Atllanka

Nebyla uložena žádná novinka

Multikulturní laškování v Britanii

Bratton: kladivo na gangy

Britský premiér David Cameron v sobotu řekl, že chce najmout amerického superpolicistu BILLA BRATTONA. Ten se v roce 1992 proslavil tím, že zatočil s pouličními výtržníky v Los Angeles. Povede se mu to i na britských ostrovech?

 

 

William Joseph Bratton (1947) je americký důstojník, který působil u policie v Los Angeles, New Yorku a Bostonu. Je to nesporně zajímavý člověk, a to nejen tím, že byl zatím čtyřikrát ženatý a dvě z jeho žen jsou advokátky. Důležitější je styl jeho práce.

Že je Bratton drsný muž, je patrné z jeho životní dráhy. Je to bývalý voják, který sloužil ve vietnamské válce. Do Bostonu se vrátil v roce 1970. V policejní kariéře postupoval rychle. V roce 1994 se nakonec stal v době působení legendárního starosty Rudolpha Giulianiho šéfem newyorské policie. Staral se o vyšší kvalifikaci policistů a zavádění nových počítačových systémů. Ze své funkce odešel v roce 1996. V pozadí byly údajně nějaké spory s Giulianim, jenž oponoval některým jeho reformám a možná také žárlil na to, že má Bratton v očích veřejnosti zásluhy na potírání zločinnosti. Ta ve městě klesala postupně po šest let.

 

KONEC ROZBÍJENÍ OKEN

Brattonův přístup k policejní službě se dá dobře ilustrovat na příkladu takzvaných rozbitých oken. Rozbitá okna (broken windows) jsou původně název jednoho z nejvlivnějších článků v americké kriminologii. Napsali ho James Q. Wilson a Georg Kelling v roce 1982. Autoři se podívali na terénní výzkumy a napadlo je, co je důležité ohledně bezpečnosti sousedského soužití. Podle nich je třeba zmenšit strach ze zločinu.

Nezasklené rozbité okno dává jak zákona dbalým lidem, tak kriminálníkům signál, že už se nikdo o nic nestará. Postupně někdo rozbije další okna v budově, a to ještě posílí dojem, že místní úřady se vzdaly vlastnictví a že tento stav se toleruje. Podle autorů akty drobného výtržnictví, které nutně neporušují trestní právo, spouštějí řetězovou reakci, jež podrývá bezpečnost komunity a dláždí cestu k vážné kriminalitě.

A právě tuto myšlenku si vzali za svou někteří američtí policisté a mezí nimi právě Bratton. Proti je jasné, ale jak věcně konstatoval v jednom rozhovoru, „prostě to tak je“. Avšak bez ohledu na oficiality bude mít sebevědomý Američan i tak dost co dělat.

 

 

HLÍDEJTE SI DĚTI

Premiér David Cameron si myslí, že by mladí členové gangů měli počítat s přísnými tresty za takové činy, jako je třeba rabování. Základním úkolem státu je zajištění bezpečnosti. Bratton s tím zcela souhlasí. Podle něj když veřejnost ztratí důvěru v policii a její schopnost použít sílu, když je to třeba, nastanou neuvěřitelné potíže.

Policie, aby byla výkonná, má mít mnoho šípů v toulci. Zastává zásadu stupňující se síly a použití prostředků, jako jsou gumové projektily, tasery – tedy nástroje způsobující dočasné ochrnutí elektrickým výbojem – slzný plyn a vodní děla. Prostředky tvrdé, i když nepůsobící za normálních okolností smrt.

Policie má být asertivnější a dát najevo, že zločin narazí vždy na tvrdou odpověď. Za to je policie přímo odpovědná, říká. Je přece nejviditelnější složkou státní moci. A po americku sebevědomě dodává: Jsem v amerických policejních službách znám jako velmi efektivní lídr.

 

Razil zásadu, že policie tu není od toho, aby dělala sociální práci a když na něj demonstranti křičeli, ať kontroluje své policisty, odpověděl:

  • Rodiče, kontrolujte své děti!

 

Tu poslední odpovědnost mají totiž podle něj právě rodiče. „Jenže někteří na to tak kašlou, že nemají žádnou cenu.

 

 

Britští policisté, familiárně zvaní bobbies, mají po celém světě dobrou pověst pro svou zdvořilost a patří k ikonám ostrovní monarchie. Poslední události pouličních nepokojů a rabování však budí dojem, že slušní lidé skončili potlučení na dlažbě a v defenzívě. Brutalita vítězila. Když jde o život, jde o všechno a lidé ztrácejí trpělivost.

„Podle mých zkušeností se mladší kriminálníci policie nebojí, a to je povzbuzuje,“ říká Bratton a mnozí Britové s ním budou nejspíš souhlasit. Disciplínu je podle něj nutné vyžadovat na lidech už od útlého věku.

Budoucnost nejspíš brzo ukáže, kdo s koho. Záleží ovšem i na tom, jestli si rodiče začnou hlídat děti.

Jan Jandourek – tištěný Reflex

 

Upozornění redakce:

  • Podtrhaná slova v textu jsou odkazy, které jsou důležité, čtěte tedy prosím i je. Pod celým textem pak jsou odkazy vedoucí na články související s tématem, text doplňují, nebo jsou jeho pokračováním. Nemáte-li čas číst texty na našem webu pořádně, nečtěte nás raději vůbec! Děkujeme.

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

Napsal Atllanka, vytisknout, přečteno 937x