Atllanka

Nebyla uložena žádná novinka

Já, král Paroubek I.

Mezi slepými jednooký králem

 

Motto: Obrovské masy lidí mnohem snáze uvěří velké lži než malé… Adolf Hitler

 

Paroubek je ztělesněním přání většiny Čechů

Není v české kotlině člověka, který by jméno Jiří Paroubek neznal, a zřejmě ani není člověka, který by neměl na vůdce sociálních demokratů vyhraněný názor. Co je příčinou „grandiózního“ úspěchu bývalého národněfrontovního aparátčíka? Co uchvacuje velkou část populace na osobnosti, která není synonymem gejzíru myšlenek ani charizmatického lídra? Proč tento klasický papaláš spolehlivě vede svou populistickou stranu k volebnímu vítězství?

 

 

Vysvětlení je prosté. Celá ČSSD těží z kořenů naší komunisty ovládané minulosti a myšlenkového vzorce bolševiky vštěpovaného do hlav obyvatelstva. Symbolem všeho zla je zbohatlický vykořisťovatel „tyjící“ z potu a dřiny chudáka. Proto je správné, že někdo (tedy pan Jiří) těm buržoustům jejich nakradený (sic!) majetek sebere a přerozdělí jej mezi ty méně zdatné, méně úspěšné a převážně opravdové práci se vyhýbající „obyčejné“ občany. Ano, takto jednoduše lze manipulovat s většinou české populace, neboť je složena ze zastydlých milovníků socialismu.

Pevně však věřím v dobré jádro českého národa. Pevně věřím, že lidí, kteří nehýkají nadšením při každé zmínce o potřebě vyššího zdanění, většího přerozdělování, čerpání dotací, grantech EU, zvýšených dávkách, třináctých důchodech, dluzích, co se neplatí, a dalších zbytečných úřednících kontrolujících sport, internet i zahnutí banánů je pořád ještě dost.

Pevně věřím, že tato menšina dokáže svými postoji a jednáním cestu Jiřího Paroubka k plíživému obnovení socialismu v naší zemi ještě důkladně znepříjemnit… Pevně věřím, že se nakonec natolik znemožní on i celá jeho popdemagogická partaj, že se vrátíme na cestu svobody, odpovědnosti a volného trhu s rovnými šancemi pro všechny… kompletní text v nezkrácené podobě naleznete zde

 

Záznam z brifingu na čt 24 – klikejte zde

 

Jak jsem se konečně stal mediální hvězdou

Každej Havlík s Větvičkou už mají ze svejch blábolů knížku. Na ilegálních křestech se pak s Pallotkou polívají šampáněm a opíjejí nezletilý modelky, který pak tahaj do temnejch zákoutí putyky pod záminkou věnování podpisu na odhalený silikonový balóny.

Já tady píšu jako debil už skoro od začátku a furt nic. Někteří inteligentnější čtenáři sice už poznali, že to všechno smolím v žoldu ODS, vrahů z Wall Streetu a za tichý podpory mandelinky bramborový, ale dolary nejsou všechno.

Taky chci bejt slavnej, jezdit na žranice a fotit se na titulní stránky časopisu LUI. Jenomže zatím nejsem ani ten ví áj pí bloger a podle karmy je přede mnou pořád ještě nějakej Binko, kterej se beztak kamarádí s adminama.

Až včera. Ráno esemeska od kamaráda, že jako moje stěžejní dílo o Paroubkovi vyšlo v tištěný podobě Mladý fronty. Rozpohyboval jsem svejch 130 kilo k největšímu atletickýmu výkonu pětiletky a padesát metrů k trafice jsem došel pěšky bez pomoci auta zaparkovanýho před kanceláří. Když jsem otřel pot a slzy štěstí, našel jsem si ho. Malej a krátkej. Navíc v dolním rohu stránky. Nu což, asi je to placený od počtu slov a tak v době krize šetřej i mediální giganti.

Jen jsem vydejchal tu nespravedlnost, že to teda nějakej pohunek nepřepsal se všema epochálníma myšlenkama a grandiózníma literárníma perlama, odešel jsem na vepřo knedlo zelo. Z dřímoty po obědě mě začalo rušit pípání mobilu. Prej si mám pustit bednu na ČT 24. Paroubek – tiskovka!

Vzhledem k tomu, že socani maj žvanění pro novináře skoro pořád, umravnil jsem telefon do klidovýho stavu ticha a věnoval se užitečnějším věcem. Pozdě odpoledne mi to ale nedalo a pustil jsem si záznam na webu. Ty vole, málem jsem polknul cigáro.

