách – původně školách, dnes modlitebnách. Význam synagog je ale jiný, než význam křesťanských kostelů, přestože někdy podobně vypadají, viz plzeňská synagoga).
  • Židé byli v průběhu dvou tisíciletí opakovaně pronásledováni především pro svoji víru, kterou se odlišovali od národů mezi kterými sídlili.
  • Kdekoliv žila skupina Židů, tam vznikla náboženská komunita s vlastní modlitebnou – tedy synagogou, kde se Židé shromažďovali, vyučovali Božím zákonům a historii svého národa.
  • Není pochyb o tom, že právě společná výra v Jediného Boha způsobila, že židé jako národ přežili všechny pogromy (holocaust za Hitlera byl pouze posledním z mnoha) a udrželi si nejen náboženskou, ale i kulturní a částečně i jazykovou identitu.
  • Ostatní národnostní skupiny kdekoliv po světě asimilují a ztrácejí svoji svébytnost již po několika generacích, právě díky tomu, že nemají tak silné společné náboženské cítění a společnou touhu po vlastní zemi.
  • U Židů tato touha trvala až do konce 19. století, kdy mezi nimi ve světě jako reakce na krvavé protižidovské pogromy (zvláště v carském Rusku) začala růst myšlenka návratu do Palestiny/Judska.
  • Jednotlivé skupinky osadníků tam již prchaly z Polska a Ruska, usazovaly se v Palestině a začaly ji znovu osídlovat.

zdroj

 

Doplněk k článku Izrael – Hodiny lidstva

 

Napsal Atllanka, vytisknout, přečteno 1437x