Atllanka

Nebyla uložena žádná novinka

Vznik sionistického hnutí

Hledisko politické úzce souvisí s dějinami 20. století a se vznikem státu Izrael

 

Vznik sionistického hnutí

Se vzrůstajícím počtem pogromů a pronásledování Židů v Evropě docházelo mezi nimi stále častěji k projevům nespokojenosti a hledání cesty jak vyjít z útlaku. Mnozí zaujímali významná místa a získaly značný majetek, ale kdykoliv o to všechno mohli přijít (jak se ukázalo například za Hitlera v Německu a na okupovaných územích). Část Židů se usadila v bezpečných Spojených státech a získala tam značný hospodářský a politický vliv, ale touha po vlastní zemi, po Jeruzalému a po Siónu mezi Židy stále rostla.

V roce 1896 napsal vídeňský spisovatel a novinář Theodor Herzl (poznámka: Jako žurnalista v Paříži byl svědkem Dreyfusovy aféry. Tato událost v něm zanechala hluboké stopy a následně začal požadovat vlastní politickou aktivitu pro židovský lid. Herzlovy myšlenky se zdály mnoha lidem příliš fantastické. Nicméně v roce 1896 se svými představami vystoupil na veřejnost v programovém spisu zvaném Židovský stát. Mimo jiné píše, že ze vzniku židovského státu by mohli vytěžit spousty výhod i Nežidé, protože by převzali v celém světě místa dříve obsazená Židy) knihu Den Juden Staat a tento okamžik je označován jako počátek novodobého sionistického hnutí (poznámka: Snaha Židů vrátit se na Sion a založit zde stát. Sion je jeden z vrcholů v Jeruzalémě, kde založil král David své sídelní město a kde král Šalomoun postavil jejich chrám. Návrat na Sion proto pro Židy znamená návrat na vlastní území. V čele Sionistické organizace stál zpočátku právě Theodor Herzl). Naplno formuloval myšlenku vzniku samostatného židovského státu jako jediného možného řešení palčivé židovské otázky.

Ohlas na knihu byl tak velký, že již za rok po jejím vydání se v Basileji konal první světový sionistický kongres, navštívený významnými Židy z mnoha zemí světa. Na tomto kongresu byly odmítnuty návrhy, aby se židovský stát zřídil v Argentině, Ugandě nebo na části Sinajského poloostrova. Padlo rozhodnutí usilovat o jeho zřízení v historické judské zemi – Palestině. Po tomto kongresu si Theodor Herzl poznamenal do svého deníku: „V Basileji jsem založil židovský stát, Možná za pět, ale jistě za padesát let to každý uzná.“ Skutečně – padesát let poté vznikl Stát Izrael. Herzl se toho již nedožil (zemřel v roce 1904), ale mnoho jeho následovníků převzalo myšlenku sionismu a připravovalo cestu vytouženému vlastnímu státu.

Založili několik sionistických organizací jako např. Sionistickou osídlovací společnost a Židovskou agenturu. Úkolem těchto organizací bylo získávat v Palestině půdu a usazovat tam židovské osadníky. Tamní pozemky byly v té době v rukou osmanské říše (Turecka) a místních převážně arabských feudálů. Vzhledem k tomu, že se jednalo o neúrodnou pustinu, byli ochotni ji na přemrštěnou cenu odprodat. Se vzrůstajícím zájmem židovských nákupčích vzrůstala také stále cena těch neplodných pozemků. Zde je nutné připomenout, že Židé si své území , o které přišli před staletími, znovu právoplatně zakoupili a zaplatili. Peníze se získávali při sbírkách po celém světě a z prostředků bohatých Židů, jakými byli např. známí američtí Rotschildové. Na zakoupených územích byly budovány tzv. kibucy – společné osady pro nové osadníky.