 

 

Sám velký vůdce a budoucí president recituje moje slova. Sice bylo vidět, že si to pořádně nenacvičil a malinko to připomínalo besídku na prvním stupni hodně specielní školy, ale připisoval jsem to jistě velké trémě před textem, se kterým se nesetkává každej den. Dimun a Macura mají přece jen jinej styl.

Co nadělám. Každej začátek je těžkej. Příště to třeba dají přečíst alespoň Krampolovi nebo Katce Brožový.

Pan Jiří mě zřejmě sice taky prokouknul, protože nezapomněl zmínit mou zaprodanost ODS a vygradoval to velmi dramatickým podezřením na duševní chorobu, ale nevadí. Nakonec mě zařadil po bok všech nepřátel socialismu, jako jsou třeba Lidovky, a spokojeně předal slovo dalším dělníkům demokracie, pravdy, lásky a světlejch zítřků.

 

 

Tož tak. Hned jak mi přijdou prachy z Jánskýho vršku, koupím si novou plazmu a DVD. Každej večer si to budu pouštět místo Ordinace a kochat se do bezvědomí. Nad postelí sundám plakát xenofoba a rasisty Topolánka, omotám se oranžovou šálou, vycídím srp i kladivo a už jen budu čekat na lítající pečený holoubátka, navoněný modelky s odhalenýma hrudníkama, telefonáty ze CNN, pozvánky od Krause nebo Mr. GS, žádosti světovejch nakladatelů a odpovídat na otázky Václava Moravce. Hosana! Jsem slavnej. Skoro jako ten ekonom.   zdroj zde…

 

Jiří Paroubek u soudu přistižen při lži

Jiří Paroubek veřejnosti i novinářům lhal – před soudem však ztratil odvahu a musel přiznat pravdu. Politická funkce, ani arogance moci tentokrát na důkazy nestačily. Kéž by to tak bylo pokaždé.

 

 

Pomiňme komické a ve Střední Evropě zcela určitě nejdelší sako Paroubkova obleku, a nevšímejme si uši rvoucí neznalosti přechodníků.

 

Před zdvořilým a korektním senátem Městského soudu v Praze stál v roli svědka především mocný muž, který si nic nepamatoval.

  • Nevím, nepamatuji se
  • Nedokáži odpovědět
  • Nevím, jestli jsem ty dopisy dostal, a jestli jsem na ně odpověděl
  • Nevzpomínám si
  • Nemám tušení
  • Není mi o tom nic známo
  • Nedokážu kvalifikovaně odpovědět

 

Jenomže pak mu předseda senátu začal předkládal k vyjádření konkrétní dokumenty ze spisu – a Jiří Paroubek začal dělat chyby. Začalo to nenápadně. Byly mu předloženy některé dopisy, o kterých před chvílí tvrdil, že o nich neví.

 

 

Měl se vyjádřit zda rukou psané poznámky v textu psal on sám. Napoprvé vyšlo jeho přiznání poněkud neurčitě:

  • Nevylučuji, že jsem to viděl…

 

Pak ovšem musel výslovně uznat, že podepsal dva dopisy oné podivné holandské společnosti. Nedošlo mu, že tím přiznává, že už dva týdny po nástupu do funkce jednal v rozporu s tehdy platným právním stanoviskem ministerstva, a zavázal stát bezdůvodně vstoupit do sporu mezi dvěma soukromými subjekty.

 

  • O dva roky a řadu podivných přehmatů později bude jenom tento nesmysl stát Českou republiku kolem pětatřiceti milionů.

 

Firma totiž využila Paroubkův příslib a pozdější jednání k tvrzení, že v ní Česká republika „vzbudila oprávněné očekávání“ – a vyvolala arbitráž, ke které by v právním státě, za normálních okolností a za normálního ministra, nikdy nedošlo. Paroubkův poradce v ní bude svědčit – proti České republice.

 

 

Tento politik veřejnosti vědomě lhal. Quod erad demonstrandum. Závěr ať si udělá čtenář sám.

Celý text v nezkrácené verzi  najdete zde

 

Související texty:

 

Čtěte také:

 

Navštivte archiv textů     Vstup do diskuze zde 

 

Stáhněte si naše Prezentace       Atllanka Vás vítá – Welcome

 

Komentáře na našem webu se zobrazují s určitým zpožděním, omlouváme se Vám, ale je to nezbytná ochrana před hulváty a hlavně před reklamním spamem…

 

Atllanka | Pátek 2. 04. 2010 | 2244× přečteno



pošli na vybrali.sme.sk jaggni to! Linkuj.cz pridej.cz

Napsal Atllanka, vytisknout, přečteno 609x