Atllanka

Nebyla uložena žádná novinka

Izraelská válka o nezávislost v roce 1948

Anglický mandát nad Izraelem skončil 15. května 1948. Den předtím, v pátek 14.května 1948 se v Tel Avivu sešla židovská „Prozatímní státní rada“, jejíž představitel David Ben Gurion slavnostně vyhlásil vznik nového státu Izrael.

Následující den vtáhly do Izraele armády Egypta, Zajordánska, Sýrie, Libanonu, Iráku, Saudské Arábie a Jemenu.

  • V novém izraelském státě tehdy žilo 650 000 Židů, kteří stáli proti 40.000 000 nepřátelským Arabů.
  • Izraeli, jenž s touto válkou počítal se podařilo v několika dnech přeměnit podzemní hnutí Hagana v pravidelnou armádu. Byla vyhlášena všeobecná branná povinnost i pro ženy.
  • K prvním nákupům zbraní došlo v Československu. Na leteckých a vojenských základnách u nás byli také cvičeni izraelští piloti a vojenští specialisté.
  • V rozhodující fázi obrany mladého státu vycházely československé úřady Izraeli vstříc, což je dodnes pozitivně hodnoceno z izraelské strany.
  • Situace na bojištích se vyvíjela většinou pro Izrael příznivě. Vojáci okolních států neměli k Palestině na rozdíl od Židů osobní vztahy a když narazili na zoufale odhodlanou obranu, obvykle zastavovali útoky a často byli zahnáni na útěk.[16]**
  • Situace v Jeruzalémě byla naopak kritická. Židovská stará čtvrť, ve které žilo 2.000 převážně ortodoxních Židů a byly tam nejvýznamnější židovské památky včetně Zdi nářků, byla elitními jednotkami Arabské legie zcela odříznuta od spojení s okolním světem a po 10 dnech urputných bojů museli obránci kapitulovat.
  • Když jednotky Arabské legie vstoupily do čtvrti, zjistily, že na izraelské straně zbylo z původních 200 vojáků pouze 40 bojeschopných členů Hagany, zcela bez střeliva.
  • Obyvatelé byli následně evakuováni, celá čtvrť byla vyplundrována a zůstala pro následujících 20 let v arabských rukách. Většinu Jeruzaléma však izraelská armáda udržela navzdory opětovnému přerušení zásobovacích spojení a trvalému nedostatku potravin, zbraní a munice.

OSN se pokoušela zprostředkovat příměří, což se zdařilo až po několika pokusech ve chvíli, kdy již bylo zřejmé, že Židé svůj stát uhájili.

  • Pod tlakem porážek i světového mínění Arabové s příměřím po dvou měsících souhlasili a 18. července 1948 byly zastaveny boje.
  • Následovaly mírové smlouvy s jednotlivými okolními státy, ve kterých mohl Izrael své území ještě zvětšit oproti tomu, co navrhoval plán OSN, čímž se pod jeho vládu nakonec dostaly tři čtvrtiny původního území Palestiny.
  • Na zbylých územích nevznikl žádný arabský stát, jak slíbila OSN, nýbrž Zajordánsko anektovalo západní břeh Jordánu včetně východní části Jeruzaléma (Staré židovské čtvrti) a od té doby se nazývá Jordánsko.
  • Stalo se to sice se souhlasem místních palestinských prominentů, kteří nebyli schopni založit vlastní stát, ale bez mezinárodního uznání – a to včetně arabských států.
  • Egypt převzal pod svoji správu pásmo Gazy, aniž by je ale anektoval.
  • V květnu 1949 se Izrael stal členem OSN.

Malý stát zkoušku ohněm přečkal. Z boje, který pro něj vypadal zprvu beznadějně, vyšel vítězně, byť cena 6 000 mrtvých zaplacená za přežití byla pro tak malý stát příliš vysoká.

Občany Izraele se stali všichni obyvatelé žijící na jeho území, jak arabského, tak židovského původu. Občanská práva měli a mají dodnes naprosto stejná, včetně zastoupení v parlamentě a ve vládě.

Prvním izraelským prezidentem se stal zkušený sionistický politik Chaim Weizmann a prvním premiérem již zmiňovaný David Ben Gurion. Jedním z prvních opatření nového státu bylo otevření hranic pro všechny přistěhovalce židovského původu. V prvních třech letech přišlo do Izraele více než 700 000 Židů z celého světa, často velice kuriózními cestami.[17]

Přijetí takového počtu lidí zaměstnalo izraelský stát na řadu let. Překotně vznikala nová sídliště, infrastruktura, průmysl, zdravotnictví a školství. Stále se rozmáhalo také zemědělství.

 

Vysvětlivky:

  • 16/ Z té doby pochází řada zajímavých historek. Jedna z doložených vypráví, že velitel obklíčeného izraelského oddílu vysoko v horách měl kromě malého množství ručních zbraní k dispozici pouze jedno podomácky vyrobené dělo, které se nabíjelo zepředu kbelíkem plným hřebíků, matic a kousků železa. Účinek byl sice strašlivý, ale pouze na krátkou vzdálenost. Před očekávaným rozhodujícím útokem arabské přesily nechal prostřednictvím civilních zvědů rozšířit zprávu, že jedním z průvodních jevů použití atomové zbraně (která tehdy byla pověstnou americkou novinkou) je následný déšť, který je radioaktivní. Během několika prvních výstřelů z podomácky vyrobeného děla začalo náhodou skutečně pršet a liják se stále stupňoval. Když malá skupinka izraelských vojáků vyrazila do protiútoku, našla opuštěné arabské pozice svědčící o obrovském spěchu, se kterým nepřátelští vojáci uprchli před domnělou atomovou zbraní.
  • 17/ Jednou z organizovaných akcí byla přeprava 45 000 Židů z Jemenu, kteří tam byli po tisíciletí v naprosté izolaci jako otroci Arabů a žili na úrovni doby krále Šalomouna. Izraelští piloti, kteří vytvořili letecký most mezi jemenským Adenem a Izraelem, vyprávějí o zástupech polonahých tmavých Židů, kteří viděli prvně v životě letadlo ale vstupovali do něj ochotně, protože v Bibli je napsáno, že Bůh svůj lid do Izraele přinese i na křídlech orlů. Problém nastal vždy až po startu, když se tito přírodní lidé nedokázali vyrovnat s přetížením a změnou polohy, ani s klimatem uvnitř letadla. Nezřídka se stávalo, že si během letu z velbloudího trusu udělali ohýnek a snažili se ohřát, případně si uvařit jídlo.

zdroj

 

Doplněk k článku Izrael – Hodiny lidstva

 

Napsal Atllanka, vytisknout, přečteno 1604x