Hrdinství tehdejších osadníků nemá v historii téměř obdoby – doslova vlastníma rukama a za neskutečných obětí postupně přeměnili poušť na kvetoucí zahradu. Dodnes žijí v Izraeli pamětníci, kteří dosvědčují, že práce při zakládání kibucu znamenala například ranní cestu karavany lidí z hory do 10 km vzdáleného údolí s nůší na zádech. V údolí naplnili nůši bahnem z říční náplavy a vrátili se stejnou cestou nahoru. Tam vysypali náklad na budoucí vyznačené pole v písku, najedli se a vyrazili znovu aby stihli do večera druhý náklad. Takto to šlo třeba půl roku a poté teprve mohli nové pole osít a začít na něm hospodařit. Na jiných místech zase kopali po pás v bahně (v rojích komárů) odvodňovací kanály aby vysušili bažiny, které se jim podařilo koupit. Naopak na horách, kde nebyla voda, budovali důmyslné zavlažovací systémy, ve kterých dodnes Izrael představuje absolutní světovou špičku. Závlahové systémy dosáhly takové dokonalosti, že dodávaly pravidelně jednotlivé kapky vody k jednotlivým rostlinkám na osázených plochách. Trvalo to sice celá desetiletí, ale izraelská území se postupně opět zazelenala a Židé přestali být závislí na dovozech potravin z ciziny.

Dnes patří Izrael k předním světovým expertům na zemědělství a vyváží své produkty do celého světa včetně ČR (například citrusy, jahody a řezané květiny). K tomu je nutno poznamenat, že kibucy fungovaly na bázi naprosté dobrovolnosti, bez jakékoliv finanční odměny nebo platu. Všechen majetek kibucu byl společný a potraviny, šatstvo i ubytování se členům kibucu přidělovalo dle potřeby. Kibucem prošla celá první generace osadníků, vydržet se to dalo pouze díky nezměrnému nadšení a zapálení pro sionistickou myšlenku. Byl to takový komunismus v praxi. Dnes již kibuců ubývá, mnoho z nich bylo nahrazeno rodinnými farmami, nebo tzv. mošavy, což jsou družstva s větším podílem soukromého vlastnictví jednotlivých členů.

Hospodářské úspěchy židovských osadníků vzbudily postupně závist jejich nejbližších sousedů, beduínů, kteří zjistili, že planá půda, kterou prodali, dává novým majitelům užitek. Podníceni náboženskými rozdíli se na mnoha místech rozhodli vzít si svůj bývalý majetek zpět násilím. Kibucy musely čelit útokům, které se postupně přiostřovaly. Došlo to tak daleko, již v prvním desetiletí 20. století vytvářely kibucy vlastní obranné jednotky, ze kterých se později vyvinula Hagana – židovská ilegální armáda. V Okolí kibuců byla trvale horká půda – docházelo k přestřelkám a bojům o úrodu i o obydlí, situace připomínala americký divoký Západ o padesát let dříve. Turci, kteří zemi formálně vládli se o tyto spory příliš nestarali, jednak byla Palestina stranou jejich zájmů, jednak měli starosti s hrozícím válečným konfliktem v Evropě.

Po vypuknutí první světové války v roce 1914 se situace změnila. Turci se postavili proti Británii i proti Rusku a vojensky obsadili Palestinu. Židovští osadníci sympatizovali s Velkou Británií a zapojili se do války na její straně, čímž vyvolali kruté pronásledování Židů ze strany tureckých úřadů.

Britové ve snaze ovládnout Přední východ slíbili Saudským Arabům a jejich prostřednictvím i arabskému obyvatelstvu Palestiny pomoc při vzniku nezávislé Palestiny výměnou za podporu při boji proti Turkům.

Omyl tehdejších mocností spočíval v názoru, že v budoucí nezávislé Palestině budou žít Židé i Arabové pokojně v jednom státě (poznámka: Díky podobným omylům došlo k válkám na Balkáně před 10 lety a dodnes dochází k nepokojům na mnoha místech Afriky a Asie). V roce 1917 vyhnali Britové pod vedením generála Allenbyho Turky z Palestiny a ustavili v ní vlastní dočasnou vládu na základě mandátu (pověření) Spojených národů.

zdroj

 

Doplněk k článku Izrael – Hodiny lidstva

 

Napsal Atllanka, vytisknout, přečteno 2146x