Atllanka

Nebyla uložena žádná novinka

První arabská intifáda

 

Jiskry odporu proti Izraeli doutnaly stále i uvnitř izraelských hranic, zejména mezi arabskými studenty a intelektuály. Důvodem byla mimo jiné izraelská osidlovací činnost a vzrůstající počet izraelských obyvatel v místech, která Arabové považovali za svá, tedy v Pásmu Gazy kde Židé tvořili 2% obyvatel, a na Západním břehu Jordánu kde jich žilo 8%.

Židé zúrodňovali velké oblasti pouští a planin, což Arabové sami nedokázali. S růstem osídlovací činnosti rostl i odpor proti ní. Židovské osady musely být opevněny a chráněny armádou.

Počet palestinských teroristických útoků činil v osmdesátých letech okolo 4 tisíc ročně a to nejen na územích s arabskou většinou, ale i v izraelském vnitrozemí.

První arabská intifáda (překlad „procitnutí“) vypukla 9. prosince 1987 v Gaze. Záminkou se stala dopravní nehoda izraelského a palestinského auta. Při následných nepokojích byla řada lidí zraněna a jeden Palestinec zabit. Nepokoje se rozšířily i na Západní břeh a na jejich zvládnutí byla povolána armáda. Pro ni bylo těžké zvládnout lidové povstání, proti kterému nemohla zakročit tak razantně jako proti případnému cizímu útočníkovi.

Na obou stranách docházelo k řadě excesů, při kterých obvykle umíralo více Palestinců. Intifáda brzy pronikla i do izraelského vnitrozemí a postupně přibývaly i desítky obětí mezi civilním izraelským obyvatelstvem.

Přepady, pobodání, pumové útoky a autobusové atentáty byly na denním pořádku. Izraelská veřejnost se pod tlakem útoků postupně obracela proti vlastní vládě a žádala ukončení akcí proti arabskému obyvatelstvu. Zároveň vzniklo silné izraelsko-arabské mírové hnutí, které pořádalo společné akce za ukončení bojů. Největší společná demonstrace se uskutečnila 30. 12.1989, kdy desetitisíce Palestinců a Židů vytvořily společně živou zeď kolem jeruzalémského Starého města. Izraelské úřady tuto akci nechaly policejně rozehnat, čímž opět přilily oleje do ohně.

 

  • Nejsilnější změny vyvolala intifáda v palestinském táboře.
  • Bojů na ulici se zmocnily děti a mladiství, kteří ztratili strach z izraelských vojáků s vědomím, že do dětí nebudou střílet.
  • Další skupinou, která při intifádě nabyla na významu byly palestinské ženy, které do té doby neměly v palestinské společnosti téměř žádný vliv a nelibě pozorovaly rovnoprávnost žen u Židů.
  • Tato rovnoprávnost jde až tak daleko, že od vzniku státu Izrael slouží ženy povinně i v izraelské armádě.
  • Palestinské ženy tedy začaly vycházet s dětmi do ulic a v bojích ukazovat svoji statečnost a kuráž.
  • Jenže proti matkám s dětmi se armádě těžko bojuje.
  • Nakonec Izraelci obsadily bývalé vnitřní hranice a nechali Palestince, ať si na svých územích dělají co chtějí.

 

Intifáda se postupně změnila v palestinské boje a vyřizování účtů mezi sebou. Do toho zasáhly některé akce izraelských extrémistů, které dohasínající povstání opět přiživily (poznámka: V květnu 1990 například šílený izraelský mladík zastřelil nedaleko Tel Avivu 7 Arabů čekajících na autobus). Přesto bylo vedení OOP již unavené a ochotné s Izraelem vyjednávat.

 

Hamás

 

 

 

V té chvíli se od OOP odtrhlo islámské fundamentalistické křídlo Hamás – tzv. Islámské hnutí odporu. Hamás vydával vlastní tiskoviny, vyvolával nové bouře a mezi mladými palestinskými radikály brzy získal velkou oblibu.

Jeho jediným proklamovaným cílem bylo a je zničit Izrael a zřídit v Palestině islámský fundamentalistický stát íránského typu.

Navzdory snaze Hamásu intifáda pomalu zanikla ještě před začátkem války v Perském zálivu. Jejím výsledkem bylo posílení mírového hnutí na obou stranách, ale zároveň i nárůst nedůvěry Izraelců vůči Arabům a naopak. Obě skupiny se více uzavřely do sebe a oddělily.

zdroj

 

 

 

Navštivte archiv textů   Vstup do diskuze zde 

 

Zhlédněte Inkubátor Atllanky   Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz Digg! pridej.cz

Napsal Atllanka, vytisknout, přečteno 1178x